Zakladatel a šéf společnosti GORDIC Jaromír Řezáč začínal v raných devadesátých letech tak, že naprogramoval pro svou ženu Hanu účetní systém, aby jí usnadnil práci. Dnes má jeho společnost roční obrat přesahující půl miliardy korun a její software používá více než 6 tisíc organizací. Přitom se stále jedná o ryze českou firmu s dnes již 170 zaměstnanci.
Manželka a oba synové, které zakladatel připravuje na vedení firmy a pokračování svého odkazu, jsou součástí vrcholného managementu. Na čem Jaromír Řezáč, mimo jiné vášnivý metalista a držitel kapitánského průkazu, postavil úspěch firmy, která se objevila v letošním žebříčku Forbes 100 největších českých rodinných firem?
Při budování firmy je nejdůležitější lidský potenciál. To je to, co každé firmě dokáže vytvořit největší hodnotu. A proto si dodnes osobně vybírám kolegy, kteří k nám mají nastoupit. Opravdu každého, než jej přijmeme, chci finálně vidět. Někteří mí kolegové totiž mají jiné oči a uši než já, a tak se stává, že hodnotí více technickou stránku věci. To samozřejmě není špatně, pro mě je ale důležitá i stránka lidská.
Když se naše firma začala rychle rozrůstat, musel jsem si sednout a vnitřně si uspořádat, jaké lidi ve firmě potřebujeme, jací by mi byli osobně nejbližší. Moji dva synové by o tom mohli vyprávět. Marka a Michala jsme vychovávali podle stejných hodnot, které jsem promítl i do společnosti. Dnes jsou její organickou součástí a věřím, že přeberou kromě firmy i mou životní filozofii.
Z mých myšlenek a hodnot vzniklo nejdříve desatero – firemní kodex, který dodnes visí na bronzové desce v mé kanceláři. Desatero jsem časem kvůli lepší srozumitelnosti redukoval do šestera. Jedna polovina se týká morálně volních vlastností člověka, další pak jeho odbornosti.
Jaromír Řezáč
Slušnost a pokora jsou základ
Slušnost k sobě navzájem. To je vlastnost, která je pro mě nejdůležitější a zároveň recept na zdravé pracovní prostředí. Se slušností souvisí i ohleduplnost a přiměřená pokora. Každý by si měl uvědomit a stále si říkat: „Vždy je někdo chytřejší, schopnější, hezčí, bohatší nebo rychlejší než já.“ Určitá míra pokory musí existovat, ale nesmí eliminovat hrdost.
Pěstujme loajalitu a hrdost
Hrdost totiž není opakem pokory, mohou jít ruku v ruce. Osobně jsem hrdý na to, co jsem vybudoval, na naši firmu. A požaduji to i po ostatních. Proto, když už zaměstnanec do Gordicu nastoupí, měl by na to být hrdý, a tím pádem i loajální. Kromě hrdosti na firmu jsem hrdý i na to, že jsem Čech.
Optimismus tmelí kolektiv
V každé firmě je přirozeně se měnící prostředí – někdy se něco zlepší, někdy naopak zhorší. Je ale potřeba, aby si člověk udržel pozitivní vnímání světa. To je další důležitý parametr, protože ve firmě opravdu nepotřebuji bubáka, který bude svým negativismem kazit kolektiv a pracovní morálku.
I v těžké chvíli se člověk musí umět zasmát, nesmí být neustále ve stresu. Pouze s optimismem chci věci rozvíjet dál a věřit v lepší budoucnost je zároveň i velkou motivací uspět. Víra v budoucnost a v úspěch stojí i za naším novým rozvojovým směrem, kterým je Internet věcí.
Mužský klan Gordicu (zleva doprava): Michal, Jaromír a Marek Řezáčovi
Mějme rádi svoji práci
Při sestavování „desatera“ jsem hledal jednoslovná vyjádření, a proto jsem zvolil „angažovanost“. Jinak bych tento bod nazval „mít rád svoji práci“. A ještě bych k tomu přidal i připravenost podstupovat určitou míru rizika. Kdo neriskuje, nic nezíská. A při budování firmy je mnoho okamžiků, kdy potřebujete něco risknout.
I samotný začátek Gordicu byl vlastně jeden velký risk. V 90. letech se nebylo od koho učit. O kybernetice se v podstatě nedalo mluvit a člověk, pokud chtěl uspět, musel být sám sobě vizionářem.
Možná i díky odvaze se nám podařilo postavit se zahraniční konkurenci velikosti firem IBM, která měla nabroušené zuby ke vstupu na nově otevřený trh. Vsadili jsme na kartu být spolehlivým partnerem pro českou veřejnou správu a to se nám vyplatilo.
Buďme odpovědní
Pokud něco dělám, pak s maximální pečlivostí a odpovědností. Záměrně odpovědnost zmiňuji až za angažovaností, protože nejzodpovědnější je ve svém důsledku ten, kdo neriskuje. Od svých lidí vyžaduju maximální odpovědnost za výsledky práce a na druhou stranu vnímám, že to obzvláště v našem byznysu není tak jednoduché. S každou novou verzí softwaru přirozeně přichází i mnohá nová rizika.
Vzdělávejme se a pracujme na sobě
Odbornost nejvíce souvisí se systematickým vzděláváním. Každý, kdo chce být dobrý v teorii, musí si umět vybírat školy a následné kurzy. Pak je tu ale praktická odbornost, která souvisí s odhodláním na sobě pracovat. Osobně zaměstnancům nabízím různá školení, ale měli by to být zejména oni sami, kdo by měl hledat praktická témata a příležitosti, jak se vzdělávat. Pomohou tím firmě, ale zejména sami sobě.
Jak to vše shrnout? Je důležité mít ideu, následovat ji a přitom se nebát překážek. Pokud toto člověk splňuje a ještě je odborně připravený, pak už k úspěchu chybí jen to štěstí. Všude totiž platí, že člověk se na cestě k úspěchu občas musí vyskytnout ve správný čas na správném místě.
Foto: Jan Schejbal
