Nezlomili je ani komunisté, kteří velkou část rodiny pozavírali nebo vyhnali. Josef Sotona s rodinou pokračuje v rodinné tradici a ukazuje, že péče o půdu a krajinu by měla být pro zemědělce naprostou samozřejmostí.
V kamnech praská oheň, světnicí se line vůně štrúdlu a za oknem jemně krápe. Josef Sotona se sklání nad trstěnickou kronikou a usilovně v ní listuje.
„Tady je zmínka o našem předkovi Jiřím Sotonovi, který v naší vesnici hospodařil už v roce 1548. Máme tak v rodině potvrzených 25 generací sedláků,“ vypráví jeden z pokračovatelů rodu na svém statku v Trstěnici nedaleko Litomyšle.
V českých luzích a hájích, kde se generace rodinného podnikání dají obvykle spočítat na prstech jedné ruky, je to naprostý unikát. Sotonovi překonali všechny rány osudu od morových epidemií přes požáry stodol až po pronásledování kulaků.
I po téměř půl tisíciletí tak pokračují v tom, co dělali jejich předci – chovají dobytek, pěstují obilí a další plodiny a starají se o půdu a krajinu.
„Péče o krajinu je teď velký šlágr. Ale pro nás to bylo vždy naprostou samozřejmostí, protože nás to tak učili naši tátové a dědečkové,“ říká Josef Sotona, který s manželkou Annou, synem Pavlem a snachou Nadijou hospodaří na 240 hektarech půdy a čtrnácti hektarech lesa.
Jeho prapředek Jiří Sotona sedlačil podle gruntovních knih na 42 hektarech, což bylo na svou dobu poměrně velké hospodářství. „Nežil tady, ale na statku uprostřed vesnice, který stál poblíž tehdejší obchodní stezky.“
„Dodnes se tam říká ‚u Sotonů‘. Jeho součástí byla i kovárna a krčma. Na to v té době člověk potřeboval výsadní právo, které mívala jen rychta. Z toho usuzujeme, že náš předek byl místním rychtářem,“ líčí Josef Sotona a ukazuje nám dobové fotky předků a také podrobný rodokmen.
Zmapovat dějiny rodu pomohla Sotonovým spolu s trstěnickou kronikou také genealožka Eva Větrovská. Nedávno přitom získali naději, že se dokážou ponořit ještě hlouběji do historie.
„Volal mi jakýsi pan Zelenka, který žije ve Švédsku, že jeho maminka se jmenovala Sotonová a jeho rodina žila tady nedaleko ve Skutči. Podařilo se mu dohledat, že první Sotona přišel do Česka ze severní Itálie.“
„Byl sem povolán, aby po husitských válkách obnovil důlní činnost ve zničených dolech na železo a měď. Původně se jméno psalo Sotton a označovalo člověka, který pracoval pod zemí,“ říká statkář a dodává, že tyto informace zatím nemá ověřené, ale s panem Zelenkou se plánuje brzy osobně setkat a rozjet další pátrání po předcích.
Přes děravou střechu nám teklo až do postele. Staršímu bráchovi v té době bylo osm let, mně šest a nejmladšímu pět měsíců. Museli jsme najednou strašně rychle dospět.
Josef Sotona
