Konflikt na Blízkém východě se protahuje do dalšího měsíce a pod povrchem začíná mít stále citelnější dopady na globální komoditní trhy. Nad možnými důsledky pro světovou ekonomiku se v komentáři pro Forbes Česko zamýšlí portfolio manažer z J&T Investiční společnosti Ján Hladký.
Na první pohled se může zdát, že jde především o růst cen ropy a plynu, ve skutečnosti ale sledujeme hlubší problém. Nejde jen o cenový výkyv, ale o narušení fyzických dodávek surovin, které se postupně přelévá napříč celou světovou ekonomikou.
Klíčovým bodem celé situace je Hormuzský průliv, jedna z nejdůležitějších dopravních tepen světového obchodu. Přes tento úzký námořní koridor běžně proudí přibližně dvacet procent světové spotřeby ropy a významná část globálních dodávek zkapalněného zemního plynu (LNG).
V současnosti je však doprava v této oblasti výrazně omezena, mimo jiné i proto, že pojišťovny přestaly poskytovat krytí pro komerční lodě. Situace se tak posouvá z cenového šoku k reálnému nedostatku surovin.
Odhaduje se, že přibližně dvacet milionů barelů ropy denně – z toho šestnáct milionů barelů surové ropy a čtyři miliony barelů produktů – se nyní nedostává na světové trhy. To představuje zhruba pětinu globální spotřeby.
Dopady jsou nejvíce patrné v Asii a v Evropě. Rafinerie ztrácejí přístup ke vstupní surovině, klesá výroba paliv a zároveň se omezuje i export hotových produktů. Ceny nafty, benzinu či leteckého paliva tak rostou rychleji než ceny ropy. Problém se přesouvá z ceny k samotné dostupnosti.
Ještě větší riziko představuje možnost úplného odstavení části produkce. Více než dvanáct milionů barelů denní kapacity nemá jinou exportní trasu než přes Hormuzský průliv. Producenti proto ukládají ropu do zásobníků, které se rychle plní.
K polovině března 2026 bylo již přibližně devět milionů barelů denní produkce mimo provoz, zejména v Iráku, Kataru a Kuvajtu. Jakmile se zásobníky zaplní, může dojít k nucenému uzavření polí. Obnovení těžby přitom může trvat měsíce, což prodlužuje dopady krize i do budoucna.
Podobná situace se odehrává i na trhu se zemním plynem. Přibližně pětina globálního exportu LNG, především z Kataru, čelí výrazným logistickým problémům. To vytváří tlak zejména v Asii, například v Japonsku a Jižní Koreji, a následně i v Evropě, kde roste konkurence o omezené dodávky.
Dopady krize se však rychle přelévají i do zemědělství. Zemní plyn je klíčovou vstupní surovinou pro výrobu až osmdesáti procent světové produkce dusíkatých hnojiv a Blízký východ se podílí zhruba patnácti procenty na jejich globální nabídce.
Omezení exportu přichází v kritickém období jarního hnojení. Dusík musí být aplikován ve správný čas – jeho nedostatek vede k okamžitému a nevratnému poklesu výnosů.
Zemědělci tak stojí před rozhodnutím: akceptovat vysoké ceny hnojiv a nižší marže, nebo snížit jejich použití a riskovat nižší úrodu. V obou případech to znamená tlak na růst cen plodin, zejména pšenice a kukuřice.
Pod tlakem jsou i průmyslové kovy. Přibližně devět procent světové produkce primárního hliníku pochází z Blízkého východu a Evropa z tohoto regionu dováží asi třicet procent své spotřeby.
Výroba hliníku a zinku je extrémně energeticky náročná a rostoucí ceny elektřiny a plynu tlačí hutě na hranici ziskovosti. Některé provozy již výrobu omezují, přičemž návrat k plné kapacitě může trvat více než šest měsíců.
Další komplikací je nedostatek síry a kyseliny sírové, klíčových vstupů pro výrobu mědi, niklu a kobaltu. V některých regionech vzrostly ceny kyseliny sírové o více než čtyřicet procent.
V Indonésii tvoří síra přibližně polovinu provozních nákladů u některých technologií zpracování niklu. V Demokratické republice Kongo může kyselina sírová představovat až pětinu nákladů na produkci mědi, přičemž tamní projekty tvoří zhruba šest až osm procent globální nabídky.
Foto Engin_Akyurt/ Pixabay.com
V neposlední řadě je tady helium, klíčový prvek ve výrobním procesu polovodičů. Toto odvětví ostatně spotřebovává až pětinu jeho globální nabídky. Helium se také získává frakční destilací zemního plynu a až třicet procent světové produkce je „zamčeno“ za Hormuzským průlivem.
Aktuální situace je výjimečná tím, že dochází k současnému nabídkovému šoku v energetice, zemědělství i průmyslových kovech. Nejde o izolovaný problém, ale o systémový tlak na růst nákladů napříč ekonomikou.
Pokud by omezení v Hormuzském průlivu trvalo déle, svět by čelil nejen dražší energii, ale i potravinám a průmyslovým výrobkům. A právě tato kombinace je klíčová – protože neznamená jen vyšší ceny, ale strukturálně vyšší náklady v celé globální ekonomice.
