Jak se z tělocvičen, kde jsou půl metru za mantinelem žebřiny, dostat do nablýskané O2 areny a mít na tribunách skoro 17 tisíc lidí?
Domácí mistrovství světa ve florbalu skončilo, a přestože národní tým byl zase čtvrtý a svými výkony nenadchl, může šampionát posloužit jako příklad, jak z ničeho vybudovat nablýskaný produkt.
Čtěte také: Lyžování jinak. Skitouring je trendy zimní sport, který stojí za to zkusit
Ze sportu, který u nás před patnácti dvaceti lety nikdo neznal, až k aranžmá na nejvyšší úrovni – je to v podstatě startupový příběh, který vyvrcholil diváckým rekordem MS (181 tisíc diváků za devět dní šampionátu).
Tím to ale nekončí. Právě proběhlé mistrovství světa bylo pro český florbal spíš průběžnou metou, jak po sportovní, tak po organizační stránce. I tak je možné si z něj odnést pár poučení a inspiraci, co za úspěchem florbalu u nás stojí.
1. Sky is the limit
Před 20 lety se u nás hrál světový šampionát také – ve staré brněnské hale Vodova a na ještě starším zimáku v Edenu. Na zápasy chodilo 200 lidí a v televizi byl maximálně krátký šot.
A letos? O počtu diváků už byla řeč, pořadatelé šlapali na jedničku a televizní & mediální pokrytí bylo na vynikající úrovni. Mnohé tradiční sporty by se mohly přiučit.
Tohle nasvícené divadlo má kořeny dvě dekády zpět, kdy se lidé ve vedení florbalové unie rozhodli vytáhnout svůj malý sport mezi elitu. Je to postupná práce, krok za krokem, rok za rokem.
Klíčový předpoklad: možnost učit se od nejlepších. Každý srpen se v Praze hraje Czech Open, největší florbalový turnaj světa, kde čeští florbaloví nadšenci odkoukávají triky od severských mistrů. A výborně zorganizované světové šampionáty 2008 a 2018, pořádané v O2 areně, pomohly dostat florbal do širokého povědomí. Potvrdilo se, že se vyplatí mířit vysoko, i když to zpočátku vypadá nepatřičně bláznivě…
2. Ke kořenům
Florbal je sport z tělocvičen, vyčítají mu kritici.
Ano, je to studentský sport, ale v dobrém slova smyslu. Uchytil se na školách, v hodinách tělocviku, a vytvořil si tak široké podhoubí, ze kterého může čerpat. Každý si ho vyzkoušel, a i když ho třeba nikdy nezačal hrát závodně nebo s ním na prahu dospělosti přestal, může být pro florbal přínosný i poté.
Třeba jako sponzor (florbal má nezkaženou značku a jasně definovanou a aktivní cílovou skupinu) nebo jako rodič. Málokterý kolektivní sport je tak dostupný (cenově, herně i v rámci rodinné logistiky) a vytváří okolo sebe tak pozitivní atmosféru.
3. Kvantita před kvalitou
I když se statistiky různí, není pochyb o tom, že florbal je po fotbalu druhý největší sport u nás. Aktivně ho provozuje nějakých 80 tisíc lidí, což je výrazně víc než hokej nebo házenou.
To je na jednu stranu, na druhou stranu se florbalovému hnutí vyčítá, že kvantitu výrazně upřednostňuje před kvalitou. Jinými slovy, sportovní a organizační stránka soutěží pokulhává za rychle bobtnající základnou. Například se vytvořilo marketingově atraktivní Superfinále, tedy finálová série extraligy smrsklá do jednoho zápasu ve velké hale.
Je to trošku ve stylu „Marek Prchal approved“ – špičkový marketing zakrývá ne úplně pevné sportovní základy florbalu v Česku. I extraligoví florbalisté jsou amatéři (jen tři čtyři kluby si mohou dovolit něco svým hráčům platit) a hráči často končí s přechodem do zaměstnání. Podmínky se profesionalizují jen velmi ztuha, což je dlouholetý bolehlav florbalového hnutí.
4. Televize je klíč
V rámci marketingu a budování brandu florbalu sehrála klíčovou roli televize. Florbal se na obrazovky začal dostávat velmi často i díky tomu, že se dokázal přizpůsobit časově i formátem (zavedení power breaků, hráči měli mikroporty…).
Léta trvalo, než se televizáci naučili florbal správně snímat, předvídat herní situace. Teď už je z florbalových přenosů vyladěný produkt, který zvyšuje atraktivitu hry. A je to vidět i na číslech. Na semifinále proti Finsku se dívalo 241 tisíc lidí (dosah 701 tisíc diváků), nedělní zápas o bronz proti Švýcarsku na tom byl podobně.
Pro srovnání: včerejší zápas hokejové extraligy (derby Pardubice – Hradec Králové) na ČT Sport sledovalo 79 tisíc lidí, tedy zhruba třetina.
5. Nebojte se inovovat
Jako mladý sport si to florbal může dovolit: právě odvaha měnit věci ho posouvala během let výrazně dopředu.
Měnil se název zastřešující organizace i logo (tenhle model posléze okopíroval hokej), jako první se začaly používat elektronické zápisy utkání. Když krachovala Sazka, zavedly se povinné členské příspěvky do svazové kasy (každý hráč platí 500 korun za sezonu), aby se nezhroutilo financování celého českého florbalu.
Na všech úrovních se stále vymýšlejí nové projekty, například zápasy pro školáky (extraligový zápas začíná v 10 hodin dopoledne a ve spolupráci se školami ho zaplní studenti). Teď se florbal zavázal, že bude příští čtyři roky i na mezinárodní scéně testovat kratší herní čas (3 x 15 minut) i menší počet hráčů.
Ne vždy jsou ale všichni ze změn nadšení, například loni se zavedlo kontroverzní pravidlo: z první ligy může klub postoupit do extraligy, jen pokud minimálně v pěti zápasech základní části přesáhne počet diváků 150. (Loni se to stalo hned třem klubům, takže šly do play-off bez motivace.)
+1 Potřebujete soupeře
Ne všechno okolo florbalu je ovšem tak růžové. Už dlouho mu škodí (a podle všeho ještě dlouho škodit bude) malá mezinárodní konkurence.
V hokeji může zlato reálně vyhrát šest sedm zemí, ve florbalu je to ještě žalostnější: kromě velké čtyřky (Švédsko, Finsko, Švýcarsko, ČR) nemá nikdo šanci. Sen, že se florbal dostane na olympiádu, je hodně vzdálený a mezinárodní prostředí dělá jen málo pro to, aby Thajsko nebo Kanada nebyly jen čárkou ve statistice členských zemí, ale reálným soupeřem.
