Dá se poznat, že má nějaká firma vážné problémy a pravděpodobně se blíží k úpadku? Možná to zní překvapivě, ale dá, a docela snadno – až sedmdesát procent krachujících firem vykazuje již tři roky před samotným bankrotem jasné znaky, že je tento osud nemine.
Aspoň to tvrdí rozsáhlá studie, kterou provedl tým expertů z Vysoké školy ekonomické spolu s občanským sdružením Turnaround Management Association Česká republika (TMA). Toto sdružení se insolvencemi a restrukturalizacemi zabývá již od roku 2008.
„Výzkum trval tři roky, zadala nám ho Technologická agentura ČR a v jeho rámci jsme zkoumali na 1700 firem,“ vysvětluje vedoucí projektu Jaroslav Schönfeld, šéf Centra restrukturalizace a insolvence Harryho Pollaka při VŠE. „Cílem bylo mimo jiné vyhodnotit finanční zdraví podniků a vytvořit systém varovných signálů, které naznačují vážné problémy. A skutečně se prokázalo, že drtivá většina firem měla zásadní finanční obtíže už tři roky před skutečným bankrotem. Jde především o oblast likvidity, tedy nedostatku peněz.“
O jaké problémy konkrétně jde? Lze pojmenovat nějaké znaky, kterými se firmy ohrožené krachem dlouhodobě vyznačují?
My jsme na to šli skrze takzvanou mezeru krytí, což je v zásadě nedostatek hotovosti pro úhradu splatných závazků. Vytvořili jsme si algoritmus, který dokáže jednoznačně posoudit, zda firma dostatek likvidity má, nebo nemá. A pokud nemá, pak pomocí této metody dokážeme zjistit, zda se jedná o nějaké chvilkové zaškobrtnutí, nebo jestli jde o systémový problém, který následně povede k úpadku z důvodů platební neschopnosti.
Existuje konkrétní vyčíslitelná hranice, kde už se dá říct, že jednoznačně nastal problém?
V zásadě ano. Počítáme to následovně: suma splatných závazků minus suma disponibilních peněz, vztaženo k celkové výši splatných závazků. Pokud je výsledek vyšší než deset procent, mezera krytí existuje a pak jde o to, jestli ji lze v nějaké přiměřené lhůtě uzavřít.
Říkáte, že cílem projektu bylo vytvořit systém varovných signálů, zda je firma zdravá, či nikoli. Jak tenhle systém vypadá v praxi?
Výsledkem je tabulka s řadou ukazatelů, které jsou rozdělené do tří skupin. Dohromady ukazují, v jaké kondici se firma nachází, a s poměrně vysokou pravděpodobností dokážou předvídat i vývoj v následujících měsících, dejme tomu do jednoho roku. Výsledná podoba je dobře srozumitelná i laikům, má v zásadě podobu barevného semaforu – na škále od zelené po červenou je jasně vidět, jak si firma v daném kritériu stojí. Zelené firmy jsou bez problémů, pokud převažují červené položky, je jasné, že něco hoří a je čas okamžitě jednat.
Jak vás vlastně napadlo něco podobného udělat? Byla to vaše idea, nebo jste se nějak inspirovali v zahraničí?
Celý projekt vlastně vyšel z nařízení Evropské unie, která požaduje, aby každá země nějaký podobný systém varovných signálů zřídila. Aby byl veřejně k dispozici na nějakém jednoduchém webovém rozhraní, k jehož ovládání nebudou nutné žádné odborné znalosti. U nás má implementaci takového systému v praxi na starost ministerstvo spravedlnosti, ostatně dva jeho pracovníci byli přímo členové našeho týmu. Vytvořili jsme samotný systém, tedy algoritmus a způsob interpretace dat, a teď už je na ministerstvu, aby ho zpřístupnilo lidem a firmám.
Co by měl dělat majitel firmy, kterého zajímá, jak na tom jeho podnik je, o vašem systému se dočte ve Forbesu a chtěl by ho vyzkoušet?
V současné době hlavně počkat, až ministerstvo tu webovou stránku vytvoří – předpokládám, že na ní bude nějaký jednoduchý formulář, kam onen podnikatel zadá potřebná data. Bohatě mu k tomu postačí výroční finanční uzávěrka, kterou firmy tak jako tak musí dělat. A okamžitě se mu zobrazí semafor, podle kterého každý jasně uvidí, jak na tom jeho firma je. Pokud se tam objeví nějaká červená pole, je nutné zahájit restrukturalizační kroky dřív, než se firma dostane do neřešitelných problémů, protože právě k nim nepochybně směřuje.
Takže vaše práce už skončila a nadále je vše v rukou ministerstva spravedlnosti?
Oni teď musí připravit uživatelské rozhraní, ale naše práce nekončí – nadále se na projektu i za jeho chodu budeme podílet jako konzultanti a jsme připraveni algoritmus průběžně aktualizovat podle potřeby. Ekonomika se vyvíjí, hodnota parametrů se mění v čase, nelze podobný systém vytvořit a myslet si, že je jeho podoba definitivní a navždy platná.
Kdy by mělo být uživatelské rozhraní hotové a zpřístupněné?
Nejzazší datum nám určuje zmíněná direktiva Evropské unie – podle ní je nutné systém zprovoznit do 30. června 2022.
Zatím jsme mluvili o tom, jak si firma pomocí systému ověří své vlastní finanční zdraví. Co když si bude chtít „proklepnout“ někoho jiného, třeba potenciální firemní partnery? Umožní systém i tohle?
Systém jsme navrhli tak, aby přesně toto umožňoval. Samozřejmě za předpokladu, že firma, kterou si bude někdo chtít prověřit, plní svou zákonnou povinnost a zakládá své výroční účetní výkazy do obchodního rejstříku. Což je ovšem u nás trochu problém, protože to spousta podniků nedělá.
My jsme ostatně kvůli tomu sami ministerstvu navrhli, aby systém směly využívat jen firmy, které tuhle povinnost plní. Myslíme si, že pokud se někdo dovolává úlev u věřitelů, tak by se k nim měl chovat fér, co se informací týče. Koneckonců ze stejných důvodů jsme navrhovali i funkcionalitu „proklepávání“ firem třetí stranou, na kterou jste se ptal. Je ovšem otázka, zda ji ministerstvo v systému zanechá. Podle mých informací o tom zatím není definitivně rozhodnuto.
Dobře, ale pokud firma potřebné údaje do rejstříku zadá, tak se z něj dá vyčíst vše, co se do formuláře zadává? A tím pádem si může finanční zdraví takové firmy zkontrolovat každý?
Úplně všechno ne – některé položky jsou skutečně založené na neveřejných datech, třeba na míře závazků po splatnosti. Takže některá pole formuláře zůstanou prázdná, což ovšem tolik nevadí, systém dokáže data zpracovat i tak a celkový výsledek to ovlivní jen málo. Orientačně to rozhodně využít lze.
Co když firma zjistí, že je tabulka červená? Jsou součástí systému i návrhy opatření pro jednotlivé rizikové položky a kategorie, nebo systém funguje jen jako varování a pak už bude na každém, jak s informací naloží?
Platí druhá varianta – systém má skutečně jen informativní funkci, řešení si pak musí každý najít sám. U velkých podniků s fungujícím finančním řízením a kontrolingem to asi bude snadnější, mají na to většinou zavedené mechanismy. Malé firmy to samozřejmě budou mít složitější, tam bych rozhodně doporučil vyhledat odbornou pomoc.
Jde o požadavek EU, což znamená, že podobné systémy nepochybně právě vznikají i v dalších zemích, případně už fungují. Koordinujete svou práci s kolegy ze zahraničí?
Jsme v kontaktu s autory podobných systémů například v Itálii, v Německu nebo v Nizozemsku, jsou zhruba ve stejné fázi jako my. Třeba v Itálii je vláda ještě ambicióznější a hodlá zřídit specializovaný orgán, který bude kontrolovat, zda podnik, kterému vyšla na semaforu červená barva, skutečně zavedl vhodná opatření a dělá vše pro to, aby nezkrachoval. Kdyby vedení firmy nedělalo nic, nese i trestněprávní odpovědnost. My takhle daleko nepůjdeme, náš systém má ryze informativní funkci.
S prací jste začali před třemi roky, tedy dlouho před vypuknutím koronavirové pandemie. Do jaké míry se projevila na vaší práci? Museli jste metodiku a algoritmy předělávat, nebo na ně tohle dění nemělo výrazný vliv?
Primárně jsme vycházeli z dat ještě před covidem, ale trochu nás překvapilo, že ani v současnosti nevidíme žádný velký nárůst insolvencí. Možná na tom mají zásluhu vládní programy, možná něco jiného, o tom můžeme jen spekulovat. Ale to se může bohužel ještě výrazně zhoršit, postcovidová doba bude možná ještě větší výzva než samotná pandemie. Čeká nás růst cen, nedostatek pracovního kapitálu, nedostatek vstupů, narušení dodavatelsko-odběratelských řetězců, těch problémů nebude málo. Jak jsem říkal, jsme připravení systém v případě potřeby upravit.
