V kanceláři, v níž spolu mluví dva muži, je dusno. Najednou se ale stane něco, co napětí nečekaně prořízne. Z velké skříně u jedné ze stěn vypadne se smíchem muž – Jiří Arvéd Smíchovský. Úleva ale nepřichází, protože z tváře, již její nositel nasadil a z role, kterou právě začíná hrát, jde strach. V novém českém filmu Arvéd je v tomhle pocitu ale vždy i cosi groteskního.
Jiří Arvéd Smíchovský je skutečná, zapomenutá historická postava, která prožila bizarní život naplněný okultními rituály, vášní pro knihy i kolaborací jak s nacisty, tak komunisty. Sám uváděl, že poslal lidi na smrt.
Novodobý Faust ale ve filmu Vojtěcha Maška a scenáristy Jana Poláčka neprožívá konvenční dramatický oblouk, ačkoli kolem něj běží dějiny. Arvéd si vystačí s několika málo interiéry, v nichž jen všichni neustále převlékají kabáty, což může být pro naše dějiny typické.
Na lineární vyprávění se tady nehraje, protože vše je hra v zrcadlovém bludišti, kdy několik málo postav vystupuje v maskách a rolích, které znemožňují určit jejich reálné pohnutky. „Hrajete to skvěle,“ chválí se navzájem, aby se pobízeli „Buďte Mandlová!“ a blíže k závěru se s jiskrou v oku karbaníka ptali: „Jak tohle dohrajeme?“
Arvéd v podání Michala Kerna má ve filmu spojence, komunistu Štěpána Plačka (Saša Rašilov). Arvéd Smíchovský Plačkovi za okupace zachránil život, o několik let později se ale role obrací, když má Arvéd stát před lidovým soudem za kolaboraci. Pro Arvéda je vše jen obchod, prodává duše, aby se dostal k milovaným knihám, které ho obklopují v jeho bytě.
Komorní snímek vznikal celý v ateliéru v pražských Kbelích, kde architektka Nina Feriancová vytvořila pokřivený svět, který kopíruje Arvédovu mysl.
Jeho představitel, převážně divadelní herec Michal Kern, z něj dělá osobnost, jíž pohrdáte, ale stejně vás přitahuje. Mísí se v něm nebezpečnost i zvláštní pokořenost. Sám se nesnáší, vždycky čeká podraz, proto je neproniknutelný a krutý, čímž se pravděpodobné vyrovnává i s homosexualitou. Poláčkův scénář je ale chytřejší a unikavější, než aby povrchně ulpíval na tématech nepřijetí společností.
Arvéd, v němž se kromě strašáků minulosti vyvolávají i démoni, tak nabízí osvěžující pohled na dějiny, kde se všechno opakuje, aby to bylo ďábelsky znásobeno.
Pokud se už všechno jednou stalo a Arvéd ve filmu neustále zažívá pocit déjà vu, vy takový dojem z filmu mít pravděpodobně nebudete. Jen se mu musíte podvolit. Jen pro ten dnešní den, jak v něm v mrazivé verzi slavné písně zazní.
