Bomma už není nováček, ale globální hráč, tvrdí kreativní ředitel české sklárny Václav Mlynář. V rozhovoru popisuje, jak se značka prosazuje v USA i Evropě, proč stále funguje příběh českého skla a jak dnes vzniká světlo, které má uspět v konkurenci světového designu.
S Václavem Mlynářem se potkáváme pár dnů před tím, než vyrazí na milánskou designovou slavnost. Každoroční rituál ale letos absolvuje v trochu jiném režimu: poprvé bere i manželku a šestiletou dceru. Jelikož je sudý rok a festival nedoprovází bienální veletrh světel Euroluce, využije trochu volnějšího programu, aby rodině ukázal velkolepou designovou událost.
Ale přece Mlynář (na úvodní fotce s kolekcí Mussels) veze i letos do Milána ukázku svojí tvorby. Rok co rok si ji totiž od něj žádá slavná galeristka Rossana Orlandi, v jejíž eklektické sbírce nechybí ani řada ukázek tuzemské tvorby. Mlynář ji v loňském roce rozšířil o stůl Tria, který vytvořil pro nábytkářskou firmu Kaplan 1934, a letos s sebou veze světlo Ollo, nejvýraznější novinku Bommy z poslední doby.
Foto Bomma
„Vystavuju u ní od studentských let. Vyhlédla si nás kdysi na Designbloku a vozím něco skoro každý rok. Vždycky se ptá, co přivezu, a něco očekává. Často na to dost hledám energii, ale je to pro mě motivace,“ říká Mlynář.
Není to ale pochopitelně jediný důvod jeho cesty do Milána. Zástupci Bommy se tam každoročně setkávají se svými partnery a také vyrážejí za inspirací, tak jako většina návštěvníků festivalu v severoitalském městě.
Však i Bomma samotná už dávno přesáhla české hranice; a kde jinde hledat nové nápady a kontakty než na přehlídce toho nejlepšího designu z celého světa.
Jak Bommu vnímají v zahraničí? Je to pro ně „české sklo“, nebo už globální designová značka?
Bommu už v zahraničí vnímají jako globální designovou značku. Kombinujeme tradiční řemeslo, kvalitní design a vlastní inovativní technologie. Daří se nám vytvářet výrazné signature produkty a posouvat hranice toho, co je ve skle technicky možné.
V Česku je silná sklářská tradice, na které lze stavět. A taky máme to štěstí, že vedle Bommy působí v Česku i několik dalších zajímavých sklářských firem zaměřených na svítidla. Díky tomu všemu si české sklo udržuje silnou globální reputaci.
Pomáhá tradice českého skla v zahraničí?
Trochu. Pro designéry jsou hlavními parťáky interiéroví designéři a architekti a těm jde hlavně o design. Ale story značky vždycky pomáhá. Snáze se pak přesvědčují klienti, že to je věc, která vydrží.
Je dnes Bomma známější v zahraničí než v Česku?
Možná již pomalu ano, ale Česko je pro nás stále zásadní trh hned po USA a Německu, což je hodně dobré na poměrně malou zemi. V Česku máme velmi dobré a blízké vztahy s architekty, kteří nás dávají do projektů. Jen přece je to tu malý rybníček.
V zahraničí jsme známější hlavně mezi interiérovými designéry a lighting specialisty, ale zlepšuje se to i u širší veřejnosti. Už nejsme braní jako nová začínající firma, ale jako regulérní hráč. Každopádně stále vidím velký potenciál, že i v dalších zemích můžeme takhle růst, jde jen o marketing a obecné povědomí.
Foto Bomma
Jak ho rozšířit?
Teď se chystáme na akci 3daysofdesign v Kodani, která bude na začátku června. Připravujeme tam docela velkolepou instalaci v divadle. Věříme, že tohle je cesta – dělat speciální projekty, které zaujmou jak marketingově, tak i profesionály.
Proč Kodaň a ne Milán?
V Miláně to stojí neuvěřitelné peníze a dalších podobných věcí tam bude dvacet. Festival v Kodani je čím dál populárnější, ale jsou tam převážně klasické prezentace produktů. Instalací, které cílí na emoce a zážitek, tam tolik není, a o to víc vynikneme.
Co máte na mysli, když říkáte neuvěřitelné peníze? Kolik stojí přítomnost v Miláně?
Na veletrhu se bavíme o jednotkách milionů korun. Pokud jde ale o instalaci ve městě, tam už se náklady pohybují řádově v desítkách milionů.
A to musíte bojovat nejen se zahraniční konkurencí, ale i silnou českou. Jak se snažíte uspět vedle značek jako Lasvit nebo Preciosa Lighting?
Takové prostředí nás spíš motivuje. Bomma staví na výrazných kolekcích, které jsou nejen vizuálně atraktivní, ale především navržené tak, aby se daly flexibilně přizpůsobovat různým interiérům a konkrétním požadavkům projektů. Velkou roli u nás hraje také servis a schopnost reagovat na potřeby klienta, díky čemuž vznikají promyšlená řešení, která dobře fungují v architektuře.
Tak řekněte jeden konkrétní důvod, proč si architekt v New Yorku nebo Dubaji vybere právě Bommu…
Hodně lidí hledá něco, co je unikátní, speciální, s příběhem. Bomma stojí na ruční výrobě, takže i když jde o sériovou produkci, každý kus je unikátní. Gradient je jiný, sklo se jinak zvlní. A právě to lidé hledají: když investují do něčeho krásného, kupují si nejen design, ale i dlouhodobou hodnotu – takový šperk interiéru v podobě unikátního, nadčasového objektu.
Kdo jsou typičtí zákazníci Bommy?
Typickými zákazníky Bommy jsou především architekti a interiéroví designéři, kteří hledají výrazné, kvalitní a flexibilní řešení pro své projekty. Velkým trhem jsou privátní rezidence. Tam například hodně prodáváme kolekce Dew Drops od designera Borise Klimka. Je to náš bestseller a samotné světlo je mnohdy známější než náš brand.
Foto Bomma
Mění se trend toho, jaké produkty dnes vyvíjíte? Třeba i směrem k menším nebo osobnějším věcem, jako jsou přenosné lampy?
Ano, ten trend už je tady nějakou dobu, my jsme dlouho hledali správný design, kterým se ho chopit, a přišel až s lampami Ollo. Trend přenosného světla se nám líbí, chtěli bychom v něm pokračovat. Vyvinuli jsme si vlastní technickou platformu, tak na ní chceme stavět další produkty, další přenosné lampy. Je to dobrý produkt nejen pro designéry a architekty, ale cílí i na koncové klienty, například na mladší lidi, kteří se často stěhují, nemají tak velké rozpočty a světlo si mohou vzít kamkoli s sebou.
Sám rád připomínáte, že nejste sklář. V čem je to výhoda – a kde vás to limituje?
Je to dobré v tom, že můžu skláře „challengovat“, posouvat je někam jinam. Častokrát se jim moje prvotní skici nezdají, myslí si, že to nepůjde, ale pak zkusíme jejich standardní proces narušit, více experimentovat, docílit jiného efektu a nakonec jsou hrdí, že jsme vymysleli něco nového.
Během studií jsem si zkusil mramor, sklo nebo železo a vidím výhodu v tom, že mám přesah do jiných materiálů. Mívám schůzky se sklářskými mistry, motivuji je, společně vymýšlíme, jak práci se sklem posunout dál. Tím, že máme vlastní sklárny, tak nám to dává možnost prototypovat a testovat nové věci. Někdy z toho nevznikne vůbec nic, ale častokrát něco zajímavého.
Ruční výroba svítidla Flare | Foto Bomma
Jak poznáte, že světlo není jen hezký objekt, ale opravdu funguje v prostoru?
Při vývoji nových produktů dáváme i na instinkt. Hodně fungujeme jako tým, není to tak, že já si něco vymyslím a protlačím to do výroby. Máme asi šestičlennou skupinu, kde je zastoupený marketing, obchod, vývoj a náš ředitel Vadim Horna. Velmi zásadním členem je i náš majitel Martin Wichterle, který je do celého kreativního procesu velmi zapojený. Víme, že výsledkem není jen hezký objekt, ale promyšlené řešení.
A ta týmová práce je skvělá. Vždy si děláme prototypy a některé produkty, i když jsou od známých designérů, tvrdě „zabijeme“. Nepustíme ven nic, dokud nejsme přesvědčeni o tom, že to bude úspěšné.
Zmínil jste zapojení majitele Wichterleho. K jaké vizi se vás snaží směřovat?
S Martinem jsme si nastavili vizi stát se globálním benchmarkem v oblasti ručně vyráběného designového osvětlení, se kterým architekti a designéři touží pracovat na svých projektech. Jsou pro něj velmi důležité inovace a chce zjišťovat, co vše se sklem dokážeme. Myslím, že nejvíce ho baví o nových možnostech společně brainstormovat. Některé kolekce jsme vymysleli spolu nad skleničkou šampaňského…
Jak moc vám dnes design diktuje technologie a jak moc sklo?
V designu jsou různé přístupy. Mnoho designérů, třeba Boris Klimek, se hodně inspiruje přírodou a věcmi kolem ní, které spoluvytvářejí estetiku a její designový jazyk. Já miluju výrobu, tam jdu jako první, potřebuju se to naučit a pochopit samotný materiál a výrobní postupy. Teprve pak jsem schopný vymyslet produkt, který bude zajímavý, unikátní, dobře vyrobitelný a tím pádem i pro firmu smysluplný, protože na něm bude dobrá marže.
Co je ale u Bommy zásadnější než pochopit výrobu, je dát produktu charakter a duši. Častokrát mi chodí návrhy od různých designerů a jsou to i pěkná světla, ale mnohdy jim chybí něco navíc, přitom to my hledáme. Bomma světla v sobě musejí mít atmosféru, kouzlo, magii, lidský dotek.
Kromě pozice kreativního ředitele v Bommě máte i vlastní studio Monument Office. Jak to jde dohromady?
Dohromady to zatím funguje dobře. Asi je to i tím, že plno věcí v Monumentu děláme pro Bommu, takže se to hodne prolíná. Ale musím uznat, že je toho docela hodně. Dalo by se říci, že mám skoro dva plné úvazky a prázdniny bez počítače neznám, což je někdy docela vyčerpávající.
Foto Bomma
Proto se v Monumentu snažím obklopit šikovnými lidmi, kteří jsou samostatní a umějí si poradit i beze mě. Každopádně mě to stále dost baví, protože často navrhujeme prezentace komerčních firem jako Hyundai, Česká spořitelna nebo Papelote, kterým ukazujeme i jiné možnosti prezentace značky, než jsou zvyklé ze svých korporátních brand manuálů.
Líbí se mi, že se jedná o hodně různorodé projekty. Máme to štěstí, že klienti nám již věří a dávají nám v nápadech velkou kreativní svobodu.
Na obou pozicích jste přitom dříve fungoval v tandemu s Jakubem Pollágem. Proč už nepokračujete?
S Jakubem jsme spolu pracovali něco přes deset let a byly to skvělé časy. Hodně jsme se toho od sebe naučili. Bylo super mít parťáka, na kterého se člověk mohl spolehnout. Zvlášť na začátku, kdy jsme toho o designu a byznysu nevěděli tolik a učili se za pochodu a častokrát se na schůzkách řídili mottem „fake it till you make it“.
Pak ale přišlo období, kdy Jakub odešel z Bommy, aby se věnoval jeho vlastnímu studiu zeitgeist.limited, a na naše společné projekty již nezbyl čas, protože já zas potřeboval věnovat většinu mého času Bommě, kde jsem najednou byl sám.
Byl to nejtěžší moment za dobu vašeho působení v Bommě?
Ano, to bylo zlomové. Najímali si nás jako kreativní tandem a najednou Kuba trochu nečekaně skončil a já na to najednou byl sám. Bylo to pro mě dost stresové období, do toho začal covid a období nejistoty, jak to vůbec s naším lighting byznysem bude. Ve stejné době se mi ještě narodila dcera Rita. Naštěstí jsem se rychle rozkoukal a uvědomil si, že to bez Jakuba zvládnu.
Jak bude podle vás vypadat světlo za deset let – bude víc fyzické, nebo digitální?
Naše světla určitě zůstanou stále krásnými zajímavými fyzickými objekty. To se, myslím, nezmění nikdy. Jsem si ale jistý, že nové digitální technologie budou jejich nedílnou součástí. LED technologie se stále vyvíjejí a možnosti, co lze se světlem dělat, se stále posouvají.
Stejně jako ve skle, tak i v moderních technologiích chceme objevovat jejich limity a zkoušet, co s nimi dokážeme. Naše produkty jsou často vnímané skoro jako umělecká díla, ale pro nás je stejně důležité, aby fungovaly i jako špičkové světlo po technologické stránce. Deset let je ale dlouhá doba, takže jsem sám hodně zvědavý, co v Bommě vymyslíme.
