„Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i vy byli porobenými otroky, nýbrž abyste zůstali svobodnými a volnými občany. Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest první povinností každého uvědomělého Čecha. I vy takto jednou musíte postupovat…“
To napsal svým třem dětem – synům Josefovi a Ctiradovi a dceři Zdeně – generálmajor Josef Mašín, protinacistický bojovník a zakladatel odbojové skupiny Tři králové. Napsal to krátce před svou popravou na konci června 1942, synům bylo tehdy dvanáct a deset let.
O dalších devět let později založili tihle synové, bratři Mašínové, vlastní odbojovou skupinu. Jen nepřítel se vystřídal. Bojovali proti komunistům, kteří nastoupili k moci a mocně utahovali šrouby totalitního režimu, věšeli a zabíjeli všechny, kdo se jim znelíbili.
Mašínové bojovali jako synové svého otce, ve víře ve svou vlast, ve svobodu, proti zotročení. Bojovali jako vojáci, protože byli podle svého přesvědčení ve válce. V jejich skupině přišli o život tři muži, na straně nepřátel, kteří podle nich přisluhovali komunistům v nástupu nejkrutějších padesátých let, padlo sedm lidí.
Desítky let rozděluje příběh bratří Mašínů českou společnost, desítky let se vedou diskuse o obětech, válce, vraždách.
Málo se však mluví o tom, co by s českou společností bylo, kdyby ctila podobné hodnoty jako Mašínové a byla za ně ochotna bojovat a nasadit život. Málo se mluví o tom, proč byl tenhle ozbrojený odboj v zemi, kterou začal očividně zotročovat kremelský komunismus, tak osamocený.
V novém čísle našeho časopisu o tom mluví Josef Mašín mladší.
Má za sebou jednadevadesát let života, v němž se řídil hodnotami svého otce, života, který se s ním nemazlil a on s ním taky ne. Života, který je rozhodně bohatý, jak praví i náš slogan.
Bohatý je i rozhovor, který s Josefem Mašínem vedl kolega Filip Saiver. Překvapí vás možná, že Mašínovo jméno nefiguruje jen ve známém dramatickém příběhu studené války, ale taky v miliardovém byznysu s letadly i čipy, a že v něm najdete hollywoodský chodník i největší vilu v Santa Barbaře.
Hlavní roli ale v téhle story hraje životní postoj, výchova, hodnoty – a rodina.
Ze všech těchto důvodů jsme si proto vybrali Josefa Mašína na titulní stranu čísla, oslavujícího rodinu a podnikání. A tím taky rodinné hodnoty. A svobodu. Pro nás je příběh rodiny Mašínových s geny a činy v boji za svobodu od československých legií až po boj proti komunismu jedním z nejsilnějších v dějinách naší země dvacátého století.
Můžete to vidět jinak. Můžete to vidět opačně. Můžu vám ale slíbit, že čtení zcela mimořádného rozhovoru s mimořádným mužem vás nenechá vydechnout a vychladnout.
Potomci Josefa Mašína žili přesně podle jeho odkazu, poslední přání z dopisu na rozloučenou, nalezeném až po válce v pankrácké cele, se mu však ze známých dramatických důvodů nevyplnilo. I tak by byl na své děti hrdý.
„Chlapci, mám ještě jedno přání. Jeden z vás se ujme rodného statku. Ovšem, není to žádná podmínka. Nebudete-li mít chuti, nemusíte. Tím končím, moje nejdražší děti… Váš milující otec. Vlasti zdar!“
