V kleštích vládních zájmů. Přesně tam se teď ocitají čeští investoři kvůli plánované transformaci energetické skupiny ČEZ, která může spolknout až čtvrt bilionu korun. Její akcionáři ale rozhodně nejsou prvními, kdo musel osud svých investic kvůli zestátnění řešit.
Francouzské cenové přitlačení EDF, německé drsné rozředění Uniperu, polské nucené výměny akcií pod taktovkou Orlenu – scénáře ze zahraničí ukazují, že minoritní akcionáři ze znárodnění mnohdy nevycházejí ideálně. Jaký osud může čekat akcie ČEZ po klíčové valné hromadě prvního června?
EDF
Francie, 2022 až 2023
Když se francouzská vláda rozhodla společnost Électricité de France (EDF) zestátnit, byla v silnější pozici, než je dnes ta česká vzhledem ke skupině ČEZ. V energetickém gigantu vlastnila na 84 procent akcií a kontrolovala přes 89 procent hlasovacích práv, zatímco český stát drží v ČEZ necelých sedmdesát procent.
S cílem vybudovat postupně až čtrnáct nových jaderných bloků však Francie přikročila k získání zbývajících šestnácti procent tak, aby se při dalších krocích stát nemusel ohlížet na soukromé investory a jejich zájem o ziskovost.
Firma přitom už tehdy nebyla v dobrém finančním stavu – její čistý dluh v jednu chvíli dosahoval až 64 miliard eur, tedy přes jeden a půl bilionu korun. Sužovaly ji také technické problémy, kvůli kterým musela polovinu jaderných reaktorů dočasně odstavit.
Energetická krize vedla vládu k zastropování cen, což nutilo EDF prodávat elektřinu hluboce pod tržní cenou. V roce 2022 tak společnost vykázala rekordní čistou ztrátu ve výši 17,9 miliardy eur, tedy přes 430 miliard korun.
V takto zuboženém stavu představila vláda v červenci 2022 plán na kompletní převzetí, v rámci kterého stanovila výkup akcií na dvanáct eur za kus. To sice činilo prémii ve výši 53 procent oproti tržní ceně akcií těsně před oznámením, minoritní akcionáři se proti tomu však postavili.
V žalobách si například stěžovali na to, že stát měl firmu nejprve zastropováním cen zdevastovat, aby ji poté co nejlevněji vykoupil. A i když nezávislý znalec, firma Finexsi, hodnotu akcií ve výši dvanácti eur potvrdil, řada akcionářů ji vnímala jako nefér vzhledem k tomu, že při vstupu na burzu byla až na 32 eurech.
Jenže takové námitky logicky neprošly a pařížský soud v květnu roku 2023 rozhodl, že schválení nabídky ze strany finančního regulátora AMF bylo legitimní. Stát tak oficiálně spustil nucené vytěsnění zbývajících akcionářů a firmu stáhl z burzy Euronext.
Za znárodnění dala Francie 9,7 miliardy eur, což tehdy činilo asi 240 miliard korun, a celý proces trval od oznámení jedenáct měsíců.
Akcionářům přitom stát nabídl podstatně lepší podmínky, než o jakých se kvůli slovům tuzemského ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka spekuluje, že by mohli obdržet akcionáři ČEZ – ti by místo štědrého 53procentního prémia mohli podle Fio banky dostat jen třicetiprocentní.
NESO
Velká Británie, 2024
Podstatně klidněji proběhl vznik společnosti National Energy System Operator ve Velké Británii. Tehdy vláda konzervativců rozjela a vláda labouristů dokončila proces převzetí plné kontroly nad divizí National Grid ESO.
Výsledkem je státem vlastněný podnik NESO, který funguje jako softwarové, dispečerské, plánovací a koordinační zázemí. Ten balancuje nabídku a poptávku v síti a pracuje na dekarbonizaci, infrastrukturu však stát ponechal soukromníkům.
Zatímco v současnosti se u skupiny ČEZ mluví o opaku, tady stát ponechal společnost National Grid, vlastnící přenosovou síť, na burze v Londýně a New Yorku.
Spojené království koupi financovalo z veřejných peněz i poplatků zahrnutých do běžných účtů za energie. Ve finále to stát vyšlo na 630 milionů liber, tedy necelých osmnáct miliard korun.
Akcionáře to nikterak nevytěsnilo, protože šlo pouze o odprodání jedné z dceřiných firem. Mateřská korporace se tak sice dokázala za férovou cenu zbavit politicky citlivé části byznysu, cena akcií National Grid se však propadla o patnáct procent. Vrátit se na původní úroveň jí trvalo až do dubna loňského roku.
Uniper
Německo, 2022
Jedním z největších a nejrychlejších zásahů státu do energetického sektoru v moderní evropské historii se v roce 2022 stalo zestátnění společnosti Uniper. Ta byla největším německým dovozcem ruského zemního plynu, takže ji tvrdě zasáhlo zastavení dodávek přes plynovod Nord Stream 1.
K tomu se přidalo, že měla uzavřené dlouhodobé kontrakty s německými odběrateli za fixní nízké ceny, což ji donutilo kupovat chybějící plyn na spotovém trhu za obří částky. V létě roku 2022 společnost ztrácela každým dnem na sto milionů eur, tedy necelých dvě a půl miliardy korun.
Vláda v Berlíně sice původně plánovala firmu zachránit pomocí úvěrů a speciální „plynové přirážky“ pro spotřebitele, tyto snahy nicméně selhaly. V září 2022 proto došlo na znárodnění, kdy se Německo dohodlo s finskou státem vlastněnou společností Fortum.
Ta v Uniperu držela osmdesátiprocentní podíl a ráda se ho zbavila, i když za něj dostala minimum – německý stát jí vyplatil téměř půl miliardy eur, tedy zhruba 1,7 eura za akcii, přičemž na konci roku 2021 to bylo přes čtyřicet eur za akcii.
Foto Profimedia
Následně do společnosti stát pumpoval hotovost a celkem mu poskytl třináct a půl miliardy eur – necelých 328 miliard korun. V prosinci 2022 schválila transakci Evropská komise i valná hromada a Spolková republika Německo získala v Uniperu podíl přes 99 procent.
Tím, že stát emitoval obrovské množství nových akcií za minimální cenu, které nakoupil pouze on sám, se podíl původních minoritních akcionářů smrskl na zlomky procent. Ti navíc žádný bonus nedostali, protože stát také mohl firmu nechat zbankrotovat a nedostali by vůbec nic.
Evropská komise však nařídila, že znárodnění je v pořádku, nesmí to tak ale zůstat. Německo proto musí svůj podíl v Uniperu snížit na čtvrtinu plus jednu akcii nejpozději do roku 2028.
To se prozatím jeví splnitelně – Uniper začal opět generovat miliardové zisky a Německo nedávno zahájilo proces prodeje většiny svého podílu ve firmě. Mezi zájemci by mohla být i firma EPH českého podnikatele Daniela Křetínského.
PGNiG
Polsko, 2022
Bez zaplacení jediného zlotého postupovalo Polsko při proměně plynárenského monopolu Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo. Ten byl kótován na varšavské burze a ovládal těžbu, dovoz i distribuci plynu.
Polský stát v roce 2022 realizoval bezhotovostní fúzi sloučením a společnost absorboval polský ropný a energetický koncern Orlen, v němž má stát významný podíl.
Za své podíly tak akcionáři nedostali peníze, ale stát jim je automaticky konvertoval v poměru jedna ku 0,0925 za nově emitované akcie Orlen. Podíl státu v mateřském Orlenu tak po fúzi stoupl na 49,9 procenta.
Překvapivě dobrá zpráva to byla i pro akcie PGNiG, které po oznámení vyskočily o patnáct procent. Méně radosti z toho však měli akcionáři, kteří se obávali vyměnění vysoce ziskové plynárenské a těžařské firmy za akcie diverzifikovaného gigantu.
Podle některých kritiků měl stát také podhodnotit infrastrukturu a strategické zásoby plynu PGNiG, aby v rámci fúze nemusel Orlenu povolit příliš velké rozředění akcií ve prospěch soukromých investorů.
Na mimořádné valné hromadě PGNiG v říjnu 2022 však fúze prošla hladce, zvlášť proto, že stát využil svých 71,9 procenta hlasů.
Proti fúzi hlasovala pouze jedna setina procenta hlasů, minoritní akcionáři však usnesení valné hromady zažalovali – ani to ale fúzi nezastavilo a polské soudy v následujících letech pokusy o její zneplatnění definitivně zamítly.
Grupa Lotos
Polsko, 2022
Opět Polsko, opět rok 2022 a opět Orlen. I u tehdejší dvojky na trhu, společnosti Grupa Lotos, došlo k tomu samému scénáři.
Stát ve firmě před sloučením držel 53,2 procenta a minoritní akcionáři dostali 1,075 akcie nového sloučeného Orlenu za jednu akcii Lotosu. Přestože – či spíše protože – k prosazení fúze bylo potřeba osmdesát procent hlasů přítomných na valné hromadě a stát jich měl lehce přes polovinu, plán prošel.
Kvůli spojení do monopolu však Evropská komise podmínila schválení fúze drsnými nápravnými opatřeními – Orlen musel konkurenci například prodat třicetiprocentní podíl v klíčovém aktivu Lotosu, rafinerii Gdaňsk, který získala saúdská společnost Saudi Aramco. Přes čtyři sta čerpacích stanic Lotosu zase koupila maďarská skupina MOL.
V roce 2024 se však plán zkomplikoval. Nejvyšší polský kontrolní úřad zjistil, že majetek Grupa Lotos se prodal minimálně o pět miliard zlotých, tedy 28,6 miliardy korun, pod reálnou hodnotou.
Třicetiprocentní podíl v gdaňské rafinerii zase Saudi Aramco získalo za 1,15 miliardy zlotých, i když měla jeho skutečná cena být kolem 4,6 miliardy zlotých. Saúdská společnost navíc v rafinerii získala právo veta, což podle auditu ohrožuje energetickou bezpečnost Polska.
AS Tallinna Vesi
Estonsko, 2021
Největší vodárenská společnost v Estonsku, zajišťující dodávky vody a čištění odpadních vod pro hlavní město Tallinn a okolní municipality, byla původně rozdělená na tři části – britský holding United Utilities s manažerskou kontrolu a držící 35,3 procenta akcií, město Tallinn s 34,7 procenta akcií a zbývajících třicet procent obchodovaných na burze Nasdaq Tallinn.
Dlouhodobě napjaté vztahy mezi soukromým investorem, městem a estonským regulátorem a s tím spojená dlouhá soudní řízení i mezinárodní investiční arbitráž vedly k paralýze firmy. United Utilities se proto rozhodl z estonského trhu odejít, což město využilo k získání plné kontroly nad klíčovou infrastrukturou.
Ve snaze nezadlužit městský rozpočet se rozhodlo k transakci přizvat silnou domácí soukromou energetickou skupinu Utilitas a v únoru 2021 zastupitelstvo schválilo dohodu, v rámci které odkoupily podíl britského investora společně a rovným dílem.
To vyšlo na více než sto milionů eur – tedy téměř dvě a půl miliardy korun – a 14,2 eura za akcii. Ze zákona zároveň musely vyhlásit povinnou nabídku převzetí pro všechny zbývající drobné akcionáře na burze za stejnou cenu, kteří ji ovšem nemuseli přijmout. V rámci té vyplatily dalších 56 milionů eur.
Po skončení povinné nabídky převzetí v květnu roku 2021 kontrolovalo město Tallinn pětapadesát a Utilitas dvacet procent akcií. Zbývajících více než 24 procent akcií zůstalo v držení minoritních akcionářů a firma se dodnes obchoduje na tallinnské burze.
