Je to již více než sto dní, co Rusko zahájilo rozsáhlou invazi na Ukrajinu. Boje jsou v plném proudu a připravují o život tisíce civilistů i vojáků. Ukrajina se v této nevyprovokované válce houževnatě brání a je rozhodnutá zvítězit. Co by však vlastně Ukrajinci považovali za vítězství?
V současnosti Rusko okupuje asi dvacet procent ukrajinského území. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva zahynulo k 25. květnu ve válce na Ukrajině celkem 3998 civilistů, z toho 260 dětí. Dalších 4693 osob bylo zraněno.
Skutečná čísla jsou však nepochybně mnohem vyšší, do okupovaného Mariupolu, Chersonu a dalších měst a vesnic na východě země není přístup a v mnoha dříve okupovaných oblastech bylo nalezeno mnoho těl v masových hrobech.
Množství mrtvých civilních obyvatel a na nich páchaných zvěrstev, která vyšla najevo ve městech jako Buča, Irpiň, Hostomel a další, svědčí o tom, že ruská armáda systematicky používá znásilňování a mučení jako válečnou zbraň k zastrašování a prosazování kontroly. Zabíjení civilistů, včetně žen a dětí, je v okupovaných oblastech běžnou praxí ruských vojáků, stejně jako jejich únosy a věznění.
Z východních částí Ukrajiny už Putinův režim navíc násilně přesídlil více než 1,2 milionu Ukrajinců do Ruska a umístil je do „filtračních“ a „deukrajinizačních“ táborů. Odtamtud jsou proti své vůli posíláni dále do odlehlých částí Ruska, jako je třeba pohoří Ural nebo Dálný východ, často bez jakýchkoli prostředků, takže se nedokážou sami kamkoli přemístit, natož vrátit domů.
Budovy poničené ruskými útoky v Irpini na předměstí Kyjeva, 26. května 2022 | Foto AP Photo/Natacha Pisarenko
Podle ukrajinské zmocněnkyně pro lidská práva Ludmily Denysové bylo v posledních týdnech do Ruska násilně deportováno více než 121 tisíc dětí. Jsou mezi nimi i sirotci a děti, které přišly o jednoho nebo oba rodiče. Ukrajinská prokuratura vyšetřuje případy válečných zločinů a snaží se shromáždit podklady pro obžalobu z genocidy.
Ukončení konfliktu diplomatickou cestou je stále jednou z možností, pro Ukrajince je však vítězství v této válce spojeno s několika specifickými požadavky. Prvním z nich je podmínka, že Rusko musí opustit Krym a vrátit Ukrajině veškerá území, včetně těch, která okupuje už od roku 2014.
Rusko by mělo také kompenzovat škody na infrastruktuře a ztrátách na životech, které válka s Kremlem způsobila. Dalším požadavkem je uspořádání soudního procesu u Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku, kde budou souzeny osoby zodpovědné za válečné zločiny. No a pak je tu požadavek, aby byla Ukrajině umožněna přímá cesta ke členství v Evropské Unii a NATO.
Ačkoli Západ a mezinárodní partneři Ukrajiny nejsou zcela jednotní v postoji k oběma zemím konfliktu, během Světového ekonomického fóra v Davosu minulý týden bylo zřejmé, že většina vnímá Rusko jako vážnou hrozbu pro globální bezpečnost, protože mnoha diskusím válka na Ukrajině dominovala.
Prostřednictvím telekonference promluvilo k účastníkům fóra hned několik ukrajinských bojovníků, někteří doslova ze zákopů, což bylo možné díky satelitům Starlink, které Ukrajincům daroval Elon Musk.
Na setkání, které připravil Ukrajinský dům v rámci ekonomického fóra, pak vystoupili například americký autor a mediální odborník Malcolm Nance, ukrajinský režisér Oleg Sencov, Maryna Babčynitser z Ukrajinské národní gardy a ukrajinský poslanec Jehor Černěv. Přinášíme jejich názor na to, co Ukrajina potřebuje a za co bojuje.
Malcolm Nance
autor bestsellerů, bývalý důstojník americké námořní rozvědky, analytik amerického zpravodajského kanálu MSNBC a nyní i člen mezinárodní legie na Ukrajině
„Když sledujete zpravodajský cyklus, snadno zapomenete, že probíhá skutečná válka, ve které denně umírají lidé. My (Ukrajinská mezinárodní legie, pozn. redakce) jsme mezinárodní složka téhle války. Vzdali jsme se svých životů a kariér. Přijeli jsme sem, protože máme zkušenosti s bojem a chceme pomoci lidem na Ukrajině v tom nejzákladnějším.
Ukrajinské ozbrojené síly a mezinárodní legie, kterou tvoří lidé z dvaapadesáti zemí světa, jsou odhodlané získat zpět území, jež zabralo Rusko. To, co se zde stalo, je nemorální. A nemůžeme dovolit, aby to pokračovalo, nemůžeme dovolit, aby to zůstalo bez trestu. Ruské síly musí být poraženy.
Rusko tuto válku prohraje. Nevyhrají. Pokud bude Ukrajina i nadále dostávat zbraně, které potřebuje – přenosné systémy na vícenásobné odpalování raket, systémy Patriot, systémy protivzdušné obrany – pak jsem přesvědčen, že je pouze jeden možný výsledek: do září tohoto roku bude ruská armáda poražená. Rusko musí pochopit, že napadení Ukrajiny a narušení její suverenity má své důsledky.
Tohle je válka o přežití národa. Kolik mrtvých ukrajinských dětí je zapotřebí, abyste nám poskytli, co potřebujeme? Kolik civilistů musí ještě zemřít? Tisíc? Dvacet tisíc? Musíme zjistit, kolik lidí ukrývají masové hroby v Mariupolu?
Válka, střet civilizací, se odehrává mezi totalitarismem a demokracií. Světová demokracie je v obležení, a to právě na Ukrajině. Máme co do činění s diktátorem, který se rovná Hitlerovi. Rovná se Stalinovi. Pokud tuto válku nevyhrajeme – teď mluvím na každého jednoho z vás – pokud prohrajeme my, prohrajete i vy. Další národy padnou do rukou totalitarismu.“
Oleg Sencov
ukrajinský filmař, spisovatel, aktivista z Krymu, který byl v Rusku pět let vězněn
„Potřebujeme těžkou výzbroj, těžké dělostřelecké systémy, systémy na vícenásobné odpalování raket. Dnes se válka nevede tak, že se pošlou do boje lidé bez vybavení. Snažíme se bojovat chytře a šetřit své zdroje.
Co je to vítězství? Pro mě a pro kluky, kteří jsou tady v první linii, je to jednoduchá otázka: zaprvé je to deokupace všech území, která jsou po roce 2014 a nyní okupována Ruskou federací. Návrat k původnímu území Ukrajiny, které je uznáváno mezinárodním společenstvím.
Zadruhé je to kompenzace všech nákladů za škody způsobené na ukrajinské infrastruktuře a lidských životech. Zatřetí, mezinárodní norimberský proces se současnými nacisty vedenými Putinem a s těmi válečnými zločinci, kteří tuto válku rozpoutali a mají na svědomí životy tisíců Ukrajinců.
Chápu, že tady existuje něco jako ‚reálná politika‘ a někteří politici mohou mít jiný názor. I někteří naši partneři na to mají jiný názor a osm let nám říkají, že bychom měli s Ruskem jednat. Putin ale nechce vyjednávat, chce nás sežrat a zničit jako národ. Je to otázka přežití.
Dám vám jeden příklad: po zastřelení nebeské setniny (skupina asi padesáti demonstrantů zabitá během demonstrace na kyjevském náměstí v roce 2014, pozn. redakce) v únoru 2014 porušil Janukovyč zákon a dal rozkaz ke střelbě do demonstrantů. Následujícího dne proběhlo jednání, na kterém vůdci obou stran podepsali dohodu. Když ji však ukázali ukrajinským lidem, ti ji odmítli: ‚Nepřijmeme dohodu, neuzavíráme dohody s vrahy. Buď musí být odvolán, nebo budeme bojovat dál.‘
Janukovyč odstoupil a mezinárodní partneři museli přijmout realitu ukrajinského lidu. Nyní žijeme v nové ukrajinské realitě, kterou také diktuje ukrajinský lid. Chceme úplné vítězství, zničení Putinova Ruska a navrácení hranic našeho území.“
Maryna Babčynitser
zpravodajka Operačního praporu Národní gardy Ukrajiny
„Když jsem dostala potvrzení, že invaze začala v plném rozsahu, moje malá dcera spala. Začala jsem balit její oblečení a věci. Měli jsme plán, jak mou dceru a rodiče evakuovat z Kyjeva.
Nyní na Ukrajině není jediné bezpečné místo. Žádné město ani žádná vesnice. Ruské rakety můžou dopadnout úplně kdekoli. Proč jsem se rozhodla zůstat a sloužit místo odjezdu s mou dcerou? Nebylo to jednoduché. Ale kdo jiný, když ne my? Tohle je naše vlast, tohle je naše země. Je to dědictví našich dětí.
Všichni chceme, aby naše děti žily na Ukrajině. Nezávisle, svobodně a bezpečně. Teď je však spousta měst a vesnic vyhlazena. Je spousta měst, která jsou Rusy totálně zničená: Borodyanka, Buča, Mariupol, Volnovaha, Severodoněck, Novotoškivka – jsou prostě zničená.
Každý den slyšíme odposlechy rozhovorů mezi okupanty a jejich rodinami a přáteli. Je neuvěřitelné, jak je jejich rodiny a přátelé v tom násilí podporují, podporují jejich zabíjení a mučení Ukrajinců.
Tohle je jednoduše genocida. Rusové cíleně zabíjejí civilisty. Zabíjejí děti, muže i ženy. Jejich násilí je naprosto nelidské. Ruský voják znásilnil devítiměsíční holčičku před očima její matky. Roční chlapec byl znásilněný dvěma ruskými vojáky. Zemřel. Dvouletou holčičku znásilnili ruští vojáci. Přežila to. Takových válečných zločinů teď vidíme na Ukrajině tolik. Je to naprosto nepřijatelné.
Po ruské okupaci byl ve městě Buča objeven masový hrob s více než 280 těly. | Foto Ukrajinská vláda
Viděli jsme mnoho násilností. Těla žen, mužů i malých dětí s rukama svázanýma za zády. Jen si to představte. Představte si, jak jsou násilní a krutí. Všude, kam Rusové přišli, byla zkáza a devastace. Čtyři sta čtyřicet zraněných dětí.
Nikdy neodpustíme. Ani nezapomeneme. A vás, celý svět, žádáme: Prosím, ani vy nezapomeňte. Odpovědnost nenese jen sám Putin. Každý Rus, který tiše nebo nahlas podporuje válku na Ukrajině, podporuje násilí, zvěrstva a všechny tyto nelidské válečné zločiny. My se své země nevzdáme. A vás prosíme, nevzdávejte to s Ukrajinou.“
Jegor Černěv
ukrajinský poslanec, předseda ukrajinské delegace v parlamentu NATO a člen ukrajinských sil územní obrany
Rusové se snaží obsadit územní koridor vedoucí na Krym, snaží se zabrat co nejvíc území. V okolí Doněcku, Luhansku, Charkova a Záporoží pokračuje těžké ostřelování a tvrdé boje. Ukrajinské pobřeží Černého a Azovského moře zůstává zablokované. Ruská armáda nadále útočí na ukrajinskou vojenskou i civilní infrastrukturu. Nic nenasvědčuje, že by se Rusko chystalo tuto válku ukončit.
Proto musíme vyhrát. K vítězství však potřebujeme víc těžkých zbraní, moderních zbraní, jaké má NATO, abychom mohli osvobodit území okupovaná Ruskem. Čím rychleji je dostaneme, tím dříve válka skončí a tím méně obětí budeme mít.
Ano, jsme i nadále otevření rozumnému jednání s Ruskem. Ale základem musí být úplné obnovení naší územní celistvosti a ekonomická obnova Ukrajiny. Je jasné, že Kreml má svou vlastní představu o tomto vyjednávání.
Minulý týden jsme byli svědky velmi podivných prohlášení z řad kdysi respektovaných politiků, novinářů a veřejných osobností, kteří tvrdí, že je Putinovi třeba umožnit, aby si zachoval tvář. Že musíme zahájit jednání podle jeho podmínek. My však žádnému takovému nátlaku nepodlehneme.
Tato válka není jen mezi Ukrajinou a Ruskem, je to válka mezi demokratickým a autokratickým světem. Je paradoxní, že západní svět napomohl k růstu tohoto monstra – Ruské federace – díky globalizaci světa a jeho propojení právě s Ruskem.
Země, které nesdílejí demokratické hodnoty a jednají proti hodnotám svobodného světa, se na globalizaci nesmí podílet a nesmí využívat její výhody. Globalizace musí stát na dvou nohách – otevřené ekonomice a demokratických hodnotách. Pokud jedna z těchto nohou chybí, dříve či později se globalizace zhroutí.
To je vidět například dnes na Ukrajině. Devadesát milionů tun zemědělských produktů je v zemi zablokovaných kvůli ruské agresi. A čtyři sta milionů životů v severní Africe, na Blízkém východě a v Asii je v ohrožení kvůli budoucímu nedostatku potravin.
Potřebujete nějaký další důkaz, že autokraté nejsou přáteli globálního světa? Měli by být vykázání ze Světové obchodní organizace, ze Světové banky, z Mezinárodního měnového fondu a dalších organizací. Neměli by užívat výhody jakýchkoli preferenčních obchodních pravidel.
Jakékoli řeči o nutnosti nechat Putina zachovat si tvář, o jednání s ním, o návratu k obvyklým obchodním vztahům jen prodlouží problémy s Ruskem. Svět musí přestat kupovat ruské zboží – hlavně ropu a plyn. Ruská aktiva zmražená v zahraničí se musí použít k odškodnění Ukrajiny. A Rusko musí být označeno jako stát, který podporuje terorismus.
Až tahle válka skončí, musíme se stát členem Evropské unie a NATO. To je jediný způsob, jak se můžeme před tímto agresivním sousedem ochránit. Je nám jasné, že pokud Rusko teď prohraje, začne shromažďovat nové síly, aby mohlo útočit znovu a znovu. Protože je to zkrátka Rusko, náš agresivní soused. Máme za sebou historii válčení dlouhou čtyři sta let.
K tématu nukleárních zbraní bych chtěl říct následující. Nikdo nechápe, co se odehrává v hlavě šíleného diktátora Putina. Teď má Putin na své straně ještě partnery, jako je Čína nebo Indie. Pokud použije jaderné zbraně, bude stát úplně sám proti celému západnímu světu i proti Číně. Myslím, že se červené tlačítko neodváží stisknout.“
Tyto rozhovory byly pro přesnost upraveny. Celý program v anglickém znění můžete zhlédnout zde.
