Nemusí být červené, placaté a jen s jedním párem dveří a sedadel. Ferrari po letech čekání a napínání odhalilo model Purosangue, česky plnokrevník. A i přes cenu deset milionů je na rok až dva vyprodáno, aniž by se v něm kdokoli ze zákazníků svezl.
V úterý mělo Ferrari Purosangue světovou premiéru, kdy se naplno poprvé ukázalo světu. A české zastoupení automobilky Ferrari už má seznam dvaceti až třiceti zákazníků, kteří se rozhodli, že ho musí bezpodmínečně mít. První z nich ho dostanou na přelomu příštího jara a léta.
Peníze ale nebyly to jediné, co jim cestu k novému autu umetlo. Kdo se dostal do skupiny vyvolených zákazníků, měl jazykem automobilky „dlouhodobý profil“. Přeloženo do češtiny to znamená, že se jednalo o oddané fanoušky Ferrari, což se v praxi projeví tak, že v garáži parkují minimálně jedno auto z Maranella – ale víc je samozřejmě líp.
A ne, nestačilo si svoje první ferrari převzít minulý měsíc. I věrnost v tomhle případě zvyšovala koeficient úspěšnosti.
Zdá se vám to moc přísné? Pak je dobré vědět, že stejně automobilka postupuje kdekoli jinde na světě. Na ferrari se zkrátka čeká a je jedno, o jaký jde model. Italové nemají zájem zaplavit svět svými supersportovními auty, jakkoli nesmyslně to vzhledem k cenám modelů slavné značky může znít.
Ferrari ročně zvládne vyrobit patnáct tisíc aut. A to ještě s vypětím všech sil a využitím každého volného koutu. Vedení automobilky vnímalo obrovský zájem o Purosangue už delší dobu, ale rozhodlo, že novinka si z výrobní kapacity pro sebe ukrojí nanejvýš její pětinu. Tři tisíce Ferrari Purosangue ročně.
Nevydá se tak cestou Lamborghini, které za čtyři roky prodalo dvacet tisíc modelů Urus z kategorie SUV, přičemž jen za poslední rok jich vyrobilo přes pět tisíc. Richard Vegera, šéf Scuderie Praha, která je oficiálním dovozcem značky Ferrari pro Česko, nicméně případné zájemce neodmítá. „Může stát, že někdo odřekne a volné auto se objeví. Všechno je možné,“ připomíná.
V zásadě se ale stalo přesně to, co se čekalo. Ferrari z pohledu značky nabídlo zákazníkům přelomové auto, ve kterém odvezou celou rodinu. Partnera, děti, zavazadla do kufru a hurá do Švýcarska na lyže. Všichni. A hlavně všichni ve ferrari.
O Purosangue se až do včerejška mluvilo jako o SUV. Automobilka ale ještě před premiérou naznačovala, že čtyři dveře a sedadla umístěná o něco výš než v ryze sportovním autě neznamenají, že výsledkem musí být zrovna SUV. Takže běda vám, když tuhle zkratku vyslovíte před někým z Ferrari nebo z autosalonu.
Zkuste spíš výraz crossover a významně pozdviženého obočí se vyvarujete i při použití označení FUV, protože prodejce bude vědět, že víte. A vy víte, že takhle zkratka znamená Ferrari Utility Vehicle, mrk, mrk. Ferrari zkrátka nepůjde cestou jako všichni ostatní. To nemá zapotřebí.
I proto nikde pod karoserií nenajdete nic, co by ukazovalo na nástup elektromobility. Hlavní roli hraje šesti a půllitrový dvanáctiválec s výkonem 725 koní, který se bude krmit benzinem ze stolitrové nádrže. Nic přímočařejšího nehledejte. Spotřeba? U auta za deseti milionů nikoho nezajímá, důležitější je zrychlení. Takže: z nuly na sto za 3,3 sekundy, na dvě stě za 10,6.
Je to nezvyk, ale tohle je zcela jistě první ferrari, u kterého dává smysl řešit i velikost zavazadlového prostoru, aniž by si člověk připadal trapně. S objemem 473 litrů se Purosangue řadí někam vedle Bentley Bentayga – na Lamborghini Urus nebo Porsche Cayenne, u nichž trojciferný objem kufru začíná šestkou, už ale ztrácí. Jednu věci navíc automobilka vynechala: tažné zařízení tohle auto vážně nedostane.
Ferrari si podle Richarda Vegery zakládá také na tom, že Purosangue je unikátní. Když se posadíte dovnitř, nenarazíte na něco, co už jste viděli v audi nebo volkswagenu, což se vám právě u koncernových urusů a cayennů může snadno stát.
Co je vidět na první pohled, je otvírání zadních dveří takzvaně „proti větru“, navíc ovládané elektrickým motorkem po stisknutí nenápadného tlačítka v prostoru středového sloupku. Po nakouknutí dovnitř pak překvapí i fakt, že vzadu jsou dvě samostatná sedadla.
S místem pro třetího vzadu se nepočítalo a tak to i zůstane. Jako nezvyklý detail pak s ohledem na současná auta působí fakt, že kapota se otvírá směrem od čelního okna. Jako kdysi u žigulíku.
Další vychytávky made in Maranello jsou skryté uvnitř. Týkají se třeba speciálně pro Purosangue vyvinutého pohonu všech kol nebo aktivního odpružení, které neustále hlídá chování auta a reakce řidiče, aby ve výsledku potlačovalo náklony a zajišťovalo kontakt kol se silnicí a držení směru jízdy. Výsledkem má být maximálně sportovní a zároveň bezpečná a pohodlná jízda.
Je prostě načase začít řešit, jestli příslušenství u Ferrari zahrnuje i dětskou autosedačku…
