Dnes už je to 24 840 dnů. Ovšem před třemi dny, ve čtvrtek 6. 2., to bylo rovných 68 let, a tedy 24 837 dní, co nastoupila na britský trůn. Královna Alžběta II. má rozhodně co slavit, neboť své zemi slouží oddaně, neúnavně, odhodlaně, s plným nasazením a ohromnou pokorou už bezmála sedm desetiletí.

Pro ni osobně je ale datum 6. 2. spíše smutným výročím než důvodem k oslavě. Královnou se totiž princezna Alžběta stala dnem, kdy zemřel její milovaný otec, král Jiří VI. Přesně ve smyslu zvolání „Král zemřel, ať žije král!“ před mladinkou Alžbětou, která tou dobou byla na oficiální návštěvě Keni, poklekli onoho 6. února 1952 ráno její poradci, sdělili jí, že její tatínek ve spánku zemřel (král ve věku 56 let podlehl rakovině plic) a ona se dnešním dnem stává panovnicí.

Pro novopečenou královnu Alžbětu, toho jména druhou, byl náhlý skon jejího otce šokem. Že byl tento silný kuřák po léta nemocný, se vědělo, ovšem tak náhlý skon nikdo nečekal. Ostatně ještě na konci ledna 1952 těžce nemocný Jiří VI. svou dceru Alžbětu před zahraniční cestou osobně doprovázel k letadlu.

Mladou princeznu, čerstvou matku dvou malých dětí (Charlesovi byly tři, princezně Anně rok a půl), tak čekal dvojí otřes. Přišla o milovaného otce – a je ze dne na den panovnicí a hlavou obrovské části světa.

Šlo o mimořádně náročnou úlohu. Nesmírně oblíbený král, který se panovníkem paradoxně nikdy stát nechtěl, byl od prosince 1936 králem Spojeného království a všech britských dominií, posledním císařem Indie a posledním králem Irska, zároveň též první hlavou společenství Commonwealth, čítajícího 53 států a více než 2,4 miliardy lidí.

I Jiřího VI. ovšem donutily k vládnutí okolnosti – a především abdikace jeho bratra, krále Edwarda VIII.

Jiří VI. byl velmi oblíbeným králem.

Ten se trůnu musel vzdát pro lásku k rozvedené Američance Wallis Simpson (ještě že žádné rozvedené Američanky už v královské rodině v dnešní době žádné starosti nepůsobí a nikdo kvůli nim nemusí z rodiny odcházet) a na trůn nastoupil jeho mladší bratr, dosud známý jako „koktavý Bertie“.

Jeho příběh ostatně velmi dobře znáte ze skvělého oscarového filmu Králova řeč, který tehdejší historii dvou bratrů králů poměrně přesně zpracoval. Už však nepokryl dobu panování muže, který do dějin vstoupil jako Jiří VI. – a stal se mimořádně oblíbeným králem.

Po vypuknutí války na podzim 1939 se totiž Jiří VI. i jeho mladá rodina rozhodli zůstat v Londýně místo plánovaného odletu do Kanady, a podpořit tak obyvatelstvo během následujících nesnadných měsíců a let. A projevovali ohromnou odvahu a solidaritu, přesně v duchu služby svojí vlasti. Král i jeho manželka oficiálně zůstávali v Buckinghamském paláci, i když z bezpečnostních důvodů často odjížděli na noc na zámek Windsor.

Bombardování se za druhé světové války nevyhnul ani Buckinghamský palác.

Mělo to své důvody – Jiří i s manželkou Alžbětou (dnes známou jako královna matka) jen těsně unikli smrti, když během jednoho z náletů dvě německé pumy vybuchly na dvoře Buckinghamského paláce.

V průběhu války král Jiří i jeho manželka královna Alžběta poskytovali obyvatelstvu morální podporu při návštěvách vybombardovaných míst a muničních továren, procházeli se často vybombardovaným Londýnem a bylo to poprvé, kdy jako panující pár běžně navštěvovali i nejchudší rodiny osobně, aby obhlédli rozsah škod způsobených nálety.

Bylo to vůbec poprvé, kdy běžní lidé mohli členy královské rodiny osobně potkat, a dokonce se jich i dotknout, podat jim ruku, hovořit s nimi. Do té doby totiž krále a jeho rodinu vždy obklopovala téměř neprostupná aura, narušovaná jen náhodnými přísně organizovanými návštěvami veřejných institucí, převážně charitativního účelu. Válka tohle změnila – a změnila i další věci.

Podobně jako ostatní obyvatelé například podléhala i královská rodina přídělovému systému. Starší dcera Alžběta sloužila za války jako automechanička (lásku k automobilismu a mechanické převodovce si ponechala až do současných dnů, i ve věku 93 let Alžběta II. ráda a často řídí, zejména velká terénní auta na svých panstvích v Norfolku a Balmoralu).

Solidaritu Britové svému králi a jeho rodině ani po konci druhé světové války nikdy nezapomněli. A když Jiří VI. v únoru 1952 zemřel, oplakávala ho celá země. O to větší podporu však Britové projevovali od prvních dnů jeho dceři, své nové mladé královně. A stáli a stojí při ní i nadále – celých těch následujících 24 837 dnů.

Zastíní britská královna i Krále slunce?

Žena, kterou čekají letos v dubnu už 94. narozeniny, je samozřejmě nejdéle sloužící žijící panovnicí, ale má už nakročeno i k tomu, stát se nejdéle sloužícím panovníkem v celé historii lidstva. Zatím jí do tohoto prvenství ještě pár let schází.

Princ Charles postupně přebírá čím dál tím víc pravomocí královny.

Mimochodem, teprve před pár dny Alžběta II. předstihla vládu císaře Františka Josefa I. (rakouský císař a český král vládl mezi 2. prosincem 1848 a svou smrtí 21. listopadu 1916, tedy rovných 67 let a 355 dní) a také vládu své slavné prababičky, královny Viktorie (ta panovala od 20. června 1837 do 22. ledna 1901, rovných 63 let a 216 dní). Nejdéle panujícím vládcem v historii lidstva je dodnes francouzský král Ludvík XIV. „Král slunce“ a „Stát jsem já“ vládl Francii a všem jejím koloniím od 14. května 1643 do 1. září 1715, králem byl tedy 72 let a 110 dní.

Na rozdíl od Alžběty II. ale započal vládu jako dětský král, na nějž dohlíželi regenti, především jeho matka, Anna Rakouská. Když král Ludvík XIV. 1. září 1715 zemřel, zbývaly mu čtyři dny do 77. narozenin.

Současná britská panovnice je téměř o 20 let starší. Královna Alžběta II. už také několikrát naznačila, že má v plánu napřesrok, s dnem svých 95. narozenin, započít svůj odchod do ústraní. Více a více jejích pravomocí tak postupně přebírá její syn, následník trůnu princ Charles. S tím se postupně mění i dynamika celé rodiny.

V uplynulém týdnu například Charlesův starší syn princ William s manželkou Catherine navštívili jižní Wales, obešli několik zdejších institucí, prohlédli si třeba i ocelárny Tata Steal v Port Talbot nebo místní dětské sportovní centrum. Jejich časté návštěvy v této části království naznačují jediné – i vévoda a vévodkyně z Cambridge se připravují na své příští role. Budou z nich princ a princezna z Walesu.