Minulé pondělí Apple představil svůj sice technologicky vyspělý, ale až směšně předražený headset Apple Vision Pro Augmented Reality (AR). Jeho cena je 3500 dolarů, tedy asi 76 tisíc korun, což je částka, za kterou bychom si mohli pořídit sedm PlayStation 5.
Headset je prezentován jako revoluční nová technologie, ale i když se jeho vnitřnosti tu a tam trochu liší od toho, co jsme už viděli, jeho reálné využití je téměř stejné jako v případě ostatních headsetů pro virtuální realitu, jako jsou například produkty z dílny společnosti Meta z posledních let. A v něčem i podstatně horší.
V tomto případě tu sice nemáme beznohé a posmutnělé metaverzní avatary Marka Zuckerberga, ze kterých bychom si mohli dělat legraci, ale jinak jde o téměř identickou záležitost.
Klíčová otázka, kterou si u těchto technologií a virtuální reality stále dokola pokládám, je, v čem je lepší než cokoli jiného, co už máme? Jaký problém řeší?
V případě virtuální reality lze u jiných produktů argumentovat alespoň tím, že se díky nim zcela ponoříte do na míru ušitých videoher, které poskytují zcela nový zážitek (ačkoli průzkumy trhu ukazují, že drtivá většina lidí stále chce hrát hry normálním způsobem). Ale Apple Vision nemá ani to.
Nechme tedy samotný Apple, ať nám vysvětlí, kde se skrývá ta revoluce. Důvody, proč by měl být tenhle produkt pro nás atraktivní, se nám ostatně pokouší ukázat oficiální prezentace.
Mám k téhle prezentaci hned několik postřehů, protože se mi zdá, že sama sebe usvědčuje z toho, jak neobjevné tohle zařízení je.
V jedné z prvních scén stojí v kuchyni chlápek, pracuje s hologramem, na hlavě má headset (kamera ho zabírá tak šikovně, abychom neviděli, jak se mu po zádech vine šňůra do baterie v kapse) a pomocí gest prsty pohybuje věcmi. Můžeme se zeptat třeba Microsoftu a jeho Kinectu, jak se bezdotyková navigace gesty osvědčila jim…
Dále máme jiného chlapíka, který si s miskou popcornu v klíně promítá na virtuálním velkém plátně film. To je doslova totožné s tím, jak už dnes dostupné VR headsety navozují pocit, že jste ve velkém kinosále. Tipněte si, kolik znám lidí, kteří sledují filmy ve virtuální realitě pomocí headsetů, které mají doma. Nula. Tohle prostě nikdo běžně nedělá.
Nejvíc se mi ovšem v prezentaci líbí situace, kdy má osoba, které někdo volá, zrovna shodou okolností nasazený headset během vybalování v hotelovém pokoji.
Jde o FaceTime. Člověk na druhé straně vidí nějakou prapodivnou verzi vašeho naskenovaného obličeje místo záběrů vaší reálné tváře, což je ta hlavní a vlastně jediná věc, kterou lidi od FaceTimu chtějí a proč vám raději nezavolají normálně. Pokud o té situaci popřemýšlíte déle než dvě sekundy, přijdete na to, že je to v podstatě úplně směšné.
Asi nejlepším příkladem využití nového headsetu za 3500 dolarů je v prezentaci člověk, sledující pomocí Apple Vision Pro během letu film. Jde o znatelně lepší způsob než se dívat na iPadu, i když předpokládám, že jde o krátký let i o krátký film, protože baterie headsetu vydrží pouze dvě hodiny.
S křížkem po funuse
Slýchám lidi říkat, že „Mobilní telefony také byly nejdříve neohrabané stroje, než Apple přišel s iPhonem“. Jako by to snad byla srovnatelná situace. Ale o tohle v případě Vision Pro vůbec nejde. Apple začal tento produkt vyvíjet před sedmi lety, dva roky poté, co Facebook odhalil Oculus, pomocí kterého si chtěl plnit své velké metaverzní ambice v oblasti virtuální reality.
Apple strávil téměř dekádu budováním něčeho, co by mohlo konkurovat produktu, který sám v zásadě vyzněl do ztracena. Trh VR sice existuje, ale jde o velmi specifický segment a od uvedení Oculusu před deseti lety se v něm neobjevilo téměř nic revolučního.
Podle těch nejdivočejších analytických předpokladů měl trh virtuální reality velmi rychle vyrůst na vyšší stovky miliard dolarů. V současné době se však bavíme o výrazně skromnější částce 31 miliard dolarů.
Zkrátka nemohu říct, že bych teď viděl něco, co jsem ještě neviděl. Koncept je v podstatě totožný s Microsoft Hololens. Vzhled má až příliš blízko ke Google Glass.
A zatímco Meta možná bezhlavě skočila z útesu s vírou, že to nějak dopadne, alespoň se může předvést VR headsety jako Quest 2, které nabízí několik dobrých, chytlavých a hlavně plnohodnotných VR her. Podobné je to i s Playstation VR.
Do Vision Pro naproti tomu nabízí Apple k zakoupení hry z aplikace Apple Arcade pro mobilní zařízení.
A v neposlední řadě ta cena je… Co k tomu ještě dodat? 3500 dolarů je přestřelených dokonce i pro Apple. Tolik můžete chtít za skutečně špičkový počítač, protože počítače svou hodnotu už prokázaly.
Ale v případě produktu, jakým je Apple Vision Pro, to nejde. A i když by srazili cenu třeba na 1000 dolarů, jsem přesvědčený, že každý, kdo by si headset pořídil, by ho pravděpodobně používal pár týdnů, poté ho odložil a už si na něj skoro nevzpomněl, což je přesně osud mých dvou VR headsetů, které jsou uloženy v krabicích.
Možná to je špičková technologie. To ale neospravedlňuje ani její existenci a už vůbec ne tu cenu. Tohle dobře nedopadne.
