Přes dva biliony korun. Tolik v rámci devizové intervence vytiskla Česká národní banka v letech 2013 až 2017. Cílem bylo podpořit růst české ekonomiky a exportu oslabením české koruny – podle názoru některých ekonomů tím ale banka přispěla k současné rekordní míře inflace.
Zatímco příval korun do české ekonomiky podpořil krátkodobě náš hospodářský růst – jsme exportně založenou průmyslovou ekonomikou – v dlouhodobém horizontu na nás dopadla související negativa. Průmyslové firmy „zlenivěly“ umělou konkurenční výhodou oproti eurozóně a nebyly nucené tolik inovovat a zvyšovat efektivitu práce jako jejich západní konkurence.
České mzdy přitom rostly téměř dvojnásobnou mírou. Kvůli dlouhodobému nedostatku pracovních sil se firmy o zaměstnance doslova přetahovaly. Zahraniční investoři využili přebytku kapitálu v České republice k jeho vykoupení, což způsobilo mimo jiné raketový růst cen nemovitostí.
„Nešťastný intervenční režim ČNB z let 2013 až 2017 trvale oslabuje naši měnu. Dnes mohla mít koruna hodnotu dvaadvacet euro, pohonné hmoty by byly levnější a inflace mnohem mírnější,“ tvrdí Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank.
„V rámci intervence ČNB vytvořila přes dva biliony korun. V tomto rozsahu nabobtnala její rozvaha. Rozvaha ČNB je proto dnes v poměru k velikosti ekonomiky jedna z největších na světě,“ připomíná Kovanda, podle nějž nabobtnalá rozvaha vytváří trvalejší tlak na oslabování koruny a současně stlačování úrokových sazeb.
„Došlo k nárůstu objemu přebytečné likvidity v našem mezibankovním systému. Pro banky je tak snazší jít se svými úrokovými sazbami dolů a snáze vznikají nové korunové úvěry v rámci soustavy obchodních bank,“ popisuje Kovanda.
Podle Jakuba Lichnovského, partnera právní kanceláře PRK Partners, využili nadbytku levného českého kapitálu zahraniční investoři k jeho masivnímu vykupování. A tím výrazně podpořili jeho zdražování.
Příkladem může být nákup nemovitostí s dlouhodobě velkým procentem nákupů na investici ze strany cizinců. Důsledkem je přibližně trojnásobné zvýšení cen nemovitostí od počátku intervence – průměrný roční růst činil podle údajů Českého statistického úřadu pět až deset procent.
Podle Asociace exportérů přinesl kurzový závazek ČNB za dobu svého trvání vývozcům přímo 687 miliard korun a nepřímo 590 miliard korun. Díky stabilnímu kurzu a levné koruně se firmám vyváželo lépe a kvůli nižším tuzemským nákladům dostávaly zakázky ze Západu.
„Firmy zpohodlněly, dostávaly jisté zakázky ze zahraničí a kvůli chybějícím pracovním kapacitám se začaly předhánět v navyšování mezd. Růst mezd dlouhodobě převyšoval růst produktivity práce, přibližně o polovinu,“ osvětluje dlouhodobé proinflační dopady intervence Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Právě Špicar už léta propaguje myšlenky konce levné ekonomiky a druhé ekonomické transformace. Ekonomové za příčiny současné vysoké inflace všeobecně označují stále se zvyšující náklady na bydlení, růst cen dováženého zboží, zdražování potravin, růst mezd nepodložený produktivitou práce a další příliv korun do české ekonomiky v podobě proticovidové politiky minulé vlády.
