Téměř dvoumetrový muž se nedá přehlédnout. Do středu pozornosti se Friedrich Merz často dostával i díky svým mnohdy provokativním výrokům. Teď je z něj v největší evropské ekonomice muž číslo jedna. Unie konzervativních stran CDU/CSU, v jejímž čele Merz stojí, totiž s necelými 29 procenty zvítězila ve spolkových volbách.
Z Friedricha Merze tak s velkou pravděpodobností bude nový německý kancléř.
Na tuhle chvíli čekal dlouho. Několikrát byl už politicky odepsaný. Z nejvyšší politiky tenhle úhlavní protivník Angely Merkel dokonce na několik let zcela odešel. Když kancléřka končila, viděl svou šanci a chtěl se vrátit. Ale ani pak to nebylo snadné.
Několikrát prohrál v bitvě o nejvyšší post ve své straně a šance, že by mohl usilovat o křeslo kancléře, byla mizivá. Merz, milionář a nadšený pilot svého letadla, se ale nevzdává. Vrátil se a nyní vytáhl CDU/CSU z opozice, sám vykročil ze stínu Angely Merkel a jako Friedrich „Veliký“ se konečně natahuje po nejvyšším postu v zemi.
„Budeme chvíli slavit. A pak si vyhrneme rukávy a pustíme se do práce,“ řekl hned po oznámení prvních výsledků. Víc emocí nebo slávy se nekonalo. Triumf totiž vypadá jinak. V CDU/CSU, která nyní získala druhý nejnižší počet hlasů v dějinách, doufali v lepší volební výsledek. Navíc tradiční koaliční partner, liberální FDP, se do parlamentu nedostal vůbec.
Devětašedesátiletý Merz tak má nyní před sebou hned první náročný úkol: sestavit vládu, což s ohledem na výsledky i dalších stran nebude nijak snadné. Strana s druhým největším volebním ziskem je radikální AfD, která získala dvacetiprocentní podporu a především na východě Německa mimořádně posílila. Friedrich Merz ale opakovaně před volbami a také hned po nich vyloučil, že by s touhle stranou chtěl jednat, natož vládnout.
Až na třetím místě, s šestnácti procenty hlasů, jsou sociální demokraté končícího kancléře Olafa Scholze, který po volebním debaklu oznámil rezignaci. S nejvyšší pravděpodobností tak Merz bude usilovat o vytvoření koalice právě s SPD.
Společně se ale dostanou jen s malou rezervou přes polovinu. Ve volbách oslabila i Strana zelených, která získala dvanáct procent hlasů, naopak proti minulým volbám přibylo příznivců Levice, jež má přes osm procent hlasů a slaví mimořádný úspěch.
Velké drama prožíval Merz do posledních okamžiků sčítání. Jen čtrnáct tisíc hlasů nakonec chybělo radikální Levici Sahry Wagenknecht, aby se dostala do Spolkového sněmu. Pokud by se jí to podařilo, potřeboval by Merz ke složení většiny získat na svou stranu i Zelené. Nakonec ale Wagenknecht chybělo zmíněných asi čtrnáct tisíc hlasů, což pro Merze znamená, že by mu mělo stačit získat do koalice „jen“ sociální demokraty.
Koaliční jednání ale nebudou vůbec snadná. Ať už jde o energetiku, podporu ekonomiky, daňový systém, migraci, či bezpečnostní politiku, směry CDU/CSU a SPD se naprosto rozcházejí.
Jisté ale je, že Němci chtějí změnu. Svědčí o tom i fakt, že k volbám přišlo přes 83 procent lidí, nejvíc od sjednocení země. A jisté je taky to, že Německo změnu potřebuje.
Tamní ekonomika je v recesi bez vyhlídek na rychlé zlepšení. Průmyslové podniky neustále varují, že se jim nevyplatí v zemi fungovat, a míří do zahraničí. Malé a střední firmy vedle toho bojují s ohromnou byrokracií. Samostatnou kapitolu pak představuje migrace.
Všechno to jsou témata, která jsou Merzovi blízká. Narodil se v Porýní do katolické rodiny a do CDU vstoupil už jako sedmnáctiletý mladík. Na konci osmdesátých let se probojoval do Evropského parlamentu a potom uspěl i ve spolkových volbách a usedl ve Spolkovém sněmu. Otázky byznysu a podnikání jsou pro něj důležité.
Okolo roku 2003 zažíval velkou vlnu mediální slávy, když se snažil prosadit zásadní daňovou reformu a tvrdil, že daňový systém musí být tak jednoduchý, aby se vešel na pivní tácek. Mimochodem tácek s jeho návrhem skutečně existuje.
I nyní chce zjednodušit a snížit daně. Na druhou stranu chce omezit vliv státu na ekonomiku, omezit sociální dávky a celkově jít cestou méně státu a více volného trhu. Především ve firmách tak na jeho nástup do úřadu kancléře čekají s velkými nadějemi.
Merz ví, o co jde, když mluví o ekonomice. Když po rozkolu s Angelou Merkel (on byl proti migraci, pro jádro a celkově víc konzervativní) opustil aktivní politiku, pustil se tenhle vystudovaný právník v roce 2009 do podnikatelské sféry.
Působil na různých manažerských pozicích a v dozorčích radách, jako vedoucí poradce pracoval v mezinárodní advokátní kanceláři Mayer Brown. Několik let byl předsedou dozorčí rady ve vlivné investiční společnosti BlackRock Germany. Nejen kvůli tomuto angažmá byl často terčem kritiky.
Ta mířila na možný střet zájmů a jeho blízkost k nadnárodním společnostem a lobbistům. Nyní se ale zdá, že tahle blízkost k ekonomice se vzhledem ke složité situaci německého hospodářství stala jeho plusem. Ví, jak byznys funguje. A tak by mu mohl pomoct.
Merz je mistr jadrných a provokativních vyjádření, oproti úřednickému Scholzovi přináší do německé politiky víc energie a názorů. To se netýká jen jeho kritického postoje vůči migraci, kdy například ukrajinské uprchlíky nařkl ze „sociální turistiky“.
Velmi jasný je i jeho postoj vůči válečné pomoci Ukrajině, ke které je mnohem otevřenější než dosavadní kancléř Scholz. Merz podporuje dodávky raket dlouhého doletu pro Kyjev a v rozhovoru pro CNN řekl: „Jsme na ukrajinské straně, protože útok je namířen proti nám všem.“
Zajímavé ale bude i to, jak se Merz ujme vztahů se Spojenými státy. K nim má totiž velmi blízko, podle svých slov do nich cestoval víc než stokrát a jeho velkým politickým vzorem je Ronald Reagan.
Nyní ale sám ví, že se transatlantické vztahy zásadně mění a že i Německo samotné potřebuje víc než kdy dřív silnou Evropu. „Musíme převzít odpovědnost,“ zdůraznil před volbami Merz. Nejdřív ale bude muset převzít odpovědnost doma a sestavit novou spolkovou vládu.
