Divoké hory, překrásné moře, milí lidé, skvělá gastronomie, málo turistů a jen dvě hodiny cesty letadlem z Prahy. To jsou jen některé důvody, proč vyrazit do Albánie na příští dovolenou. 

Rozprostírá se mezi Řeckem, Severní Makedonií, Kosovem a Černou Horou, omývá ji Jónské a Jaderské moře a žijí tu jen necelé tři miliony lidí.

Albánie patří k dosud málo prozkoumaným částem Balkánu, což se ale pomalu mění. Turisté ji vyhledávají stále častěji a očekává se, že brzy bude konkurovat Řecku nebo Chorvatsku. Ideální doba na prozkoumání je právě teď.

Za necelé dvě hodiny v gastro ráji

Přímý let z Prahy do Tirany, hlavního města, trvá jen necelé dvě hodiny. Metropole se stane skvělým začátkem vašeho putování. Je to pulzující město se spoustou skvělých restaurací, kaváren nebo barů. 

Nejvíc jich najdete ve čtvrti Blok, která bývala až do roku 1990 domovem komunistických vůdců. Zajděte se podívat třeba na vilu bývalého diktátora Envera Hodži, který tady v roce 1985 zemřel. Na oběd nebo večerní drink pak skočte třeba do restaurace Salt.

Italskou kuchyni na špičkové úrovni si můžete dopřát v restauraci Panevino, která je součástí hotelu The Plaza Tirana. Drink nebo kávu si dejte v Komiteti. 

Albánská pyramida

Přes promenádu Murat Toptani dojděte až k původnímu kamennému mostu koželuhů z roku 1614 – a klidně se po něm projděte. O kousek dál stojí tiranská Pyramida.

Bizarní budova měla sloužit jako Hodžova hrobka (dokonce ji projektovala jeho dcera). Diktátor ale zemřel dříve, než byla hrobka dostavena, proto byl pohřben jinde a z Pyramidy se na mnoho let stalo kulturní zařízení. 

V roce 2011 odhlasoval parlament její zbourání, kvůli nedostatku financí k němu ale zatím nedošlo. Díky bohu.

Všechno je dnes jinak a aktuálně zde probíhá rekonstrukce podle návrhu slavného nizozemského ateliéru MVRDV. Pyramidu tedy neuvidíte, ale můžete se těšit na její nový kabát.

Před Pyramidou je zavěšen zvon míru, k němuž se váže jeden velký a smutný příběh.

Postkomunistické období v Albánii bylo hodně divoké, až v roce 1997 došlo ke kolapsu takzvaných pyramidových her. Skupina podnikatelů místním naslibovala znásobení jejich úspor, nic takového se ale nestalo, a necelé dva miliony lidí přišly dohromady o 21 miliard korun. Zemí pak otřásaly obrovské nepokoje, při nichž zemřelo přes tři tisíce lidí.

Zvon je vyroben z roztavených kulek, jež od Albánců získal italský kněz Antonio Sciarra.  

Večeře U Mlynáře

A kam na večeři? Rozhodně si rezervujte stůl v populární restauraci Mullixhiu (čtěte mulidžu), což v albánštině znamená mlynář. V kuchyni tu kouzlí úžasný šéfkuchař Bledar Kola a jeho díla vyhledávají foodies z celého světa. 

Menu je poskládané z lokálních surovin (možná se tu ve dveřích srazíte s dodavateli hub) a stojí na filozofii sdílení, inspiraci albánskou kuchyní a na tradičních postupech. Až budete odcházet, nezapomeňte si koupit místní vyhlášený chleba. 

Místo pro váš nový letní byt?

Z Tirany pak popojeďte k moři do Drače (Durres), autem asi čtyřicet minut. Právě ten se poslední dobou dostává do hledáčku podnikatelů.

Díky investorovi z Dubaje se zde začalo pracovat na modernizaci největšího albánského přístavu, který se během pěti let změní v kotviště soukromých jachet a novou turistickou zónu s moderní promenádou.

I z toho důvodu si zde stále více Čechů kupuje letní byt. S tím vám pomůže třeba česká kancelář MyAlbania, přes niž si taky můžete apartmán klidně jen pronajmout.

V Drači najdete například kromě amfiteátru i řadu hotelů, restaurací a kaváren, kde si můžete vychutnat albánskou kuchyni. Ta v sobě kombinuje italská a řecká jídla.

Vévodí jí maso (skopové, jehněčí a telecí), které tu rádi grilují. Vyzkoušejte třeba šiškebab – grilované kousky marinovaného masa napíchnuté na jehle nebo smažené masové kuličky vyrobené z mletého (převážně skopového) masa alias gofta. 

Až budete platit, nelekněte se, opravdu se nespletli. Oběd pro dva tu vyjde zhruba na 190 korun (900 leků), několikachodová večeře v lepší restauraci asi na 650 korun (3300 leků). 

Středomořskou kuchyni doplňte o víno z místní produkce. Pěstuje se tady ve čtyřech oblastech rozdělených podle nadmořské výšky, ale spousta domácností má vlastní vinnou révu prostě jen tak, na balkoně nebo na zahradě. 

Pokud by vás místní kuchyně zajímala ještě o něco víc, přes Albanian Trip si zabookujte některou z prohlídek – v nabídce jsou třeba poznávací zájezdy za jídlem a vínem nebo agroturistika a slow food. Na Viator.com se za 46 dolarů můžete přihlásit na kurz místní kuchyně. 

Podmanivá příroda a skvělé gastro

Kromě toho, že je Drač sám o sobě zajímavý, představuje také ideální výchozí bod pro jednodenní výlety.

Vyrazte do národního parku Divjaka-Karavastaja, laguny mezi pobřežními mokřady a středomořským lesem. Kousek odtud je i národní park Parku Kombetar. Kromě národních parků, kterých je v Albánii hned patnáct, lákají turisty i horská jezera – Ohridské a Prespanské.

Od laguny směrem do vnitrozemí leží bílé město Berat. Je zapsáno na seznamu památek UNESCO a jde rozhodně o jedno z nejhezčích měst v Albánii. Určitě se zajděte (nebo zajeďte) podívat i nahoru k pevnosti, odkud je krásný výhled.

Jižní část země je sice od Tirany či Drače vzdálená asi čtyři hodiny autem, čekají tu ale pláže, za které by se nemuseli stydět ani v Karibiku. Navštivte třeba ty na ostrůvku Ksamil.

Město Saranda vám v zimě připomene Monaco a v létě Ibizu. Hodně to žije i ve Vlore a po celé Albánské riviéře.

Udělejte si taky zastávku v restauraci Riviera Qeparo. Šéfkuchařka Romina Leka vaří to, co zrovna chytili rybáři, a doplňuje zeleninou z vlastní zahrady. 

Od hlavního města Tirany se dá vyrazit i na sever. Zastavte se třeba v půvabném kaskádovitém městečku Kruje, kde stojí i stejnojmenný hrad.

Dál pokračujte až téměř do Shkoderu a asi půl hodinky před ním odbočte do vesnice Fishtë na agrofarmu Mrizi i Zanave.

Uprostřed polí tu najdete kamenný dům a v něm šéfkuchaře Altina Prengu, který tu experimentuje s ovčím sýrem, vlastnoručně vypěstovanými a usušenými rajčaty, olivami a jinými dobrotami. Vyznávají tady udržitelnost a zero waste, ostatně jako mnoho dalších podniků v Albánii. 

Kromě dokonalého jídla tu na vás čeká i několik pokojů a byl by hřích tady nestrávit víc než jen pár hodin. Rezervace je ale nutná. Noc pro dva se snídaní vás vyjde na 1200 korun. 

Až dorazíte do Shkoderu, ubytujte se třeba v butikovém hotelu Cocja a ráno se posilněte báječnou snídaní.

Ve městě se vydejte na promenádu Rruga Kolë Idromeno, kde je veliké množství příjemných barů, restaurací a kaváren. Večer tady panuje typická dovolenková atmosféra. Na procházku se vydejte i ke Skadarskému jezeru, které je největší na Balkáně.

Pokud se naopak rozhodnete pro výlet do hor, čeká vás nádherná příroda, božské výhledy i divoká krajina.

Albánie je horami pokrytá a mezi turisticky nejoblíbenější oblasti patří Prokletije, jinak známá jako Albánské Alpy. Ještě před pár lety byla dostupnost velice obtížná, dnes už sem vede nová silnice. 

Autem tak pohodlně dojedete až do vesničky Theth, odkud můžete vyrazit na procházku, hike nebo pořádnou túru. Ujít si nenechte místní kostel, jezírko Modré oko, vodopád Grunas nebo Thetskou věž, kde se za časů krevní msty schovávali místní muži před nepřáteli.

Cesty tu nejsou moc dobře značené, tak se raději zeptejte místních, ať si zbytečně nezajdete nebo nezabloudíte. 

Pokud stále váháte, zda se do Albánie vydat, protože jste slyšeli, že tady není bezpečno, nevěřte tomu. Opravdu se není čeho bát. Ta Albánie z devadesátých let už je dávno minulost.

Je to bezpečná země, která pomalu míří do Evropské unie a zažívá velký rozkvět. Místní jsou přívětiví, milí a slušní. Jediný adrenalin vás možná čeká při komunikaci (anglicky tady nikdo moc nemluví) a při jízdě autem. 

I když se místní infrastruktura dost zlepšuje a staví se tu stále více nových silnic, jízda tu bývá poměrně divoká – ale vtipná zároveň.

Není výjimkou, že auta parkují u sjezdu z dálnic, přes které zároveň přebíhají lidé, nebo že přes kruhový objezd přechází stádo krav. Přesně tohle je ale typická Albánie.