A tenhle znáte? Potkají se Američan a Čech. V pekárně. Ten první chce rohlíky, ale umí jen anglicky, ten druhý tam coby student pracuje, rozumí a pomůže. Snad i proto pak dostane nabídku: Chci v Česku rozjet kopírovací centrum. Pomůžeš? Bylo krátce po revoluci a Roman Petr takto startoval kariéru, která se rozvíjí už šestadvacet let. Toto je příběh značky Copy General.
Za okny létaly Molotovovy koktejly, ve vzduchu byl cítit slzný plyn i nálada protestů proti kapitalizmu a globalizaci. Když koncem září roku 2000 zasedal v Praze Mezinárodní měnový fond, v Kongresovém centru hučely tiskárny a kopírky. Ty obsluhovali tiskaři české firmy s americkými kořeny.
Ročně dnes ve svých pobočkách vytisknou více než 150 milionů stran dokumentů velikosti A4, což je množství, které by více než jednou omotalo planetu kolem rovníku. Vedle toho vytisknou taky přes 600 tisíc metrů čtverečních projektové dokumentace a taková plocha by třináctkrát pokryla celé Václavské náměstí v Praze. Každý rok s tím, co umějí, obslouží na 350 tisíc lidí.
Ale tenkrát stroje, které ovládali, chrlily stohy papírů pro 55. kongres MMF, zatímco venku zuřila „válka o Vyšehrad“. A když se pak zasedání o tři roky později konalo v Dubaji, do Prahy přiletěl vzkaz: Byli jsme s vámi spokojení, obstaráte stejný servis i tam? Takže do Emirátů putovalo 25 zaměstnanců firmy.
„Oproti Praze byla Dubaj obrovský kontrast, všechno naleštěnější, větší,“ vzpomíná Roman Petr ve své ředitelně, z níž kouká na koleje Smíchovského nádraží. „Nicméně ne vždy více znamená lépe. Některá zařízení byla tak neuvěřitelně rychlá a sofistikovaná, že u nich muselo pracovat třeba osm lidí najednou. A když se pak někomu z operátorů chtělo i jen na toaletu, celá mašina se musela zastavit. Za ty tři dny jsme vytiskli nebo zkopírovali pár milionů stránek.“
Tisková centra s modrým logem, z nějž teprve nedávno zmizela postavička generála a zůstala jen jeho hvězda, musí znát snad každý. Nebo znát alespoň zlomek služeb z portfolia, které je rozkročeno do mnoha směrů a divizí: od tisku diplomových prací a kopírování lejster, kterým to vlastně tenkrát celé začalo, přes speciální velkoformátový tisk klidně i na sklo, až třeba po last minute Vánoce.
„Býváme poslední místo, kam lidi přijdou a říkají: Nestihl jsem dárek, co bych tak dal babičce? Udělám jí kalendář. My tyto věci vyrábíme poměrně rychle a umíme s nimi vaše Vánoce zachránit,“ slibuje generál firmy. „Ještě na Štědrý den máme otevřeno.“
Ale největší koláč práce těchto tiskařů ukusují velcí zákazníci, banky, pojišťovny, stavaři, projektanti. Zvlášť ti poslední dokážou být dost nároční. Tedy prostorově. Jako třeba tehdy, kdy se tiskly plány skutečného provedení nákupního centra Palladium v Praze. Jedno paré dokumentů vznikalo několik dnů a byl jich plný náklaďák.
A pak jsou tu ty banky a pojišťovny, které se svými transakčními tisky – výpisy, fakturami, klientskou korespondencí – představují 40 procent činnosti společnosti. „Snad žádná banka si nic takového dnes nedělá sama,“ uvažuje Roman Petr, a proto v roce 2001 založil sesterskou společnost Copy General Onsite Services, která své služby outsourcovala k zákazníkům.
Institucím tak poskytli print centra, obálkovací stroje i lidi. „Protože jsme nevěřili, že klienti budou ochotni pustit tak senzitivní data ven. I dnes máme onsite tiskárny, ale většina dokumentů se už zpracovává v našich střediscích. Dostaneme jenom jedničky a nuly, vytiskneme a předáme poštovnímu doručovateli,“ popisuje generální ředitel. „Při zachování diskrétnosti, samozřejmě. Protože z tiskáren vedle sebe lezou dokumenty z různých, často si i konkurujících společností.“
Zpracování transakčních dokumentů, kterému se věnují patnáct let, je jedním z objevů firmy a výrazně ji posunulo vpřed. Brzy po založení první české pobočky totiž její šéf pochopil, že jen s kopírováním a tiskem firma neobstojí. Na druhou stranu brzdí neřízenou expanzi, aby jeho lidé neuměli od každého kousek, firma nebyla příliš plochá a rozkročená a tak nefungovala.
„Jsme průzkumníci,“ připomene. „Jdeme po své cestě vzhůru, ale občas uděláme úkrok stranou. Někdy nás tam něco kousne, tak se rychle stáhneme, jindy objevíme něco nového do našeho portfolia. Těch kousnutí bylo docela dost, například vytěžování dokumentů, marketing nebo i tisk variabilních dat.“
Cesta objevů začala v roce 1992, kdy v Praze vyrostl první copy shop, rok po Maďarsku a jako druhý v Evropě. Americký brand do Česka importoval Steve Haas a když dostal chuť na rohlíky, objevil za pultem i člověka, který mu s růstem pomůže. Spolu pak našli prostory na Senovážném náměstí, kde dřív sídlilo družstvo Mechanika opravující holicí strojky. „Však nám tam dalších zhruba deset let lidi volali, že potřebují jeden opravit,“ rozesměje se Roman Petr.
Další rok přidali novou provozovnu, následně se etablovali v Polsku, otevírali střediska v Plzni, v Brně, další v Polsku, přišli s pokusem dobýt Čínu i Rusko, načež americký management odcestoval domů a nechal řízení na svém českém zástupci, který se dnes, po 26 letech v práci, může pochlubit: „Česko je výkonností bezkonkurenčně největší. Větší než všechny ostatní země dohromady. A neustále rosteme.“
Můžete však namítnout, že přeci žijeme v 21. století a že papír, na kterém firma z velké části stojí, nemá budoucnost. Copy General se ale na tu dobu svými objevitelskými výpady už chystá a snaží se na ni svými dalšími projekty adaptovat.
„Jsem v oboru 26 let a už tenkrát jsem zažil snahu o kanceláře bez papíru, jenže té době nejsme ani blízko. Papír nezemře a určitě budeme něco tisknout i dál,“ přesvědčuje Petr. „Ale kde doopravdy za těch pět, deset let budeme, jestli se z nás stanou víc konzultanti, nebo softwarová firma? To dnes neumím říct.“
Možná už teď taky chápete, proč je mottem této firmy, že je „o stránku napřed“. Protože jak říká Roman Petr, generál od kopírovacích strojů: „Naše vize je, že chceme svět vést a ne se nechat vést. Snažíme se stále vymýšlet nové věci. Snažíme se, abychom měli náskok.“
