Výtvarník Roman Týc z umělecké skupiny Ztohoven a zároveň zakladatel neziskové organizace Paralelní polis stojí například za červenými trenkami na Hradě nebo za projektem Semafory – v 50 pražských semaforech nahradil čočky se statickými panáčky za panáčky oběšené, ukřižované, nebo ty, co odpočívají, sedí nebo čurají.
Čtěte také: Kniha, která naučila Petra Ludwiga, jak být dlouhodobě úspěšný
Za tento počin byl oceněn například na vídeňském festivalu sidewalk CINEMA 2007, ale také odsouzen českými orgány k měsíčnímu odnětí svobody. A ve vězení měl dostatek času nejen přemýšlet o své budoucí tvorbě, ale také se inspirovat knihami.
Zřejmě nikoho nepřekvapí, že v jeho směřování ho ovlivnily knihy pojednávající právě o vzdoru vůči zaběhlému systému a autoritám.
Co? „Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů od Dona Thompsona a Kde domov můj od Zdeňka Perského.“
Proč? „Zjistil jsem, že mě dlouhodobě přitahují knihy o tom samém – o tématu vzdoru vůči nejvyšším autoritám, což je v tomto případě stát nebo režim a hledání cesty, jak z toho režimu zdrhnout. To je třeba konkrétně případ Motýlka od Henriho Charrièrea, předtím to byl Jack London anebo kniha od Jana Nováka Zatím dobrý o bratrech Mašínových.
Čtěte také: Je nejhůř? Přečtěte si The Subtle Art of Not Giving a Fuck
Kdybych měl ale vybrat dva kousky, které mě opravdu ovlivnily v tom, co dělám, tak by to byla kniha Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů) a kniha Kde domov můj od Zdeňka Perského.“
Kdy? „Tu první jsem četl dvakrát, poprvé snad před osmi lety, když to byla ještě novinka. Kde domov můj jsem četl v kriminále.“
Co konkrétně vás zaujalo? „Kniha Jak prodat vycpaného žraloka nahlíží na popularizovaný galerijní provoz a trh s uměním z pohledu Západu, což je poněkud zavádějící v tom, že tady v Česku to funguje jinak, ve smyslu vůbec. Tahle kniha v Česku vytvořila iluzi, že by to mohlo jít dost obdobně, ale to samozřejmě nejde.
Díky ní jsem se zamyslel nad motivacemi trhu s uměním. Jedna věc je moje nutkání tvořit, ale druhá věc je chápat i stranu poptávky, proč by ji vůbec měly moje artefakty zajímat. Trh s uměním u nás nefunguje tak, jak by fungovat mohl, a já jsem si kladl otázku proč. A není to jen o trhu, je to i o úrovni vzdělání ekonomicky silnější vrstvy, která zatím dostatečně jasně nechápe odpovědnost za kulturu, kterou nese.
Druhou knihou je Kde domov můj od Zdeňka Perského, což byl v 90. letech lapka, kapsář a podvodník z Václaváku. Perský dal opravdu poutavou formou dohromady knížku, která popisuje pražské podsvětí 90. let. Na přelomu 80. a 90. let začínal jako vekslák, prodával džíny, kradl, podváděl a pak chtěl utéct i do francouzských cizineckých legií.
Zajímavé je, že jsem si tuhle knížku přečetl v kriminále v době, kdy jsem tam byl. Nechal jsem ji v místní knihovně a na předsádku napsal svůj příběh a to, že jsem ji tam přinesl já. Pak jsem z ní vytrhl tiráž a společně s jedním vězněm, Frantou, který ho znal, jsme Perskému napsali dopis a poslali ho do věznice Bory, kde zrovna v té době seděl.“
Jak? „Aktuálně jsem to zúžil na poslech audioknih. Kromě využití dlouhého času v autě se mi teda i zhoršil zrak, takže je to pro mě dobrá cesta, jak se nenamáhat a zároveň načerpávat nové informace.“
