Už to není jen futuristická představa. Klonování se od ovečky Dolly posunulo, a takových zvířat je na světě stále více. Co vše obnáší, když chcete přivést na svět identickou kopii svého mazlíčka, popsal na pražské edici konference Forbesu Lepší Česko miliardář Evžen Korec. Majitel prvního klonovaného psa ve střední Evropě.
Na vystoupení ke klonování nebyl developer a vystudovaný biolog Korec sám. V jeho blízkosti bylo i štěně plemene cane corso jménem Aristocrat II Korec Corso. Pokud byste to nevěděli, nepoznáte, že se před vámi nachází výjimečné zvíře.
Klon Aristocrata Korec Corso, jenž sbíral na výstavách psů ocenění. Byl mezinárodní šampion, stejně tak šampionem tří států.
„Jestliže vznikne tak výjimečný jedinec, který z křížení vzejde jednou za patnáct dvacet let, tak je klonování jediným možným nástrojem pro to, aby se takový genotyp zachoval,“ vysvětlil 66. nejbohatší Čech. Když se totiž mezi sebou páří i výjimeční psi, geny jejich mláďat už budou jiné.
Samotné klonování už ve světě rozhodně není netradiční jako třeba na přelomu tisíciletí. Dnes se tato činnost dělá jak experimentálně v rámci vědy, tak i komerčně. „To dělají hlavně dvě instituce na světě. Jedna je ve Spojených státech a druhá v Jižní Koreji. Ještě je klinika ve Španělsku, ale ta je zatím na začátku,“ líčil Korec.
Klonování je doménou hlavně ve Spojených státech, kde si takto „oživují“ své domácí mazlíčky například filmové hvězdy. Zhruba před dvěma lety byly v USA podle Korce už stovky naklonovaných psů. „V západní Evropě jich byly desítky, ve střední Evropě jsme byli jediní a v severní bylo takových psů pár.“
Mnohem více je na světě klonovaných koní a velbloudů, z čehož se stal už byznys. Řeč je tedy o dostihových zvířatech, jejichž „vzory“ mají hodnotu i několika milionů dolarů. Podle Korce trvalo zhruba deset let, než odpovědná asociace připustila klonům celosvětově závodit. A to i na olympiádě.
Foto Martin Svoboda
Naopak takových psů není tolik, a proto se ještě podle Korce nepodařilo prosadit, aby byli připuštěni na soutěžní výstavy. Svého Aristocrata se před zhruba dvěma lety rozhodl klonovat ze dvou důvodů. Jedním bylo zachování jeho výjimečných genů. Druhý důvod byl citový. Stále to byl milovaný člen domácnosti.
A jeho nástupce se kromě toho, že vypadá totožně, i stejně chová. „Má naprosto stejnou povahu, stejné vzorce chování, jako měl ten první. Má rád tytéž věci, sedá si na stejné místo, i když si může vybrat, okusuje stejnou židli,“ popsala manželka Jana Korcová.
Její choť zároveň ihned upozornil, že i tak to neznamená, že by si klon přenesl paměť své předlohy. „Zatím neexistuje důkaz, že by se za života získané vlastnosti promítly do genů. Nevěřím tomu.“
K naklonování jejich psa museli manželé přistoupit rychle. Aristocrat Korec Corso totiž náhle zemřel po operaci. A v tu chvíli začal závod s časem. Bylo otázkou hodin zajistit odběr kožní tkáně, dokud jsou v ní ještě živé buňky, poslat vzorek do anglické kliniky, kde provedli takzvanou kultivaci tkáňové kultury. Samotné klonování se odehrálo v USA.
„Čím delší uplyne doba mezi odebráním buněk a kultivací, tím se snižuje pravděpodobnost toho, že ta kultura bude živá. Kdo chce klonovat psa, měl toto udělat už za života, protože po úmrtí už je jenom jedna možnost, a když nevyjde, je to konečná,“ uvedl majitel společnosti Ekospol. Z mrtvých buněk nelze kulturu vytvořit.
Když se tkáňová kultura ujme, lze ji poté zakonzervovat v tekutém dusíku, kde může na klonování čekat klidně desítky let. To probíhá tak, že se mikromanipulací odebere původní DNA z vajíčka dárkyně, a místo toho se implantuje jádro z buňky kůže zvířete, které se klonuje. Pak už jej musí jen odnosit fena stejné velikosti jako klonovaný pes. Nemusí jít tedy nutně o stejnou rasu.
Klon je ve výsledku v zásadě jednovaječným dvojčetem svého předobrazu. Samotný klon lze podle českého miliardáře také ještě několikrát klonovat. Navíc už neplatí dřívější obavy, že „náhradníci“ mají kratší dobu dožití.
Foto Martin Svoboda
Foto Martin Svoboda
Byť smrt jejich psa byla nečekaná, na klonování už se Korcovi chystali dříve. „Kdyby to nebylo do detailů předem připravené, tak to nejde stihnout,“ řekl muž, jenž před developerskou kariérou roky působil v Ústavu molekulární genetiky a byl na řadě špičkových pracovišť ve světě.
Od rozhodnutí naklonovat svého mazlíčka až po jeho narození to může podle Korce trvat v nejkratším případě zhruba čtyři až pět měsíců. A cena? Samotné klonování stojí okolo padesáti tisíc dolarů. Při započítání dopravy a logistiky se celková cena vyšplhá na jeden a půl milionu korun.
Na základě svých zkušeností Evžen Korec zvažoval, že by laboratoř vybudoval v Česku. „Kdybych měl větší množství času a neřídil ne úplně malou developerskou firmu, tak bych sám tady to klonování zavedl. Jde hlavně o to získat pár schopných lidí a mít dostatečné množství peněz. Nezajímalo mě to z hlediska byznysu, ale z toho pohledu, že by to bylo první v Evropě.“
Jelikož taková klinika se už otevřela ve Španělsku, tak tyto úvahy šly stranou.
Poté, co se před dvěma lety zmedializoval příběh jeho naklonovaného psa, obrátily se na majitele táborské zoologické zahrady vyšší desítky lidí, které podobný krok také zvažovaly.
„Někteří z nich jsou také z byznysu, ale nejde o nikoho z miliardářů. Jde o milionáře a manažery,“ popsal Korec, jenž stále nabízí pomoc těm, kteří by chtěli své zvíře klonovat.
Zároveň se Evžen Korec věnuje výzkumu, který se týká prodloužení života psů. Jeho tým už objevil geny související s dlouhověkostí u plemene kavalír King Charles španěl.
Na základě genové analýzy výzkumníci vybírají psy, kteří mají predispozici k dlouhověkosti. Jejich identifikace a vzájemné páření pak mohou dopomoci k prodloužení psího života o zhruba dva roky.
