Star Wars se po sedmi letech vracejí do kin. Po rozpačité deváté epizodě Vzestup Skywalkera se s dalším filmem vyčkávalo, ale dlouhý půst je u konce: už 20. května bude mít premiéru Mandalorian a Grogu. Z trailerů sice rovněž nepůsobí úplně přesvědčivě, ale jeho překladatel Vojtěch Kostiha tvrdí: „Je to obrovský spektákl, velkofilm a dobrodružství, při kterém se tají dech.“
Kruh se uzavřel. Když měl v roce 2019 premiéru seriál Mandalorian, napravil svým staromilským pojetím chuť divákům rozmrzelým ze sequelové trilogie. Teď míří do kin film Mandalorian a Grogu, aby vrátil fanouškům víru, že Star Wars mohou i na velkém plátně bavit.
Poslední dva snímky, Solo: Star Wars Story a devátá epizoda Vzestup Skywalkera, totiž zaostaly za očekáváními. Solo především za tím finančním (výdělek asi 373 milionů dolarů při rozpočtu kolem 300 milionů), druhý snímek zklamal zejména jako nepřesvědčivé vyvrcholení nové trilogie.
A tak vedení Lucasfilmu, potažmo mateřské společnosti Disney, dlouho přemítalo, jak Star Wars do kin vrátit. Nakonec dostal šanci westernový hrdina Mandalorian a jeho roztomilý společník Grogu. „Je to sázka na jistotu,“ míní i Kostiha. Vedle solidní návštěvnosti doufá Disney i ve štědrý prodej merchandisingu mířeného na dětské publikum.
Ale nespálí se? Dosavadní ukázky z filmu fanoušky příliš nepřesvědčily. Sociálními sítěmi se šíří skepse, zdali bude snímek dostatečně velkolepý, jak by si značka Star Wars zasloužila. „Fanoušci se nemají vůbec čeho bát,“ tvrdí ale Kostiha.
Foto Eric Mueller
Proč by filmu měli dát šanci i ti, kdo pochybují?
Mám pocit, že kdykoliv jde nový Star Wars film do kina, fanoušci se nejdřív bojí, jestli to bude dobré. Pak ho vidí, zvyknou si na něj a začnou ho mít rádi.
Mandalorian je nesmírně dobře přijímaná značka a myslím, že ten film fanoušky nezklame. Máme tam hvězdy první kategorie; Sigourney Weaver hraje novorepublikovou důstojnici a je skvělá. Vrací se i populární postavy jako Zeb Orrelios z animovaného seriálu Povstalci.
Fanoušci se podle mě nemají čeho bát. Je to přesně to, o čem můžou snít – obrovský spektákl, velkofilm a dobrodružství, při kterém se tají dech.
Mám na to teorii, proč bývají u nových Star Wars pokaždé pochyby.
Poslouchám.
Když jsem byl malý kluk a viděl jsem Star Wars, byl jsem z toho nadšený a pouštěl si to pořád dokola. Člověk se u těch filmů cítil bezpečně.
A lidé mají nejradši ty Star Wars, které je „indoktrinovaly“ v dětství. Když pak přijde něco nového, bojí se, že už to nebude vyvolávat ten stejný pocit.
Když se navíc podíváte, kdo dnes často ty filmy recenzuje, jsou to lidé přes čtyřicet, kteří vyrostli na původní trilogii. Jenže George Lucas vždycky říkal, že Star Wars jsou hlavně pro dvanáctileté kluky.
Mandalorian a Grogu navíc ten věkový práh ještě snižují. Na ten film může jít i pětileté dítě. Když na to přijdete jako čtyřicetiletý ostřílený recenzent, může vám to připadat infantilní – ale takhle to má fungovat.
Nemyslím, že by šlo jen o věkovou záležitost. Spíš řadě fanoušků přijde film z ukázek jen jako další epizoda seriálu Mandalorian, nikoliv filmová událost.
Ten film v podstatě je celá čtvrtá řada Mandaloriana. Je poměrně dlouhý, má 134 minut, docela hodně se toho v něm stane, je to jako několik epizod za sebou. Myslím, že mu nemůžeme vyčítat, že by byl laciný, nepřijde mi televizní. Byl dělaný na to, aby se dal pustit v IMAXu.
Není tajemstvím, že kolem nových Star Wars je vždy tajemno, což komplikuje i práci překladatelům. Přibližte, jak to probíhá.
Často dostanete obraz, kde je většina záběru úplně černá a vidíte jen ústa postav, abyste trefil synchron. Nevidíte prostředí, lodě, a někdy ani to, ke kolika lidem postava mluví nebo kdo přesně mluví, pokud je to třeba přes vysílačku.
To je na Star Wars překladatelsky mimořádně náročné, protože ty filmy jsou hodně postavené na obrazu. Když se na Star Wars díváte normálně, máte pocit, že postavy neustále komunikují, ale dialogů tam vlastně není tolik. Spider-Man může mít třeba 120 stran dialogů, Star Wars zhruba padesát. Velká část vyprávění je audiovizuální.
Když navíc polovinu věcí nevidíte, nevíte ani, jestli někdo neumřel nebo jak dopadl souboj. Podobně přísně bývá ošetřená třeba Duna nebo očekávaná Odyssea od Christophera Nolana.
Paradoxně právě kvůli obtížným podmínkám jste se k překládání Star Wars dostal, že?
Ano. Původní epizody překládalo více lidí a existovalo několik dabingů. Epizody jedna až tři překládal František Fuka, stejně jako Rogue One a sedmou epizodu.
Jenže právě kvůli těm bezpečnostním opatřením je to občas strašně náročná práce. Franta Fuka usoudil, že už ji dělat nechce. Byli jsme přátelé, dělali jsme spolu na Vetřelci a doporučil mě jako nástupce. Od osmé epizody pak překládám filmy i seriály Star Wars.
Na některých animovaných projektech pracuje také Pavel Klimeš, který má obrovské znalosti lore i knížek a komiksů. Díky tomu se daří držet terminologii napříč filmy, dabingem, titulky, knihami i komiksy. A čeští fanoušci Star Wars jsou pověstní tím, že si podobných věcí opravdu všímají.
Jsou kvůli tomu Star Wars v Česku nejnáročnější disciplína? Pracujete na nich pod největším tlakem?
Jednoznačně. Star Wars jsou asi pod největším drobnohledem ze všech fandomů. Pak možná Star Trek nebo Hvězdná brána, ale komunita kolem Star Wars je nesmírně stmelená a velmi náročná. A jejich požadavky jsou často oprávněné.
Máme v Česku spoustu fanoušků, kteří berou lokalizaci nesmírně vážně. Často jsou to velmi vzdělaní lidé. Řeší nejen překlad, ale i to, kdo dabuje jednotlivé postavy nebo jak jsou vedené dialogy.
Co je na Star Wars překladatelsky nejtěžší?
Obrovsky bohatý kánon a terminologie. Existují oficiální databáze, kde se zapisuje, jak se co překládá a vyslovuje.
Už samotný Luke Skywalker byl problém – jestli „Luke“ krátce, nebo dlouze. Nakonec jsme se dohodli na krátké variantě, ale v dabinzích to dlouho bylo různě.
Další problém je, když se objeví nový mimozemský druh nebo technologie. Dřív se hledělo hlavně na co nejpřesnější překlad. Dnes jsou hlavním médiem seriály a filmy, takže výraz musí fungovat hlavně na synchron. Když máte třeba nějakého „Mudbeasta“, nemůžete z něj udělat „blátivou potvoru“, protože to do pusy nedostanete. Musí z toho být třeba „bláťák“, aby to bylo krátké.
Takže i délka slova je problém?
Obrovský. Typický příklad jsou stormtroopeři. Dlouho byli v databázích vedení jako „vojáci Impéria“. Jenže když se pak do hraného filmu, kde je všechno ostatní anglicky, dostane „Stín“ z animovaných Povstalců, působí to zvláštně.
Navíc „voják Impéria“ prostě nedostanete do synchronu tak dobře jako „stormtrooper“. Trvalo asi pět let, než jsme dostali povolení ten termín změnit.
Lucasfilm má často v databázi napsáno: „Ne, v češtině je to voják Impéria, a tak to chceme.“ Jenže oni neumějí česky a nevidí, jak to působí na velkém plátně nebo v IMAXu.
Ikonickou hláškou z Mandaloriana je „This Is The Way“, což jste nakonec přeložili jako „Toť Způsob náš“. Proč?
To byla strašně těžká věc. Měli jsme asi čtyřicet variant. Muselo to mít stejný počet slabik, podobný význam a zároveň to muselo být zapamatovatelné.
„Tohle je cesta“ je strašně generické. Nikdo si to nespojí se Star Wars. Kdežto „Toť Způsob náš“ je tak zvláštní formulace, že si ji okamžitě zapamatujete.
Věděli jsme, že si lidé řeknou, že to zní divně. Ale přesně to jsme chtěli. Je tam navíc velké „Z“, odvozené od mandalorských „Způsobů“. Muselo to být specifické, aby to fungovalo podobně jako „Ať vás provází Síla“.
Další hádankou bývají názvy samotných snímků, že?
Ano. U osmé epizody The Last Jedi jsme třeba vůbec nevěděli, jestli „Last Jedi“ bude muž, žena, nebo množné číslo. Proto vznikl název Poslední z Jediů, který to schovával.
Podobné to bylo u The Rise of Skywalker. Netušili jsme, kdo ten Skywalker vlastně bude. Vzestup Skywalkera byla asi osmdesátá varianta. Když se v Lucasfilm zeptáme, tak nám jen řeknou, že to je tajné.
Jak moc Lucasfilm kontroluje české překlady?
Velmi detailně. A někdy to trvá roky. Třeba kolem droida R2-D2 byly neustálé změny. U jedné epizody chtěli „erdvadédva“, pak anglickou výslovnost, pak zase počeštěnou.
Přitom ve Star Wars hrají droidi obrovskou roli. Celá sága vlastně začíná tím, že dva droidi spadnou do pouště. Trvalo dlouho vysvětlit, že český divák potřebuje jednotnost a kodifikaci.
Čím jsou ještě jazykově Star Wars specifické? Napadá mě třeba, že ač jsou to „války“, zůstávají slušné, nepadají v nich vulgarity.
Ano, nepracuje se tam se smrtí nebo vulgaritou. Když chce jedna postava druhou zabít, většinou neřekne „zabiju tě“, ale „zničím tě“. Nechcete mladším divákům kreslit v hlavě příliš ošklivé obrazy. Jazyk odpovídá tomu, komu je film určený. Postavy většinou nemluví sprostě. A když ano, tak v mimozemském jazyce. Mandalorian třeba řekne „Dank farik“, což má být hodně sprosté, ale nepůsobí to tak.
Dokonce před každým filmem dostáváme seznam mimozemských výrazů, aby se nestalo, že něco, co v angličtině nic neznamená, bude v češtině znít vulgárně. Všechna teritoria musí potvrdit, že tam omylem není nějaká nadávka.
Další specifikum: ve Star Wars nepřechylujeme. I tím se ten svět liší třeba od Marvelu, kde je běžně Nataša Romanovová, zatímco ve Star Wars je Rey Skywalker.
A pak jsou tu ještě úplně absurdní jazykové detaily. Mandaloriani pocházejí z planety Mandalore. Když tedy mluvíte o rudě z planety, je „mandalorská“. Když mluvíte o brnění vytvořeném Mandaloriany, je „mandalorianské“.
Mění se přístup k překládání Star Wars i v čase?
Hodně. Star Wars prošly jazykovým vývojem stejně jako čeština. Původně se sága u nás jmenovala Hvězdné války. Od první epizody ale Lucasfilm rozhodl, že značka bude na všech trzích Star Wars.
Za socialismu se navíc překládalo mnohem víc. Když byla čtvrtá epizoda dabovaná za minulého režimu, všechno se muselo počešťovat, aby film nepůsobil příliš americky. Proto vznikaly názvy jako Malý sokol (dřívější české označení pro vesmírnou loď Millenium Falcon, pozn. red.).
Čím víc jste šel na východ, tím víc dabing s filmem manipuloval. Dabing tehdy nebyl jen překlad, ale i nástroj propagace určitých hodnot. Dnes se mnohem víc nechávají originální názvy. A také to ovlivňují cílové skupiny daných děl.
Co tím myslíte?
Když je to hraný projekt pro dospělejší publikum typu Andor, nechávají se názvy útvarů nebo lodí často v angličtině. Ale když je to kreslený seriál pro malé děti, třeba Dobrodružství mladých Jediů, názvy se překládají víc.
Když se třeba loď jmenuje Phantom, malému dítěti to nic neřekne. Zato když je to Stín, pochopí to okamžitě.
Jaký seriál jste ocenil nejvíce vy?
Určitě Andor. Překládal jsem obě řady a podle mě ukázal, že Star Wars vůbec nemusejí být infantilní. Připomínal trochu Hru o trůny. Můžete fandit jak hrdinům, tak druhé straně. Pro mě je Andor absolutní špička toho, co se dá ve Star Wars udělat.
Mluví se o tom, že éra hraných Star Wars seriálů končí a místo toho teď bude Disney sázet na filmy, kterých je ohlášená celá řada, zatímco ze seriálů jen druhá řada Ahsoky.
Disney funguje trochu sinusoidně. Jednou chce vytvářet nový originální obsah, a pak přijdou roky, kdy hlavně těží svoje nejsilnější IP.
Dnes hodně sází na jistotu. Vidíme pokračování starých značek, dalšího Vetřelce, Predátora nebo třeba Ďábel nosí Pradu, protože Disney ví, že když má silnou značku, dokáže na ní dlouhodobě stavět.
Myslím, že další seriály určitě přijdou. Andor byl kriticky velmi dobře přijímaný. Akolytka měla složitější přijetí, ale divácky byla úspěšná. Disney pořád potřebuje původní obsah pro streamovací platformy. Jen už těch seriálů asi nebude tolik jako dřív.
