Poslední dva roky byly pro fungování Správy státních hmotných rezerv (SSHR) zátěžovým testem. Po odeznění problémů s pandemií vypukla válka a ze státních zásob putovala na Ukrajinu humanitární pomoc. Do jednotlivých krajů pak správa dodávala postele nebo přikrývky potřebné k ubytovávání uprchlíků.
‚‚Vydali jsme v tomto směru prakticky všechno, co jsme měli. Nyní máme před sebou velký úkol – zajistit provizorní kontejnerové ubytovací kapacity. Podobným způsobem řešilo migrační krizi i Německo,“ říká předseda SSHR Pavel Švagr.
Poslední dva měsíce se také opakovaně skloňuje riziko odpojení Evropy od ruské ropy a plynu. I z tohoto důvodu vláda nedávno zařadila zemní plyn jako novou položku do českých rezerv. SSHR nakoupila celkem 2,4 TWh plynu, jehož dodavatelem je společnost ČEZ.
Zásobníky na plyn správa nedisponuje, bude vám jej skladovat ČEZ?
ČEZ nám ten plyn pořídí, dodá a uskladní na naše jméno. Veškeré komodity v rámci státních hmotných rezerv jsou v majetku státu.
Jak dlouho by tyto zásoby vydržely, pokud by došlo k zastavení dodávek plynu do Česka?
Pokud by bylo potřeba tyto zásoby uvolnit, tak detaily stanoví ministerstvo průmyslu a obchodu. Ten plyn je pořízen jako poslední železná zásoba státu, který by v krizové situaci rozhodl kdy, jak a komu by byl určen. Trochu jiné je to v případě ropy, kde je gesce Správy státních hmotných rezerv výrazně vyšší.
Jaká je aktuální situace v oblasti zásobování českého trhu ropou?
Pečlivě to sledujeme. Na trhu je zatím dostatek komerčních zásob. Vedle toho ve státních rezervách je nouzová zásoba ropy a ropných produktů na 94 dní průměrné denní spotřeby. Pokud by se v tuto chvíli zastavil třeba ropovod Družba, tak tyto zásoby jsou dostatečné na tříměsíční chod rafinerie v Litvínově.
Ropu navíc jsme ale v posledních letech nenakupovali, počet dní v posledních měsících vzrostl kvůli tomu, že zpomalila ekonomika. To ovlivnilo průměrnou spotřebu, méně se jezdí i vyrábí.
Sklad, kde má stát uložené nouzové zásoby ropy (Foto SSHR)
Je aktuální nastavení vašeho rozpočtu vyhovující?
Když se předělával státní rozpočet na rok 2022, tak nám ministerstvo financí škrtlo zhruba 200 milionů na nákupy. Ale dohodli jsme se s nimi, že tento výpadek nahradíme úsporami z pandemie, kde se nám podařilo poměrně výrazně ušetřit díky centrálním nákupům. Takže letošní rok se jede prakticky podle plánu a žádný deficit nepociťujeme. Rozhodující bude až sestavování rozpočtu od roku 2023.
Jak byste srovnal přístup současné a minulé vlády ke státním rezervám?
To je pro státního úředníka zajímavá otázka, ale na srovnávání je každopádně velice brzo. Odhaduji, že politická atmosféra se vlivem pandemie a války změní. Od minulých vlád jsem často slýchal, že všechno se dá v případě potřeby nakoupit.
Svět se ale od té doby změnil, období všeobecného dostatku skončilo a i my u nákupů zaznamenáváme výrazné prodloužení dodacích lhůt. Stát musí být na krize připraven. Když připraven nejste, tak po jejím vypuknutí nakoupíte zásoby mnohem hůř a často i dráž. Myslím, že si to politici uvědomují daleko více než předtím.
O kolik se vám dodací lhůty prodlužují?
Liší se to zakázku od zakázky. Řadu z nich se nepodaří vysoutěžit napoprvé, protože dodavatelům chybí suroviny. Například u pořizování specializované techniky nyní dáváme dodací lhůtu až dvanáct měsíců, zatímco v minulosti to bylo tři až šest.
Pořízení čeho konkrétně je teď pro vás největší prioritou?
Nerad říkám priority, sestavujeme plán zakázek na každý rok a ten vychází z požadavků jednotlivých resortů. Není fér říkat, že má některá ze zakázek přednost. Pro mě osobně jsou prioritní všechny, protože slouží k řešení nějakých mimořádných stavů v budoucnu a dopředu nikdy nevíte, co se stane.
Vnímám zde řadu důležitých oblastí. Třeba provizorní mosty, které se využívají například při povodních. Nejnovější takový most, co máme v zásobách, je z poloviny 80. let a jsou tam i kusy z 50. či 60. let. Zde by byla určitě namístě modernizace. Dále průmyslové komodity, za minulé vlády naštěstí nedošlo na zvažovaný prodej kovů z rezerv. Je zde i doporučující usnesení Evropské unie, aby si státy pořizovaly strategické rezervy v této oblasti. Důležitá je také oblast zemědělství a otázka potravinové bezpečnosti.
V tomto směru momentálně pracujete na tom, aby maso ve státních rezervách nebylo jenom mražené, ale aby byla u zemědělců rezervována i živá zvířata. O kolik by to bylo levnější?
Mrazení masa je energeticky mimořádně náročný proces. Pokud máte vedle toho rezervovaná živá zvířata, která koupíte a porazíte až v případě potřeby, tak jsou náklady zhruba třetinové. U zásob masa by byla ideální kombinace živého stáda, konzerv a mraženého masa. Připravujeme legislativní úpravu, rezervační systém se nám jeví jako výhodný a praktický. Zemědělcům bychom platili určitý poplatek za přednostní právo nákupu v případě krize.
Šéf Agrární komory v nedávném rozhovoru uvedl, že zemědělcům se do vašich tendrů příliš nechce. Protože musíte nakoupit co nejlevněji a oni mohou na volném trhu prodat lépe. Vnímáte to taky?
Byl bych rád, kdyby se do našich výběrových řízení hlásilo daleko víc firem. Slýchám zvěsti, že se nechtějí hlásit, protože zakázky jsou předem rozdané, což je naprostý nesmysl. A také, že naše smlouvy jsou příliš složité a povinnosti, které firmám plynou ze spolupráce s námi, příliš náročné. Ano, my od firem očekáváme, že nám v případě krize pomůžou, ale také jim za to platíme. Chybí mi u nich více národní hrdosti.
Ve smyslu, že české firmy nepociťují společenskou odpovědnost?
Spíš určitý patriotismus. Pro firmy je samozřejmě jednodušší mít čistou komerci. Minimálně co se týče potravin, které neskladujeme přímo my, ale naši partneři, kteří se zároveň starají o obměnu těch položek v čase. Tím jim vážeme část skladovací kapacity, ale jak říkám, dostávají za to zaplaceno.
Každopádně těm, které to dělají, patří velký dík, stejně jako našim zhruba 250 zaměstnancům ve skladech. A nejen těm, správa má celkem zhruba 400 zaměstnanců, kteří se v posledních dvou letech prakticky nezastavili.
Humanitární pomoc pro Ukrajinu (Foto SSHR)
Vozy Správy státních hmotných rezerv (Foto SSHR)
Zásoby s ochrannými pomůckami na pandemii (Foto SSHR)
V posledních měsících jste kromě humanitární pomoci Ukrajině dodávali krajům potřeby k ubytovávání uprchlíků. Opadl už ten největší nápor na tuzemské ubytovací kapacity?
Z našeho pohledu opadl, ale proto, že jsme vydali prakticky všechno, co jsme měli. Správa jednotlivým krajům dodala postele, přikrývky, nádobí, spací pytle nebo karimatky. Teď máme nový úkol, vytvořit kapacity v podobě provizorních kontejnerových ubytovacích zařízení. Podobně se řešila migrační krize v Německu. Dostali jsme na to 200 milionů.
Jsme připraveni na další vlnu covidu?
Co se týče ochranných pomůcek, tak v tuto chvíli jsme saturováni dobře, na skladech máme přes 160 milionů kusů, což odpovídá poměrně náročné covidové situaci. Možná je vzhledem ke slábnoucí pandemii namístě debata o snížení těchto zásob, protože jejich skladování je značnou zátěží pro státní rozpočet. Co se týče zdravotnických rezerv obecně, tam nějaké deficity určitě jsou. Třeba Poláci mají v rezervách i základní druhy léků. Ale tohle určitě bude téma pro další období.
