Přejmenujme funkcionalismus na fuchsionalismus. Aspoň pro tuto chvíli, na počest Bohuslava Fuchse. Ostatně na počest významného architekta, který se před sto třiceti lety narodil a mnoho udělal a mnoho prožil, se toho děje či bude dít hodně. Naprostým právem, však posuďte sami.
Takže dva roky natvrdo, horší to snad být nemůže! Ale jistěže může, jakpak by ne, téměř vždy to může být horší. Ihned po vynesení rozsudku se ozve prokurátor – s trestem nesouhlasí, je prý příliš mírný, republiku si, soudruzi, rozvracet nedáme! Žalobce jménem pracujícího lidu žádá vyšší sazbu, nový proces.
Bohuslavovi Fuchsovi je hořce. Tak hořce mu ještě nebylo, ani kdysi dávno v Holešově ne. Vyhodili jej tehdy z tamějšího reálného gymnázia kvůli vydávání studentského časopisu, ale mladý muž nad tím skoro mávl rukou a začal se učit na zedníka; poctivým povoláním se za první světové války i živil a znalost řemesla se mu později, když stavby sám navrhoval, náramně hodila.
Náctiletý Bohuslav se vyučil na zedníka, současně však vystudoval Průmyslovou školu stavební v Brně. Později si ho ke studiu na Akademii výtvarných umění osobně vybral věhlasný Jan Kotěra, což mělo kromě získané erudice i tu výhodu, že Kotěrův žák nemusel rukovat na frontu.
A pak bylo dobře, svět byl dobré místo k žití. Speciálně Brno, vskutku zlatá loď. Do moravské metropole Fuchs natrvalo přichází v roce 1923 a ocitá se ve správnou dobu na správném místě. Brnem cloumá stavební boom, Brno má mladého ducha a volá k sobě duchem mladé; Fuchs to splňuje nejen duchem, ale i léty, vždyť mu ještě není třicet.
Mladý tvůrce přísahá na funkcionalismus, moderní architektonický styl, jehož arcidílo dnes září nad Brnem v podobě vily Tugendhat architekta Ludwiga Miese van der Rohe.
Náš hrdina začne v tomto stylu Zemanovou kavárnou, jež stála na korze nedaleko současného Janáčkova divadla. Právě stavbě divadla musela kavárna čtyřicet let po svém vzniku ustoupit, nyní stojí o kus dál její replika pod názvem Pavillon.
Avion vyrostl na parcele o šířce osm metrů, a je tak jedním z nejužších hotelů v Evropě.
Zemanova kavárna ukázala, že talent Bohuslava Fuchse se přetavil v mistrovství a profitovalo z toho převážně město pod Špilberkem. To má na seznamu národních kulturních památek zapsány dva funkcionalistické objekty – Tugendhat a hotel Avion, postavený právě podle Fuchsova návrhu.
Foto Muzeum města Brna
V tomto směru byl požehnaný rok 1928, protože v něm byly postaveny Tugendhat i Avion. Zatímco vila využila velkolepě rozlehlého prostoru, hotel se stal unikátním ze zrcadlově opačného důvodu: vyrostl na parcele o šířce osm metrů, a jedná se tak o jeden z nejužších hotelů v Evropě, čemuž odpovídá i originální řešení.
Mimochodem, výjimečná stavba byla léta zavřená. V roce 2005 ji od restituentů koupil člen cirkusového rodu Stanislav Berousek, avšak nedokázal sehnat dostatek prostředků na rekonstrukci podle návrhu architektky Evy Jiřičné. Teprve v roce 2016 započala mnohem méně ambiciózní přestavba, jež byla tři roky nazpět dokončena.
Ale tak co! Hlavní podle všeho je, že Avion funguje a pořád vzbuzuje údiv, je v dobrém smyslu brněnskou atrakcí – kromě hostů tam chodí i exkurze milovníků architektury, speciálně té funkcionalistické.
A že rekonstrukce musela být skromnější? Boj idejí a omezených financí pocítil za svého života i Fuchs, pocítil ho dokonce přímo při budování Avionu.
Foto RomanM82, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Proto je také na jedné z jeho stěn vyvedeno tvůrcovo krédo: „Omezené prostředky finanční nutí projektanta k hlubšímu promyšlení detailu. Projektant dovede při svých zkušenostech docíliti jednoduchými prostředky, barvou, prostorovým uspořádáním kvalitních architektonických děl.“
Bývalá pošta u hlavního nádraží; Městské lázně; autobusové nádraží naproti hotelu Grand; Moravská banka; Masná burza; Masarykův studentský domov… Fuchsova nápaditá díla jsou či byla rozeseta po celém Brně. Bez nich si tvář města vlastně už ani nejde představit.
Městské lázně. Foto Martin Janca
Pošta u hlavního nádraží. Foto Marty Moryssey
Moravská banka. Foto Marty Moryssey
Ovšem je plno věcí, které si téměř nejde představit, a přesto jsou pravdou. Někdy bohudík, jindy bohužel. Lítostivý, až zoufalý povzdech se hodí k okamžiku, kdy u soudu s Fuchsem protestuje komunistický prokurátor proti dvěma létům nepodmíněně, neboť trest je podle něj mírný…
Muž, kterému bylo v roce 1937 uděleno prestižní členství v Královském institutu britských architektů, vedl po druhé světové válce jako děkan fakultu architektury na brněnském VUT. Po nástupu rudé totality v únoru 1948 však nebyl pouštěn k vlastním projektům.
Že to bylo špatné?
Nezapomínejte – vždy to může být horší, drsné facky pro Fuchse měly teprve přijít. Vyhazov ze školy. Vykonstruovaný soudní proces. Dva roky natvrdo. Žalobce volající, že je to málo…
Vždy může být hůř, platí ovšem také, že zlé může být pro něco dobré. Než stihl být nastartován nový proces, přišla v roce 1963 amnestie.
Z následků nehody se Bohuslav Fuchs už nikdy nevzpamatoval.
Šedesátá léta, v nichž díky politickému tání povoloval krutý mráz z Kremlu, vrátila Bohuslava Fuchse do hry. A předestřela před něj lákavou výzvu: o stavby v Praze ve své dosavadní kariéře neusiloval, protože v Brně měl zakázek nad hlavu, avšak nabídka na dostavbu Národního divadla musela v jeho tvůrčí duši způsobit velké vzrušení.
A tak Fuchs pendloval mezi Brnem a Prahou. Tam a zpět. Zpět a tam. Plný nadějí, plný nápadů.
Byl to osud, nebo náhoda? Na jedné z cest architektův řidič havaroval a z následků nehody se Bohuslav Fuchs zdravotně už nikdy nevzpamatoval. Zemřel dva roky po incidentu, 18. září 1972.
Fatální kolizi a zániku se vyhnula Sklárna Květná 1794. Forbes popsal její příběh směřující ke zdánlivě nevyhnutelné tragédii, jež byla na poslední chvíli odvrácena, když sklárnu zachránil hodonínský rodinný holding AF Group.
A právě Sklárna Květná představila – u příležitosti výročí jeho narození – kompletní reedici skleněné soupravy, kterou vytvořil Fuchs. Jeho vize moderního designu se totiž neomezovala pouze na architekturu a v roce 1932 založil značku Aka na výrobu užitných a dekorativních předmětů.
Foto Sklárna Květná 1794
Pod touto značkou Fuchs vytvářel mimo jiné skleněné kolekce, které si nechával vyrábět právě ve sklárně v Květné. Aktuálně vytvořená kolekce nese nepřekvapivě název Fuchs a vychází z původních architektových návrhů; nadčasové sklenice, mísy a vázy, které kolekci tvoří, jsou nyní k zakoupení.
Na Fuchse „zoomuje“ i letošní program Festivalu architektury a urbanismu Open House Brno, který začíná poslední dubnový víkend.
Foto Muzeum města Brna
Městem bude jezdit tramvaj Bohuslav Fuchs a v ní tvůrci věnovaná výstava. Fuchsovi bude patřit i slavnostní zakončení festivalu: v neděli 18. května zahraje Brno Contemporary Orchestra přímo v jedné z jeho budov, totiž v Alfa pasáži.
Svůj záměr popisuje Brno Contemporary Orchestra tak, že chce hudbou oslovit posluchače a ukázat jim, že ta může být součástí každodenního života. Lepší soubor k Fuchsově výročí patrně zvolit nešlo. Fuchs a každodenní život? Dávno tu není a stejně je pořád přítomen.
