Martin Rozhoň vidí byznys jinak než vy. S Excelem má propojený spirituální svět. Hledá svatý grál mezi šepotem duše, hmotou a Univerzem. Má trochu strach, že to budete brát jako ezo kecy. Miliardový byznys mu ale funguje. Tak se uvolněte, tohle bude hodně jiný rozhovor, než jste zvyklí.
Ohnivě červený Ford Ranger Raptor se zhoupne, projede říčkou, voda se rozstříkne kolem a auto spěchá do kopce. „Teď budeme trochu zlobit,“ hlásí řidič Martin Rozhoň. Jede se po louce, do kopce, z kopce, trávou, hlínou, kamením. Ještě že má tohle auto madla. Šofér si jízdu evidentně užívá, my se musíme pořádně držet.
Ďáblík v autě je tu ale jenom proto, aby dokreslil kontrast. Všude kolem je to totiž boží. Nebo spíš Boží s velkým B, protože se to tak jmenuje. A vskutku to takové i je. Retreat resort v Novohradských horách zvaný Boží.
Tohle je nový domov a rodinný projekt Martina Rozhoně, muže, který před šesti lety dobře prodal svůj e-commerce byznys Vivantis nejbohatším Čechům a teď vidí své poslání jinde. Nejenom ve startupech, jako jsou menstruační kalhotky Snuggs, online psychoterapeutická platforma Hedepy nebo farmářské tržiště Scuk, do nichž investuje.
Všechno jsou to, jak říká muž s vizáží pohádkového prince a mírnou jiskrou v očích, investice s dobrou karmou. Leká vás v byznysu dobrá karma? Tak vězte, že to je jen začátek. V tomhle rozhovoru se budou používat slova, která ve Forbesu běžně nenajdete. Chvílemi si možná budete říkat, jestli čtete správně a jestli se Mr. Rozhoň i autor interview nezbláznili.
Ne. Jen čtěte a udělejte si obrázek sami. Hojnost. Nacítit. Vesmír. Spiritualita. Uzemnit. Bůh. Naplnit. Víra. EBITDA. ROI. ROE. P&L. Startup. Excel. Peníze. Exit. Věřte nevěřte, tohle všechno se tu bude prolínat. Tady máte pohled na podnikání, jak ho vidí Martin Rozhoň. A vidí ho jinak než většina z nás.
„Cítím, že součástí mého poslání je propojovat spiritualitu a byznys, hmotu a duši, jakkoli se to nemusí zdát možné. Ale já vím, že to možné je a že nás to může hodit o levely výš,“ říká přesvědčeně, oblečený do trička a prošívané vesty. „No není to tu boží?“ rozhlédne se zasněně po krajině luk, lesů a mírných kopců.
Rozplývá se po právu, protože tahle krajina, tenhle kus země v Novohradských horách, vskutku boží je. Nomen omen. „A to si představ, že jsem doménu Boží.cz koupil asi před osmi lety, aniž bych kdy tušil, že se mi bude hodit sem,“ vypráví.
„Stejnou cestou, někdo by řekl náhodou, jsem našel i tohle místo, trvalo mi to roky. Jak to řeknu, jak si na to vzpomenu, mám husí kůži, což je pro mne signál napojení,“ nasedá na vlnu spirituality a byznysu…
Jak ve Forbesu půjdeme do tématu, ve kterém se budou používat slova jako spiritualita, Bůh, nacítit, hojnost, jak do toho?
To musíš vědět ty, jak to bude přijatelné a zároveň tam esence zůstane.
Aby si nikdo nemyslel, že jsi ezo magor.
Mně to nevadí. U mě je to o vyvážení. Já vnímám, že síla je ve sloučení protikladů, když umíš tu hmotu materiální, peníze, racionalitu a umíš spiritualitu. V tom můžou vznikat největší zázraky. My jsme poslední stovky let hodně trénovaní na racionální část, odmala, ve škole, výchovou, pořád racionalita. Pak jsme odpojení od našich pocitů, od naší duše, od něčeho, co nás přesahuje.
Nahradili jsme spiritualitu konzumem a racionalitou. Racionalita by nám přitom měla říkat, jak máme něco udělat. Tím, že ji používáme téměř výhradně, nám ale nejen říká, jak to máme dělat, ale kecá nám do toho, co máme dělat. To je problém. Jenom racionalitou správné věci nevymyslíš, ty si musíš nacítit a uslyšet šepot svojí duše, skrze kterou s tebou mluví Univerzum.
Tak pojďme začít mírněji. Byznysem. Kolik máš zainvestováno ve startupech?
Moje žena mi říká, že nemám říkat žádné částky. Mám osmnáct investic a asi nechci říkat ty částky. Osmnáct investic, to si něco představíš. Ale není důležité, kolik tam mám zainvestováno – je důležité, kolik to má dneska hodnotu.
Já jsem se chtěl dostat k jednoduché otázce: Kolik jsi dostal za Vivantis a jak tě to změnilo?
To neřeknu, protože to jsem neřekl skoro nikomu, mimo asi dva tři nejbližší lidi. Vivantis, když jsem z něj před pěti šesti lety odcházel, měl obrat přes miliardu, bylo tam přes tři sta zaměstnanců, byl v několika zemích.
Foto Anna Kovačič
Jedna až jedna a půl sales? Taková by mohla být valuace?
Ne úplně, v e-commerce tohle úplně nefunguje, protože je to nízkoziskové. Ale nějaké řády si z toho dovedeš odvodit. Ale co je důležité: osmdesát procent z toho, co jsem dostal, jsem dal během tří čtyř let do startupů. To si všichni klepali na hlavu, že jsem úplný magor.
Samozřejmě, startupy jsou brutálně rizikové a osm z deseti během pěti let zkrachuje nebo jsou neúspěšné. Mně z těch osmnácti nezkrachovalo nic, všem se dobře daří a z některých jsou dneska miliardové globální firmy – viz Hedepy nebo Snuggs. Moje investice se v nich zhodnotila už teď podle valuací proběhlých kol v mnoha stovkách procent. Takže z toho si lze zase něco odvodit.
Spočítat se to dá. Takže bys byl v řádu miliardářů?
Ty firmy se zatím neprodaly, takže to není tak, že bych měl nějaké miliardy na účtu. Na retreat centrum Boží jsem si naopak peníze musel půjčovat a stále ho hodně dotuji.
Všechna čísla, která vypočítáme, jsou úplně hypotetická.
Jasně, dá-li Univerzum, tak bude asi velké, až ty exity proběhnou. Ale zatím je to někde, ať už v kryptu, nebo ve startupech, což je brutálně rizikové. Může to být klidně nula.
Jsme ve Forbesu. Money talks. V očích některých lidí ti právě úspěch v byznysu, vyjádřený v hodnotě, v penězích, může dát relevanci i pro to, o čem tady budeme mluvit.
Já cítím, že ty peníze ke mně chodí, právě abych měl relevanci. Když jsem jel před rokem na jeden retreat na Slovensko, jedu po dálnici šest hodin, už jsem všechno v hlavě probral a jen čumím doblba. A najednou mi přišla informace a já vím, že to bylo seshora. Slyšel jsem: Můžeš mít o jeden dva řády víc peněz, než máš teď.
Takhle mi to přišlo a můj automatický mechanismus okamžitě byl, ne, já už mám dost, už se nechci s dalšími penězi trápit, protože kdo peníze má, ví, že jsou starost. Já ani nevím, na co bych je použil. Tak jedu dál, uběhne pár sekund, a já si říkám, tohle nebylo z tvé hlavy. Tak jsem si to chvíli nacítil a říkám, o. k., Bože, děkuji za tuto informaci, za tuto důvěru, já tuhle nabídku přijímám.
Vlastně je to trošku oběť nebo služba, že se tomu propůjčíš, což může znít úplně paradoxně, ale je to tak. Kdo tu zkušenost má, ví, že nakládání s velkým majetkem, zvlášť pokud to děláš nějak v souladu s celkem, je vlastně služba. A je to dost zatěžující.
Že máš za ty peníze zodpovědnost?
I jak je použít správně. Říkám, že tedy nabídku přijímám a děkuji, ale prosím, až ty peníze přijdou, třeba z těch startupů nebo z krypta, ať vím, na co je bohulibě použít, a ať je to v souladu se mnou a celkem. Takhle k tomu přistupuji, což může vypadat úplně magorsky, ale mně to funguje v té hmotě. V penězích.
Nejsou to jenom nějaké nesmyslné ezo kecy, ale i tady na kryptu i tady na megaúspěšných startupech mi prostě ty věci fungují ve hmotě. A já si to vždycky chci ověřit ve hmotě, že to fakt nejsou jen nějaké bláboly. Že to, co cítím a čemu věřím, se skutečně proměňuje do hmoty.
Při přeměně těch myšlenek a plánů, které jsou tvoje nebo Univerza, do něčeho hmotného jsi ale potom brutálně racionální, ne?
Určitě. Stáhnout si tu vizi z Univerza, to je ta ezo část, na kterou možná lidé koukají trošku svrchu nebo udiveně, ale pak, když ti přijde konkrétní projekt, musíš ho odmakat ve hmotě. Musíš zapnout racionalitu, použít Excel, udělat všechno, na co jsme z byznysu zvyklí. Problém je, že často děláme jen v té racionalitě a zcela se odpojíme od toho, co nám může přinést úplně jinou kvalitu a jinou lehkost a ten smysl do toho. Jenom to rubeme jako roboti v té hmotě.
