Nepředpokládám, že by předseda českých komunistů Vojtěch Filip žil v očekávání příchodu a narození Páně Ježíše Krista. Nepředpokládám tedy ani, že by si dnes jakkoliv připomínal čtvrtou adventní neděli, zasvěcenou právě očekávání narození toho, jenž se za nás obětoval, ukazuje cestu a víru, jež dává životu směr. Vojtěch Filip, předseda vymírající a historií znemožněné strany a taky nositel krycího jména Falmer pro placeného agenta StB, ale možná i tak dneska slavit bude. I svíčku třeba zapálí.
Může si gratulovat. Drží pod krkem nemohoucí vládu, může jí v roce 2020 diktovat, kolik peněz na obranu bude dávat a jak bude dodržovat svoje závazky vůči NATO.
Komunista. Diktovat. NATO. V roce 2020.
Zní to strašlivě, ale přesně tak to je. Komunisti rozhodují o tom, jaký budeme mít rozpočet. Veřejnoprávní média musí sledovat, jak bude vypadat sjezd téhle strany a co si o čem myslí ústřední výbor KSČM.
To by mě po pádu těchhle oblud ani ve snu nenapadlo. Leč tak to je.
Stejně tak faktem je, že na Hradě sedí další chlapík, který rozhodně advent slavit nebude. Možná si dá na Ježíška nějakou tu štamprličku. Možná mu jí přinese okresní vekslák bez bezpečnostní prověrky, který nepochopitelně vykonává funkci kancléře. Možná mu připálí jeho neoficiální poradce, který drze za republiku jedná v Moskvě s Bůh ví kým.
Ale Bůh ví. Ví i snad to, proč Hrad teď připomíná zakletý a zamrzlý zámek, zamčený na sto západů, z nichž není východu.
Hrad. Zamčený. Veksláci. Moskva. 2020.
Ví i to, proč se národ, zkoušený pandemií, nemůže opřít o moudrého prezidenta a schopného premiéra, protože nikoho takového nemá.
Falmer dosáhl škrtu deseti miliard na obranu této země v den, kdy jsme si připomněli devět let od skonu největšího politika novodobé historie Česka. Ten mimo jiné pár týdnů před svým odchodem řekl: A až to bude nejblbější, tak najednou se to začne obracet k lepšímu.“
Tak snad. Čekáme na to, pane prezidente.
A máme naději. I víru.
Advent 2020.
