skip to main content

Forbes Art: Obyčejný banán? V sámošce za pár korun, v galerii za miliony

Před pár lety se mi touhle dobou povedlo utéct mrazu do slunného L. A. Kamarádka scenáristka tam pobývala na rezidenčním pobytu, a tak jsem se v jeden adventní večer ocitla na večírku v domě spíš podprůměrně známého filmového a hudebního producenta.

Jeho stylový bungalov v Silver Lake byl plný cool věciček: vintage nábytku, afrických masek, sbírky elektrických kytar a taky současného umění.

Zvlášť mě dostala papírová instalace u vchodových dveří. Křehkostí připomínala práci Adrieny Šimotové, strukturou japonský papír. „No, dnes mi doručili novou kytaru, a aby se tu ty obaly neválely, pověsil jsem je zatím tady na háček,“ odtušil suše John, když jsem se s nadšeným zájmem ptala po autorovi.

S podobným typem sarkasmu a provokace si pohrává i Komik, nejnovější dílo italského konceptuálního umělce Maurizia Cattelana. S tím rozdílem, že jeho banán přilepený páskou na zeď se tento týden na miamském Art Baselu prodal za 120 tisíc dolarů.

Reklama

Dle referencí akreditovaných médií vzbudil kousek na veletrhu poprask. Po banánech, které Cattelan koupil v místním supermarketu, se zaprášilo stejně jako kdysi v socialistickém Československu a umělcův francouzský galerista Emmanuel Perrotin prodal tři „kopie“ díla, celkem bratru za něco přes osm milionů korun.

Perrotin s kamenným výrazem vykládal televizním reportérům, že rozhodně nejde o vtip a že umělec pečlivě zvažoval každý aspekt díla: od tvaru ovoce přes úhel, ve kterém jej přilepil ke zdi, až po umístění na ploše stěny, kam by se pohodlně vešlo monumentální plátno.

Banán musí zůstat banánem.

Cattelan prý koncept nosil v hlavě přes rok. Nejprve vytvořil verze z bronzu a z pryskyřice. Ale nebylo to ono. „Nakonec jsem se jednoho dne probudil a řekl jsem si, že banán musí zůstat banánem,“ vzpomíná umělec v obsáhlém rozhovoru s výtvarnou kritičkou Sarah Cascone z Artnet News.

A dodává, že nejnáročnější bylo stanovit cenu, která by dílo nebanalizovala, ale zároveň nebyla pobuřující. Od dob, kdy Marcel Duchamp osvobodil svým gestem umění od akademických tradic i tržních limitů (v roce 1917 vystavil obyčejný pisoár pod názvem Fontána), je využívání readymade postupů v umění naprosto běžné.

Podle škarohlídů je ale Cattelanovým největším talentem právě schopnost získat horibilní částky za to, že se sběratelům cynicky vysměje do obličeje – jako když v roce 2010 prodal voskovou bustu supermodelky Stephanie Seymour jejímu manželovi a miliardáři Peteru Brantovi pod názvem „Trophy Wife“.

Žena jako trofej, v podnikatelských kruzích zavedený koncept

Pojďme se ale vrátit v čase. Jakým obchodníkem byl Mistr vyšebrodského oltáře, se dnes dozvíme stěží. Tvorba neznámých tvůrců z dílny sídlící zřejmě v Praze však v době vrcholné gotiky nejspíš taky provokovala – třeba neobvykle přirozenými gesty, v nichž autor zachytil Krista coby nemluvně na obrazu Trůnící Panna Marie.

Reklama
Foto: Národní galerie

Ten se o prvním adventním víkendu vydražil ve francouzském Dijonu přibližně za 158 milionů korun. Nový rekord v prodeji bohemik na zahraničních aukcích v Česku vyvolal rozporuplné reakce.

Zcela jistě nepotěšil zástupce ministerstva kultury, kteří odjeli do Dijonu se směšnými 15 miliony. Místo pražské Národní galerie tak obraz vytuní sbírku starého umění Metropolitního muzea.

Dobrá zpráva je to naopak pro českého miliardáře Richarda Fuxu, vlastníka jiné desky stejného autora s námětem Zvěstování Panně Marii. Předloni byl obraz za necelé tři miliony k mání v dražbě ve Frankfurtu nad Mohanem, ale nevydražil se. Proč o něj neusiloval stát?

Expert na středověké umění a někdejší ředitel Národní galerie Jiří Fajt argumentoval, že nelze potvrdit pravost díla. Fuxa zariskoval a koupil jej mimo dražbu za neznámou cenu. Fajt mu rok nato za dílo nabídl 65 milionů.

Foto: Národní galerie

„Kauza“ kolem skokového nárůstu ceny byla jedním z podnětů pro Fajtovo odvolání ministrem Staňkem. Víkendový prodej tak může být pro exředitele satisfakcí. Mimo jiné i proto, že zájem o českou gotiku v New Yorku nastartoval právě on – mimořádně úspěšnou výstavou „Praha: koruna zemí českých“ z podzimu 2005, na které se podílel jako jeden z kurátorů Metropolitního muzea.

Jak obchodníci s uměním vědí, výstavy v prestižních institucích a výpravné monografie jsou beranidlem uměleckého trhu.

Státním úředníkům teď nezbude než rezignovaně sledovat, kdy se Zvěstování Panně Marii na trhu znovu objeví. Jelikož obraz není kulturní památkou, Fuxa jej nemusí nabídnout státu. A jak avizoval v médiích už v říjnu, ani o tom neuvažuje.

Na dotaz Forbesu, zda by se mohlo dílo brzy objevit na některé domácí či zahraniční aukci, miliardář neodpověděl. Naděje, že by se deska ze 14. století dostala na zdi Národní galerie, se však po dijonské aukci mění v chiméru.

Nezbývá než čekat, jak se tato umělecká detektivka vyvine dál. Ale můžeme si k ní zakousnout banán za sedm korun z Lidlu.

Reklama
Reklama