Který z podnikatelů v gastronomii může dnes říct, že má před obchodem dlouhou frontu? Moc jich nebude, ovšem Darek Hrivňák, který má v malé středočeské vesnici Kačice prodejnu zmrzliny, je jedním z nich.
Jeho jméno nebo název firmy 2AD nejsou mezi mezi fajnšmekry neznámé. Naopak. Hrivňákova zmrzlina patří k těm úplně nejlepším v zemi. Běžně o tom svědčí právě několik desítek metrů dlouhé fronty, které ani v dobách koronakrize a plošné karantény nezmizely. Jen se o maličko provzdušnily, jak se zákazníci snaží alespoň trochu dodržovat nařízení o rozestupech – a křídou nakreslené čáry na zemi.
Hrivňák svou provozovnu, kde zmrzlinu v zadní místnosti také vyrábí, zavřel kvůli vládním opatřením v polovině března. Na Velikonoce otevřel okénko a brigádnice vydávaly lidem zmrzlinu s sebou. V nabídce byla třeba skvělá maková, rakytníková, angreštová a hrušková.
„Otevřeli jsme, protože jsme chtěli udělat radost lidem, kteří šli nebo jeli okolo na kole. Vždyť když bydlíte v paneláku, tak už musíte lézt po těch týdnech v karanténě po zdi, ne?“ říká Hrivňák. „Chceme pro ně být zase cíl cesty, jako normálně.“
Foto Jan Schejbal
V nabídce jsou netradiční příchutě, jako třeba mák nebo angrešt.
Po velikonočních svátcích se rozhodl najet na klasickou jarní otevírací dobu: čtvrtek až neděle od 13 do 17 hodin. Z hygienických důvodů se zmrzlina nedává do kornoutku, jen do kelímku se lžičkou.
Fronta, která se od okénka táhla až k parku, mohla o víkendu vzbudit dojem, že byznys tady jede jako normálně. Jenže propad je znát. Podle Hrivňáka je počet návštěvníků o třetinu menší a prakticky úplně vypadly dodávky do hotelů, restaurací a kaváren, které tvoří větší část Hrivňákova byznysu – míří tam devět z deseti vaniček, které 2AD vyrobí.
Významný pokles je znát i proto, že právě na přelomu března a dubna normálně Hrivňákovým (s Darkem ve firmě pracují i jeho manželka a syn) začíná sezona. Zatímco dopady na hospodaření ještě nemají u Hrivňákových přesně vyčíslené, dopady na výrobu zmrzliny vidí dobře. Hlava rodiny odhaduje, že se za poslední měsíc vyrobilo o dvě třetiny méně, než bylo v plánu.
Se sníženou poptávkou se objevily i provozní potíže. Hrivňák má například problém sehnat od dodavatelů smetanu či tvaroh v baleních, na která je ve výrobě zvyklý. Nové době se musel přizpůsobit po všech směrech: zamrazil zásoby, u kterých to šlo, zastavil investice do výroby a rozvrhl si směny se synem tak, aby se v provozu nepotkávali.
Do budoucna se nedívá moc optimisticky. „Když budeme moct otevřít do prázdnin, tak to s touhle bandou diletantů, která nám vládne, bude ještě úspěch,“ říká a častuje přitom premiéra a ministry více či méně publikovatelnými výrazy, z nichž můžeme kromě „diletantů“ zmínit snad ještě „amatéry“.
Hrivňák zároveň připomíná zmatek a palčivý rozdíl mezi vládními nařízeními a realitou. Stejně jako mnoho diskutujících na sociálních sítích se také divil, jak si Andrej Babiš mohl na konci března se svými spolupracovníky vyrazit ven na zmrzlinu a zkonzumovat ji s rouškou tak, aby neporušil vládní nařízení.
Rodina Hrivňákova
„Když si člověk uvolní roušku a sní si to pod rouškou, tak to není zakázané. Máte dvě šňůrky, které si uvolníte. Musíte to konzumovat, kde nikdo není,“ vysvětloval Babiš posléze pro deník Blesk svůj postup, který údajně konzultoval s hlavní hygieničkou Jarmilou Rážovou a tehdejším šéfem krizového štábu Romanem Prymulou. A dodal: „Co by prodejce prodával, když by to pak nikdo nekonzumoval?“
Hrivňákovo rozpoložení teď každopádně definuje především jedno slovo: bezradnost. „Nikdo neví, jak dlouho tahle opatření budou trvat a jak nás zasáhnou. Protože jsem celoživotní optimista, tak očekávám velký průser,“ říká Hrivňák, který však své podnikání nehodlá kvůli koronaviru jen tak vzdát.
Podle svých slov – vyztužených osobitou nadsázkou – prý několik měsíců, možná i let, v omezeném režimu zvládne. „Nějak to přežiju. Kdyžtak máme doma slepice nebo si dám půst. Už jsem několikrát zvládl 40 dní úplně bez jídla.“
