Restaurace fastfoodových řetězců se v Česku objevují i v místech, která by jejich management dříve bez pohnutí přešel. Jenže příchod covidu-19, následné zdražování v klasických restauracích a hospodách, jejich zavírání, ale i celková změna chování zákazníků v gastrobyznysu pravidla mění.
Břeclav s pětadvaceti tisíci obyvateli. Havlíčkův Brod s čtyřiadvaceti tisíci obyvateli. Ale také dvacetitisícový Mělník nebo Jindřichův Hradec. Města, kde se nedávno otevřela, nebo velmi brzy otevře fastfoodová restaurace KFC. Ve velkých městech pak KFC hledá prostory, kterým se tento největší fastfoodový řetězec vyhýbal. Příkladem může být obsazení někdejší nádražky v secesních prostorách hlavního nádraží v Plzni.
„Jindřichův Hradec je pro nás další milník, protože půjde o nejmenší město, do kterého jdeme. Hranice se pořád posouvá. Ještě nedávno jsem se dívali na města kolem padesáti tisíc obyvatel a teď jdeme do měst, která jich nemají ani polovinu,“ připouští v rozhovoru pro Forbes Ivana Makalová Dlouhá, ředitelka KFC pro Českou republiku a Rakousko.
Je důležité být v malých městech jako první?
Jsme rádi, když jsme první, ale není to podmínka naší přítomnosti. V tomhle můžeme být klidně dvojkou.
Bude obsazování okresních měst pokračovat? Je to tím, že jinde už není místo?
I ve velkých městech i u dálničních tahů je pořád potenciál, kde růst. Vyzkoušeli jsme si například nádraží v Plzni a ukázalo se, že je to jedna z oblastí, kde potenciál rozhodně vidíme. Menší města ale budou hrát oproti minulosti v rámci naší strategie rozvoje stoprocentně významnější roli.
Jaká je návratnost poboček ve městě, kde je dvacet tisíc lidí?
Ukazuje se, že není o nic horší než například v krajských metropolích, a byla by škoda toho potenciálu nevyužít. Jsou města, kde se na nás doslova těší. Není nic výjimečného, že nám lidé píší, kdy už u nich otevřeme, a sami doporučují vhodné lokality. Než jsme otevřeli restauraci v Kladně, skupina místních nechala vyrobit trička, že chtějí KFC. Byli bychom blázni, kdybychom nevyslyšeli volání zákazníků. Samozřejmě to ale pořád musí dávat smysl z pohledu čísel.
Těžíte z toho, že Češi opouštějí klasické restaurace?
Částečně to tak je. Částečně je to i celkovou změnou životního stylu. Třeba moji rodiče domů chodili ve dvě hodiny odpoledne, ale dnes je běžné přijít v šest sedm večer a už nemáte chuť ani čas něco vařit, takže si jídlo objednáte domů. Nebo snídaně… Dřív jsme byli zvyklí snídat doma, ale čím dál víc se i ráno přesouváme do restaurací.
Jak místa pro nové pobočky vybíráte?
Je to komplexní proces. Každý rok si minimálně na den dáme poradu, kdy se koukáme na mapu České republiky a mapujeme si místa, kde bychom chtěli být. To nám tvoří strategii rozvoje. A když přijde nabídka na lokalitu odkudkoli, nejprve se podíváme, jestli je to místo zanesené v naší strategii. Pokud ano, zpozorníme a v poměrně velkém počtu lidí se na ni jedeme podívat.
Následně pak řešíme řadu věcí počínaje tím, kolik je tam obyvatel, jaká je tam kupní síla, kolik kolem projede aut… To jsou ty základní faktory. Pak jsou další, které se mění například podle typu budoucí restaurace. Jestli bude stát víc na rozvozu, zda půjde o drive thru, nebo o restauraci, kde se lidé budou scházet.
Pod jaký počet obyvatel nepůjdete?
Teď se díváme i na menší města, než je Jindřichův Hradec, takže ano, koukáme se i na města pod dvacet tisíc obyvatel. Takové místo ale může mít hodně obyvatel v okolí nebo může být zajímavé dopravně. Záleží na kombinaci několika faktorů.
Kolik pro novou restauraci potřebujete zaměstnanců?
Je to mezi čtyřiceti a padesáti lidmi.
Jak se vám je daří shánět? Sehnat padesát lidí v okresním městě nemusí být snadné…
Je zajímavé, že v malých městech lidi samozřejmě nabereme, ale největší boom je poté, co otevřeme. To chodí nejvíc zájemců, kteří by u nás chtěli pracovat. Musíme jim ale chodit hodně naproti, takže se každý rok snažíme přicházet s novými benefity.
Máme například nový program, kdy naši zaměstnanci a kdokoli ze členů domácnosti, kteří s nimi bydlí na jedné adrese, mohou přes externí společnost oslovit odborníky z rámci poradenství z různých oblastí, například v rámci duševního zdraví nebo právních služeb. Pro mladé je zase fajn výuka jazyků. Pro pracující maminky máme například vstupy do zoologické zahrady v daném regionu. Je to něco, bez čeho už to dnes nejde.
Hlavní je ale mzda. Kolik lidem platíte?
Brigádníci, kteří u nás pracují na dohodu, mají nástupní mezi 123 a 132 korunami za hodinu. Kolegové na pozici junior shift manažer dostávají minimálně 146 korun za hodinu. Při čtyřicetihodinovém pracovním týdnu je pak nástupní plat od 24 580 korun a na pozici junior shift manažera 28 380 Kč. Kariérní růst je u nás ale rychlý a se zvyšováním pozice roste i mzda. Obecně platí, že náš tým je hodně mladý. Čtvrtina zaměstnanců je ve věku do osmnácti let a padesát dva procent má mezi osmnácti a pětadvaceti roky.
Sedíme ve vaší nejnovější restauraci na Václavském náměstí. O dvě ulice a 250 metrů dál je pobočka sítě dalšího „kuřecího“ fastfoodu Popeyes, která chce mít během následujících let v Česku šedesát poboček. Co to znamená pro KFC?
Pro nás strategie zůstává stejná, bez ohledu na to, jaká a v jakém počtu konkurence přibývá. Beru to ale tak, že pokud by se to nedělo, pravděpodobně by na to nebyl připravený zákazník ani česká ekonomika. Pro mě je to spíš známka toho, že ekonomicky je situace pro vstup dalších hráčů příznivá a každý další hráč nás všechny někam posouvá. Nikdy není ideální, když v libovolné oblasti někdo drží monopol.
Do konce roku budete mít 135 poboček ve třiapadesáti městech Česka. Jak rychle dál plánujete růst?
Poslední roky přidáváme každý rok zhruba osm poboček a v podobném tempu chceme pokračovat.
Jak se to projevuje na výsledcích?
Nerosteme jen díky novým pobočkám, ale i těm existujícím, protože prodlužují otvírací dobu a obsluhují víc zákazníků. Dva roky zpátky jsme nonstop provoz měli jenom v Praze, ale teď funguje i v Brně a Ostravě, roste nám rozvoz… Letos jsme počítali, že odbavíme pětadvacet milionů objednávek, ale to číslo bude vyšší. Ještě je před námi listopad a prosinec, ale očekáváme víc než dvacet sedm milionů objednávek.
KFC na Václavském náměstí nedávno otevřelo svou 129. pobočku v Česku. Jde o takzvanou flagship restauraci, které jsou na světě zatím jen čtyři – tři v USA a jedna v Singapuru.
Má váš byznys nejsilnější období?
Máme, ale je to různé podle typu pobočky. Na dálnicích to jsou letní měsíce, kdy lidé cestují. V Praze poznáme, že jsou v Itálii prázdniny a Italové vyrazili do Česka. Neděje se tedy to, že bychom mohli říct, že v rámci celého Česka je nejsilnější či nejslabší konkrétní měsíc. Zajímavé ale je, že z pohledu rozvozu je nejsilnějším dnem 1. leden nového roku. Přitom to není tak dávno, kdy řada firem v tento den vůbec nerozvážela.
Jaký podíl mají u vás objednávky s rozvozem?
Loni byl rozvoz na osmi procentech, letos jsme na deseti. Rozvážet jsme začali před osmi lety, přičemž boom samozřejmě nastal během covidu. Teď je automaticky součástí každé restaurace, kterou otevřeme.
Dnes už také neotevřete podnik, ve kterém by nebyly digitální kiosky na objednávání a placení. Kolik vám ušetří zaměstnanců?
Není to mnoho. V zázemí zůstává stejný počet lidí. Jediné, kde se to mění, je na pokladně. Nemůžu ale říct, že by to byla nějaká zásadní úspora. Můžeme se bavit zhruba o jednom člověku.
Platí, že se na kiosku objednává za víc?
Je to tak, ale je to i tím, že na kiosku víc objednávají skupinky. Často jde o cizince, kteří ocení, že kiosky mají pět jazykových mutací. Kromě toho na kioscích většinou probíhá platba kartou a podobně jako i v jiných odvětvích, když se platí kartou, je útrata oproti platbě v hotovosti vyšší.
Co se u vás prodává nejvíc?
Jednoznačně je to Twister, který jsme uvedli v 2001. Tehdy mu nikdo nevěřil. Interně ani externě. Tortilly totiž v té době nebyly známý pojem, nebyly jako dnes běžně dostupné v každém supermarketu a Češi na ně nebyli zvyklí. Dnes společně s qurritem dělá čtvrtinu našich prodejů, což je neuvěřitelné číslo.
Před lety bylo velkým tématem menu pro vegetariány. Co se řeší teď?
Po vegetariánských jídlech tady není až tak velká poptávka jako v jiných zemích. Je ale důležité i takovým zákazníkům vyhovět. Poslední dobou jsou silně rostoucí oblastí, pro mě až překvapivě, dezerty. Jsou to různé shaky, které nám stabilně rostou.
Podobně je to se zmrzlinou a skvěle se uchytilo churros, což jsem osobně vůbec nečekala. Stejné překvapení byl například i úspěch bubble tea a v rámci snídaňového menu avokádový toast, který je v KFC k dostání jen v Česku. Náš základ ale pořád bude samozřejmě hlavně kuře.
