Kdyby se narodil v Americe, jeho život by bezpochyby sloužil jako předloha mnoha hollywoodských trháků i seberozvojových bestsellerů. O Tomáši Baťovi, českém podnikateli, který ze Zlína vystavěl snad nejpozoruhodnější byznysový příběh našich dějin, přitom dosud životopisný film nevznikl. Dvojice Dvořák–Páleníček to teď hodlá změnit.
Jeden radí tuzemským podnikatelům při miliardových obchodech, druhý má na kontě desítku ostře sledovaných počinů české kinematografie. Adam Páleníček a Adam Dvořák jsou asi tak nepravděpodobnými spolupracovníky, jak neuvěřitelný je příběh Tomáše Bati samotný.
Zájem o život zlínského podnikatele je však oba motivoval natolik, že spojili síly. A společně chtějí Česku nadělit snímek, který připomene slávu tuzemského podnikání a na který budou Češi hrdí.
„Spousta lidí si myslí, že příběh Tomáše Bati zná. Zeptáte-li se ale na rozdíl mezi Tomášem Baťou a Janem Baťou, jen málokdo vám příběh převypráví,“ říká Adam Páleníček, ekonom, právník a expert na fúze a akvizice v poradenské společnosti KPMG, a především rodilý Zlíňan, kterého příběh Bati, zakladatele obuvnického impéria, fascinoval už od narození.
„Na jednom filmovém festivalu jsem dokonce potkal indickou delegaci, která si ve městě fotila provozovnu Baťa, protože byli přesvědčení, že jde o indickou firmu,“ doplňuje svého kolegu Adam Dvořák, producent, který má na kontě řadu výrazných filmových počinů, včetně například snímku Lidice.
„Už na škole nás učili, kdo byl Tomáš Baťa, a postupně jsem začal zjišťovat informace nejen o Zlíně, ale i o jeho životě, podnikání a tom, co všechno vybudoval. A čím víc jsem toho věděl, tím víc mi to přišlo neuvěřitelné – že jeden člověk dokázal vybudovat něco tak obrovského,“ svěřuje se Dvořák.
A pokračuje: „Jeho příběh je unikátní. Když to zjednoduším, byl to kluk z chudých poměrů, který v rodině neměl skoro nic, a přesto vytvořil firmu, která v době jeho smrti zaměstnávala 31 tisíc lidí. Když to srovnáme se současnými měřítky, takových firem je u nás jen pár, třeba Škodovka. A on to zvládl v době, kdy nebyly takové podmínky jako dnes.“
Foto Tomáš Škoda
Obuvnický gigant Baťa má dodnes po světě přes pět tisíc vlastních prodejen, v době největšího rozkvětu byl dosah jeho zakladatele znatelný ještě víc.
„Na konci 19. století, kdy začal Baťa podnikat, měl Zlín přibližně 2900 obyvatel. Když zemřel, v roce 1932, bylo ve městě přibližně 35 tisíc obyvatel,“ vypočítává nevěřícně Páleníček s tím, že být „baťovcem“, tedy zaměstnancem v koncernu Tomáše Bati, byla tehdy navíc velice prestižní záležitost.
A zatímco dnes mají podle statistik v průměru nejvyšší mzdy Pražané, v době Tomáše Bati byla průměrná mzda ve Zlíně o třicet procent vyšší než ve zbytku země.
„Bylo to tehdy místo, kam se lidé hlásili, pokud chtěli něco dokázat, a to i na světové úrovni. Ať už to byla nějaká škola, nebo přímo práce v Baťově firmě, byla to velká meta. Mnozí lidé přijížděli do Zlína za prací, ale i za příležitostmi, které toto město a jeho rozmach nabízely,“ popisuje Dvořák. Nic takového se od té doby v Česku ani ekonomicky zopakovat nepodařilo.
„Srovnáme-li ho s někým, jako byl Steve Jobs, vidíme, jak silně může inspirativní osobnost ovlivnit nejen nákupní chování, ale i celé generace podnikatelů a startupů. Lidé se jím dodnes inspirují, studují jeho myšlení a přístup. Baťa měl podobný vliv – jeho inovativní pohled na podnikání může rezonovat i dnes,“ myslí si ekonom.
Baťův příběh je příběhem úspěchu, ale zároveň není černobílý, protože i zlínský podnikatel měl jako každý člověk své chyby. To však právě dělá jeho osud zajímavějším.
Právě s touto motivací se Adam Páleníček začal před dvěma lety porozhlížet po filmovém průmyslu, ve kterém se předtím nepohyboval. „Psával jsem různým režisérům, ale nesetkal jsem se s velkým ohlasem. Až po čase jsem narazil na někoho, kdo se podobnou myšlenkou už dlouho zabýval,“ vzpomíná ekonom.
Tím člověkem nebyl nikdo jiný než Adam Dvořák – zkušený producent a střihač, který se myšlenkou velkofilmu o slavném Tomáši Baťovi začal zabývat z podobných pohnutek jako Páleníček.
„Baťovi se podařilo to, co málokomu – expandoval do celého světa. I proto mi přišlo zarážející, že zatím nevznikl pořádný hraný film o jeho životě. Jediný film, který existuje, je snímek Botostroj,“ uvádí Dvořák. Jedním dechem však dodává, že tento film vznikl na zakázku a Baťu ukazoval výhradně v negativním světle.
„Film čerpal z knihy, která byla soudně zakázána, protože šlo o naprosto smyšlený a lživý příběh. Autor té knihy byl člověk, který měl problémy s alkoholem, přišel do práce opilý, a protože Baťa měl nulovou toleranci k alkoholu, byl okamžitě vyhozen. Z pomsty pak napsal tuto knihu, kterou si po válce vzali komunisté jako předlohu pro Botostroj,“ popisuje Dvořák.
Foto Profimedia
Perličkou je, že když film promítali v místním kině, publikum bylo tak rozhořčené jeho nepravdivostí, že se údajně v kině začalo bouřit.
„Dodnes spousta lidí příběh Tomáše Bati nezná, a přitom jeho odkaz sahá daleko za hranice podnikání. Naštěstí existují instituce, které se jej snaží připomínat – jako například Památník Tomáše Bati ve Zlíně,“ říká Páleníček.
Právě v budově s ikonickou skleněnou fasádou mohou návštěvníci objevovat nejen jedinečnou funkcionalistickou architekturu, ale také se dozvědět více o Baťových principech a jeho vlivu, kromě toho památník letos uspořádá také přednáškový cyklus, který přiblíží různé aspekty Baťova odkazu.
A právě snaha uchovat Baťův odkaz a představit ho širší veřejnosti vedla k myšlence natočit film, který by jeho příběh vyprávěl pravdivě a bez zkreslení. Dvojice se proto spojila a společně začala přemýšlet, jak film prakticky uchopit a přivést k životu. Dnes má projekt hotový scénář a našel i režiséra – Jiřího Havelku. Pokud vše půjde podle plánu, do kin snímek vstoupí za dva roky.
„To nejtěžší, s čím se potýkáme, je to, nakolik dokážeme zreprodukovat dobové prostředí tak, aby bylo autentické,“ přiznává filmař. „Zlín je jedinečný svou architekturou i tím, že to byl v českém kontextu průkopnický projekt s obrovským dosahem, problém však je, že většina Zlína už dnes nevypadá jako v Baťově době,“ poukazuje.
I postprodukce a filmové efekty mají své meze, proto filmaři často musejí hledat lokality, které nemají s původním místem přímou souvislost, ale dokážou zachytit určitou atmosféru.
Přesně tak postupovali i v případě hledání lokací pro natočení snímku Lidice. „Nakonec jsme našli vesnici, která s původními Lidicemi neměla nic společného, ale přesto byla vhodná pro natáčení,“ vzpomíná Dvořák.
Foto Tomáš Škoda
Ve filmu o Baťovi to bude podobné. Zlín jako klíčová lokalita bude určitě stále důležitý, ale filmovat se bude i jinde.
Natáčení snímku si vyžádá nejméně sto milionů korun. Baťa se tak zařadí mezi nejdražší filmové projekty v historii tuzemské kinematografie a měl by mít podobný rozpočet jako například filmový portrét legendárního českého atleta Emila Zátopka (který mimochodem v mládí pracoval v Baťově továrně) od režiséra Davida Ondříčka z roku 2021.
Podle Dvořáka jde o standardní částku. „Rozpočet na Lidice, které jsme točili před čtrnácti lety, by se v dnešní době pohyboval v obdobných relacích,“ míní.
Dvojice si slibuje, že přibližně polovinu rozpočtu zaplatí z investičních pobídek a filmových fondů, zbytek shání od soukromých dárců – nejčastěji zlínských firem či patriotů, kteří nad odkazem Tomáše Bati přemýšlejí podobně jako oni dva.
„Bohužel nemůžeme říct, že by šlo o návratnou investici,“ přiznává Páleníček. „Aby se ty peníze divácky vrátily, museli bychom být jako národ nejméně čtyřikrát větší,“ souhlasně přikyvuje Dvořák.
„Chceme vytvořit něco, co zanechá trvalý odkaz a na co budeme pyšní. Zároveň bychom rádi inspirovali mladou generaci k tomu, aby byla hrdá na českou historii a měla úctu k tomu, co zde bylo, a třeba ji to motivovalo k podnikání. Věřím, že se nám to podaří a příběh bude úspěšný nejen v Česku,“ uzavírá přesvědčeně Páleníček.
