Generace Z, dnešní teenageři a dvacátníci, vstupuje do světa osobních financí s nečekanou razancí. Zatímco jejich rodiče začínali řešit důchod až po čtyřicítce a prarodiče věřili, že se o ně postará stát, nejmladší generace má jasno: na státní penzi se spoléhat nedá. A tak si začínají chystat vlastní finanční budoucnost už ve chvíli, kdy poprvé přecházejí z brigády na první zaměstnání, nebo ještě dřív.
Podle Laureen Höllge, CEO Direct Fondee, dnes aktivně investuje třetina generace Z a většina ostatních o investování alespoň uvažuje. „Mladí lidé berou investování jako naprosto běžnou součást starání se o své finance,“ říká. Důvody jsou pragmatické: snaha o vlastní bydlení, finanční nezávislost, možnost svobodněji pracovat a především obava z toho, že stát v budoucnu nezvládne vyplácet důstojné důchody.
„Jeden z našich klientů nám řekl, že starší generace je pro něj negativní inspirací, protože se až příliš spoléhá na stát. S investováním proto začal ve dvaceti a je přesvědčený, že čím dřív, tím lépe,“ poukazuje na příklad z praxe Höllge.
Z letošního průzkumu Direct Fondee vyplývá, že z mladých investorů si čtvrtina měsíčně odkládá mezi 500 až 999 korunami, další čtvrtina 1000 až 2499 korun a šestnáct procent posílá více než pět tisíc korun měsíčně. Mladí, kteří investují prostřednictvím zvýhodněných DIP účtů určených pro studenty, dávají v průměru tři tisíce měsíčně. Tedy jen o něco méně než starší generace, která má přitom výrazně vyšší příjmy.
„To považuji za velmi zodpovědný přístup. S mladšími generacemi tak v tomto ohledu pomalu doháníme Západ,“ konstatuje Höllge.
Foto Martin Svoboda
Podobná čísla potvrzuje i Radim Krejčí, zakladatel platformy Portu, který se odkazuje na průzkum Airbank, podle kterého až tři čtvrtiny mladých často začínají investovat už od studentských let nebo od první výplaty, klidně i s několika stovkami měsíčně. Mladší generace přitom přichází s vyšší ochotou akceptovat určité riziko a nebojí se tolik experimentovat.
„Čas je jejich největší výhoda. Když začnou investovat brzy, stačí jim nižší částky a stejně mohou získat násobky svého vkladu,“ vysvětluje. Portu nedávno spustilo účet pro mladé do 26 let s nižšími poplatky a s možností začít už od stokoruny, protože právě tato skupina chce podle Krejčího „investování co nejjednodušší a maximálně flexibilní“.
Mezi rizikem, jednoduchostí a realitou
O tom, že generace Z má k investování blízko, svědčí i to, že více než polovina mladých, kteří už investují, vedle standardních nástrojů, které jsou k dispozici, ať už jde o podílové fondy, nebo doplňkové penzijní spoření, využívá také akciové či dluhopisové ETF fondy, tedy nástroje, které ještě před pár lety znala jen malá část populace. Zhruba dvě pětiny investují také do jednotlivých akcií a podílových fondů. Výrazně oblíbené je i krypto, které ale většina vnímá spíše jako doplněk portfolia.
Jana Brodani z Asociace pro kapitálový trh České republiky AKAT říká, že generace Z je „hluboce digitální“ a vyhledává hlavně jednoduchá a rychlá řešení. Současně ale upozorňuje, že digitální prostředí přináší i rizika: zahlcení informacemi, tlak na rychlé zisky a tendenci vsadit vše na jeden trend. „Tato generace nezažila dlouhodobější finanční krizi. Vidí extrémní nárůsty alternativních aktiv, což může oslabit její důraz na diverzifikaci,“ upozorňuje Brodani.
A právě rizikové chování je u mladých podle odborníků slabým místem. Finanční poradce Partners Lukáš Urbánek upozorňuje, že mnozí mladí zaměňují investování za spekulaci. „Jde spíš o náhodné pokusy s cílem rychle vydělat než o dlouhodobě řízený proces s jasnou strategií a kontrolou rizika,“ říká. Zároveň varuje před neuváženým používáním nejrůznějších investičních aplikací z celého světa: u některých podle něj není zřejmé, kde se lze domáhat svých práv nebo reklamovat služby.
Jde spíš o náhodné pokusy s cílem rychle vydělat než o dlouhodobě řízený proces s jasnou strategií a kontrolou rizika.
Lukáš Urbánek, finanční poradce Partners
Přestože generace Z investuje dříve než její rodiče, stále jde jen o část mladých. U Direct Fondee se na důchod aktivně připravuje okolo třiceti procent Z-kařů, dalších padesát procent o tom přemýšlí. Z obecného průzkumu společnosti ale vyplynulo, že aktivně se na důchod připravuje až pětina lidí mezi 18. až 21. rokem věku.
„Některé z těchto opravdu mladých investorů máme i u nás na platformě Direct Fondee. S přibývajícími roky pak procento přirozeně roste. Z dotázaných ve věku 22 až 26 už aktivní kroky s cílem mít se v důchodu lépe podniká zhruba 36 procent z nich,“ dodává Höllge.
Na Portu vidí Krejčí ještě nižší čísla: průměrný věk investora, který si zakládá DIP, je čtyřicet let. Mladí investují, ale jen menšina to dělá s cílem zabezpečit se na penzi. Důvody jsou logické, řeší studium, práci, bydlení, založení rodiny. Důchod je pro ně daleká budoucnost, a tak se na něj příliš nesoustředí.
Na jednu věc však generace Z myslí velmi intenzivně: stát je podle nich nespolehlivý partner. Krejčí uvádí, že 74 procent mladých nevěří, že se o ně stát dokáže v důchodu finančně postarat. Höllge připomíná, že dokonce i současní důchodci posílají mladším stejný vzkaz: nespoléhejte na stát a začněte se připravovat včas.
„Mladí vnímají demografický vývoj a rostoucí náklady na výplaty starobních důchodů. Vidí, že současná podoba důchodového systému není vzhledem ke stárnutí populace udržitelná. Proto je jejich skepse spíše racionální než emotivní,“ vysvětluje Krejčí.
Foto Portu
Mezi slabiny generace Z patří i genderové rozdíly. Laureen Höllge upozorňuje, že investuje 46 procent mladých mužů, ale jen 27 procent žen. „Bariérou nejsou peníze, ale nedůvěra ve vlastní znalosti. Je to stereotyp, který se přenesl ze starších generací,“ říká. Podle ní je klíčové, aby ženy začaly investovat dřív. Často jsou to totiž právě ony, kdo v životě potřebuje silnější finanční polštář, ať už kvůli péči o děti, nebo delšímu dožívání.
Přes to všechno experti vidí v generaci Z obrovský potenciál. Je otevřená investování, digitálně zdatná, nebojí se nových nástrojů a začíná dřív než kdokoli před nimi. „Skutečnou hodnotu vidím v tom, že si budují návyk. Neinvestují nutně proto, že myslí na důchod, ale proto, že je jim přirozené pracovat s penězi zodpovědně. A to je k nezaplacení,“ říká Jana Brodani.
Zda bude generace Z první opravdu finančně připravenou generací, to ukáže až čas. Jedno je ale jisté už teď: nevěří, že stát vyřeší jejich stáří. A místo spoléhání se na systém, který dlouhodobě skřípe, přebírají kontrolu do vlastních rukou.
