Co chtějí? Byznys a mluvit o něm. Dvě fantastické cesty českých founderek, jejichž příběhy se protnuly a které ukazují, že Česko ani Evropa jim nestačí.
Letěli byste přes půlku světa, kdyby vám to poradil cizí člověk? Monika Štěpánová se takto vydala do San Francisca, protože jí to poradila Ina Jovičić. Oběma stejná cesta změnila život. Teď sedí vedle sebe v redakci Forbesu.
Asi by vás ani v nejmenším nenapadlo, že naživo se poprvé potkaly jen pár minut před začátkem našeho rozhovoru. Ina a Monika působí jako dlouholeté kamarádky. Dokonce podobně gestikulují, smějí se a přišly i ve vyladěném outfitu, jedna v černé kožené sukni, druhá v kožených kalhotách stejné barvy.
Přitom ještě nedávno o sobě nevěděly. Ina žije v Londýně, kde rozvíjí svůj startup eNOugh, Monika, spoluzakladatelka Lightly, se v únoru chystá z Brna do Alabamy v USA. Propojilo je několik lidí s tím, že si určitě budou rozumět. A nemýlili se.
Přestože každá z nich má jiný příběh, cestu k technologickému byznysu i jinou cílovou skupinu, podobných rysů je hromada. Spojuje je deeptech, bezpečnost a také hardware, něco, co je pro investory jako červená karta. Společné mají ale i to, že neúspěch pro ně není konečná.
Naopak, je to výzva, která „nakopne vnitřního bojovníka“. Tyhle energické founderky jen tak něco nezastaví.
Ina Jovičić nedávno od prémiových amerických investorů získala přes 60 milionů korun, už má první prototypy bezpečnostní spony s AI, jež má lidi ochránit před kriminalitou v ulicích, a letos je chce začít prodávat.
Monika Štěpánová získala pro Lightly, které umí pomocí malé krabičky s AI detekovat původ nelegálních látek, golden ticket do biotechnologického institutu HudsonAlpha v USA, kde bude policii pomáhat v boji s fentanylem.
V rozhovoru, v němž se v jejich řeči prolíná čeština s angličtinou a odráží tak svět, ve kterém se pohybují, mluví o tom, co je pohání, i když se nedaří, jak si říct investorům o peníze, proč dávají evropským VC temné vysvědčení a co je nejdůležitější, když chce člověk rozjet vlastní startup.
A i když by to samy nejraději nechtěly řešit, mají společné ještě jedno velké téma. Žen mezi foundery je stále proklatě málo.
Vnímáte to? Je rozdíl, když si jde pro investici holka?
Ina: Člověk si říká, že to určitě není tak špatné a že nebudu muset makat o tolik víc, abych měla stejný respekt jako chlap. Ale bohužel je hrozně moc situací, kdy to vidím přímo. Mám dva kluky spoluzakladatele, a tak to dokážu porovnat. Když jsme například mluvili s investory, musela jsem se strašně snažit, aby mě brali s respektem, zatímco je brali vážně rovnou. Například na našem prvním mítinku v San Franciscu s jedním investorem jsme byli všichni tři, já jsem víc obchodní, oni techničtí, takže konverzaci jsem vedla já. Ale investor na každou moji otázku odpovídal jen klukům. Mně se ani nepodíval do očí.
V rozhovoru se dočtete:
- Jaké to je, když se bavíte o investici s člověkem, který vás zároveň balí.
- Proč Ina a Monika vystavují evropským investorům dost brutální vysvědčení.
- Jak foundeři vyhledávají bolest a adrenalin, aby mohli jít dál.
