Mrazivé počasí a také vstup spekulantů na trh hýbe s trhem evropských emisních povolenek. Ceny tak v obchodním systému ETS v minulém týdnu poprvé vzrostly nad 40 eur za tunu vypuštěných emisí a dosáhly tím na historické maximum za 16 let fungování tohoto trhu. Jen od začátku roku tak posílily o více než pětinu a za rok si připisují zisk 70 procent.
Emisní povolenky mají snížit objem CO2 vypouštěného firmami do ovzduší, a staly se tak hlavním nástrojem pro snížení exhalace skleníkových plynů. Dlouhou dobu ale byly kritizovány jako nefunkční kvůli své nízké ceně, která se ještě před čtyřmi lety pohybovala na úrovni jednotek eur za tunu vypuštěných emisí.
Při současných cenách se ale stávají významným nákladem v podnikových finančních výkazech a začínají plnit svou regulační funkci. Vzhledem k tomu, že je jejich počet na trhu omezený a do budoucna se počítá s jeho snižováním, tlak na pokles cen zřejmě nepřijde.
Spotřebitelé se tak zřejmě budou muset připravit na růst cen elektřiny a otevírá to otázky, zdali těžba a spalování neekologického, a tím pádem drahého uhlí neskončí v Česku dřív než v roce 2038 či 2030, o kterých se nyní horlivě diskutuje.
Za růstem cen emisních povolenek v novém roce stojí hlavně letošní mrazivé počasí, které zvýšilo potřebu vytápění a také uvedlo do provozu některé starší nevyužívané elektrárny.
Úsměvným příkladem může být severská zkušenost, kdy po odstavení prvního bloku jaderné elektrárny Ringhals 1 a následném příchodu tuhé zimy byli Švédové nuceni znovu zprovoznit starou naftovou elektrárnu. A i tak vláda obyvatele prosila, aby omezili například luxování.
Tato situace má samozřejmě dopad i na ceny elektřiny. V tomto ohledu jde o pro domácnosti špatnou zprávu. Cena elektřiny se z loňských úrovní těsně nad 40 eury za kilowatthodinu zvýšila na současných 54 eur a její budoucí pokles se neočekává. To leda v případě, že by svět zasáhla hluboká ekonomická recese a s ní by přišel i pokles poptávky.
Růst cen emisních povolenek budou sice muset zaplatit samotné firmy, jinak nebudou moci vyrábět elektřinu z neekologických zdrojů, ale dá se předpokládat, že si nebudou chtít příliš ořezávat své zisky a budou se snažit přenést část nákladů na samotné spotřebitele, kteří to pocítí na vyšších fakturách.
Do toho má ještě Evropská komise v červnu představit návrhy na dosažení nových klimatických cílů, včetně reformy trhu s emisními povolenkami. Ambiciózní balíček opatření vedoucí ke splnění nového emisního cíle EU pro rok 2030 obsahuje 55procentní snížení emisí skleníkových plynů oproti roku 1990, což přinese na růst cen povolenek a tím i elektřiny další tlak.
Na druhou stranu výnosy z emisních povolenek, které nejsou ničím jiným než ekologickou daní, jsou vraceny zpět na trh pomocí různých dotačních programů, jako je například Zelená úsporám nebo takzvané kotlíkové dotace. Tam si lidé mohou vzít své „odpustky“ zpět. Jde o miliardy korun a aktuálně se tvoří nové kolo těchto programů pro období do roku 2030.
Zároveň vzhledem k výše načrtnutému vývoji vyvstává i otázka, jestli současné politické dohady o tom, kdy vlastně skončí těžba uhlí v Česku, nejsou dnešní optikou zbytečné. Debaty o tom, zda to bude v roce 2038, nebo 2030, by mohly být ve finále bezpředmětné.
Možná se tak totiž stane dříve a samovolně kvůli regulaci, protože čím dál vyšší ekologická daň v podobě emisních povolenek už bude pro výrobce elektřiny z uhlí ztrátová. A stejně tak miliardové investice do modernizace provozů dávají s každým dalším rokem a zpřísňováním opatření čím dál menší ekonomický smysl.
