Rosťa Novák, principál souboru Cirk La Putyka, byl prvním hostem nové série rozhovorů Forbes Misfits Talks. Ta se odehrává přímo v srdci Karlovarského filmového festivalu, který letos znovu pulzuje energií velkých jmen i velkých myšlenek. Na místě Rosťu zpovídal šéfredaktor Forbesu Zdravko Krstanov.
Rosťa Novák působí jako člověk, který sám sobě neklade limity. Ve svém umění překračuje žánry, v produkci posouvá hranice možného a jako tvůrce se nebojí oslovit ani světová jména.
Dělá to s entuziasmem a s energií, kterou dokáže přenést nejen na své publikum, ale i na spolupracovníky. Možná proto je jeho nezávislý soubor Cirk La Putyka jedním z nejvýraznějších divadelních fenoménů současné scény.
„Na filmový festival do Karlových Varů jezdím už přes dvacet let. Začínal jsem jako baťůžkář, spal jsem v tělocvičně a postával ve frontách na lístky,“ vzpomíná Novák.
Celý rozhovor Zdravka Krstanova s Rosťou Novákem v rámci Forbes Misfits Talks 2025
Festival pro něj ale není jen o filmech, ale hlavně o inspiraci a setkávání. Každý den tam zhlédne tři filmy a večer mluví s lidmi. Po návratu domů je nabitý inspirací a okamžitě sahá po bloku a tužce, aby si zapsal nové nápady.
Jedním z lidí, kteří ho inspirovali, byl i Jiří Bartoška. „Před šesti lety mi řekl, že bych měl natočit film a že by si v něm rád zahrál,“ říká Novák a usmívá se. Možná to tehdy znělo jako přání, ale dnes je film možná dalším krokem, ke kterému v La Putyce směřují.
Rosťa Novák pochází z rodu divadelníků – jeho děda začal s loutkovým divadlem už v roce 1975 a jeho otec strávil čtvrtstoletí v Ypsilonce. On sám ale dlouho kladl odpor.
„Do osmnácti let jsem rebeloval proti všemu, co se týkalo divadla. Říkal jsem, že nikdy hrát nebudu.“ Nakonec pochopil, že za tím odporem se skrýval obyčejný strach. „Bál jsem se, že nebudu tak dobrý jako můj táta nebo děda.“
Když mu byly tři roky, lékaři mu diagnostikovali ADHD. Provokace a odvaha jít vlastní cestou ho provázely od dětství. Barvil si vlasy, nosil náušnice už na základce a jasně se vymezoval. Tyto energie dnes přetavuje do své divadelní tvorby.
Odjakživa ho bavilo dávat si zdánlivě nesmyslné cíle. Do osmnácti let snil o tom, že se zúčastní olympijských her v Sydney nebo v Atlantě. Ačkoli se k tomu snu nikdy ani nepřiblížil, právě ta představa ho motivovala k tomu na sobě pracovat a posouvat své hranice.
Stejně absurdní se mohlo zdát i to, že napíše dopis Timu Burtonovi s žádostí o spolupráci. Ale přesně to udělal. „Přiložil jsem fotky loutek, které jsme zdědili po prarodičích. Napsal jsem mu ručně.“ A i když jeho agent odpověděl, že má plný diář na pět let dopředu, Novák a jeho tým se nevzdali.
Nakonec oslovili britského režiséra s bangladéšskými kořeny, který režíroval zahájení londýnské olympiády a prošel školou Petera Brooka i Viktorie Chaplin. „Zavolal jsem mu. Nikdy jsme se předtím neviděli. A on přijel do Prahy.“
Projekt, který společně připravují, se rodí už pět let a premiéru bude mít 21. září 2027. Bude mít tři části – divadelní inscenaci, dokumentární film a hraný snímek.
„V českém divadle se něco podobného za posledních třicet let podařilo snad jen jednou, když do Národního divadla přivedli Roberta Wilsona,“ připomíná Novák. A poukazuje na to, že La Putyka není zřizovaná ani městem, ani státem. Všechno, čeho dosáhli, zvládli jako nezávislý soubor, který se jednoduše rozhodl, že to zkusí.
Strach oslovit velká jména? Ten Novák nikdy neměl. „Když někdo řekl ne, byla to jen větší motivace hledat dál.“ Dodává, že to, co La Putyka nabízí, není luxusní produkční zázemí, ale obrovská míra energie a řemesla. „Když k nám ti lidé přijdou a vidí, co umíme, rádi se vracejí. To mě vždy motivovalo.“
Vedle energie si Novák cení především tvůrčí svobody. Vědomí, že v Česku nemají silné finanční zázemí, ale zároveň mohou tvořit bez omezení, považuje za klíčové.
Foto Martin Svoboda
Na rozdíl od některých jiných zemí, jako je Slovensko, Maďarsko nebo už i Velká Británie, kde je umělecký projev často svazován politickými tématy, u nás podle něj zatím žádná taková cenzura neexistuje. Tvrdí, že jediné skutečné limity, které je omezují, jsou ty vnitřní – imaginace a fantazie.
V září uvede La Putyka premiéru představení Saint Art. Je to projekt, který vzniká sedm let. „Začali jsme na něm s bráchou pracovat v roce 2018. Nic náročnějšího jsem zatím nedělal,“ přiznává Novák. Jde o téma spojení divadla a vrcholového sportu. „Myslel jsem si, že my, co se živíme pohybem, dokážeme přenést sport snadno na jeviště. Ale mýlil jsem se.“
Představení je postavené na tématech fyzického výkonu a emocí. Hudbu k němu skládá jeho nejstarší syn, prostřední v něm účinkuje a kostýmy navrhuje Novákova žena. Celý projekt tak vnímá jako srdeční záležitost.
Sport je pro Nováka silné téma. V dětství pro něj představoval ventil a dnes ho vnímá i jako cestu, jak oslovit publikum, které by si jinak do divadla cestu nenašlo. Sport podle něj v současnosti často sklouzává k obří komerční show, kde se kvůli výsledkům obětuje celé tělo, někdy dokonce i za cenu dopingu.
Projekt má rovněž filozofický základ. Novák čerpal inspiraci mimo jiné z konzultací s koučem Marianem Jelínkem, podle kterého k pochopení podstaty sportu pomáhá četba autorů, jako jsou Homér, Platón, Sókratés nebo Marcus Aurelius.
Výsledkem má být představení o ikonách, bozích a vzorech. „Dnes svět potřebuje vzory. A věřím, že sport a umění je dokážou vytvářet.“
I proto Novák klade důraz na emoční investici. Podle něj je klíčové milovat to, co člověk dělá. Právě to odlišuje šampiony od těch ostatních. Poslední týdny byly pro jeho tým extrémně náročné. Do divadla přicházel brzy ráno a odcházel až před půlnocí. Intenzitu a nasazení bere jako přirozenou součást práce, která ho naplňuje.
A jak těžké je sestavit tým? „Jednou za tři roky děláme konkurzy. Naposledy se přihlásilo 550 lidí ze 34 států. Vybral jsem stovku, pozval je do Prahy, a z nich se osm dostalo do core týmu.“ Dnes má La Putyka 146 lidí, z toho šedesát v umělecké části.
Jedním z projektů, který pro něj zatím zůstává nenaplněný, je celovečerní film. Novák má natočeno jedenáct minut materiálu a žádal o podporu z fondu kinematografie, ale narážel na to, že bez scénáře založeného na dialozích se projekt těžko vysvětluje.
Nenašel scenáristu, který by dokázal vystihnout jeho vizi beze slov. Právě proto přijel do Karlových Varů, aby si definitivně ujasnil, jestli je příští rok tím momentem, kdy začne točit.
Souběžně s tím ale vnímá, že každý nový projekt si vybírá svou daň. V jednu chvíli tělo vyslalo jasný signál, že přetížení už dál nejde snášet. Hrozilo, že by Putyku připravil o svou přítomnost i vedení. Neustálý proud nápadů, který mu ADHD generuje, žene jeden projekt za druhým, ale zároveň ho učí hledat rovnováhu.
Snaží se proto pravidelně najít si čas sám pro sebe, vědomě zpomalit a dočerpat energii, aby mohl tvořit dál a neztratil v tom vlastní směr.
I když má soubor výkonného ředitele a kolem něj stále tvoří i zakládající členové, Rosťa Novák zůstává hlavní tváří Putyky. Režii nikdy nestudoval, všechno dělá intuitivně. „Furt s námi tvoří zakládající členové a stále jsou na jevišti, daří se předávat mindset dál,“ podotýká.
Zároveň ale přiznává, že nad kontinuitou přemýšlí s jistou rezervou. „Určitě by mohla vznikat dál představení beze mě, ale nevím, jestli je tam v tuto chvíli nějaký pusher, který by tomu obětoval tolik, co já. To si nejsem jistý.“
