Jamiroquai, Zaz, Holly Humberstone, ale také speciální projekt Monkey Business s hosty z kapely J.A.R. Zvučná jména hudebního světa přijedou i letos do českého hlavního města na festival Metronome Prague.

Pošesté je sem nalákali pořadatelé Martin Voňka a David Gaydečka – právě oni dva vydupali festival, odkazující názvem na slavné kyvadlo na Letné, doslova ze země. Na prvním ročníku přivítali kolem pětatřiceti kapel, letos čeká na návštěvníky přes osmdesát hudebních vystoupení.

„Památky jsou skvělé, ale přijedete za nimi jednou. Oproti tomu opakující se událost může motivovat lidi k tomu, aby setkávali pravidelně a častěji,“ prozrazuje David Gaydečka jeden z důvodů, proč Metronome před lety vznikl. „Své velké akce má Mnichov, Vídeň, Londýn a Praha by ji měla mít taky.“

Jak složité bylo přesvědčit světové hudebníky, aby na tehdy neznámém festivalu vystoupili?

Když něco takového rozjíždíte, potřebujete program, místo konání, mediální kampaň, partnery a nějaké vize. Všichni se ptají, jak bude vypadat to ostatní. Když jdete do areálu, tak se ptají, kdo tam bude hrát, když jdete za kapelou, tak se ptají, kde budou hrát. Takže jsme byli trochu v kruhu.

Na začátku jsme měli ambice udělat festival na Letenské pláni, ale jsme rádi, že jsme nakonec šli na Výstaviště. Většina velkých hvězd nám ale tehdy říkala, že je to skvělý nápad, že Praha bude mít svůj hudební festival, a že by si zahráli na druhém nebo třetím ročníku, až budou vědět, jak to probíhá.

Nakonec nám vyšel vstříc Iggy Pop. Jeho manažer odpověděl: Nový festival v Praze? No proč ne. Iggy přijel a pořádně to roztočil.

Už od začátku jste sázeli na zahraniční hvězdná jména?

Ano, chtěli jsme jít od začátku do ligy největších hudebních událostí ve střední Evropě.

U kterých jmen to zatím nevyšlo?

The Who nikdy nehráli v Praze, bylo by krásné je na festival získat. A chtěli jsme třeba přivézt projekt Groove Armada s živou kapelou, ale zatím se to nepovedlo, míjíme se s termíny.

Když jste začínali, jak jste na tom byli s počátečním kapitálem?

Věděli jsme, že jsou dvě možnosti. Že to buď riskneme s tím, že můžeme skončit krachem, a to jsme nechtěli dopustit. Nebo vytvoříme takový byznysový plán, se kterým neskončíme před druhým ročníkem. A tak jsme se došli poradit s Liborem Winklerem z RSJ, který si nás vyslechl a zeptal se, zda bychom souhlasili, kdyby se přímo zapojil. Takže jsme do festivalu investovali částečně my, ale větší investor je od počátku on.

Kolik byl rozpočet prvního ročníku?

Mezi pětatřiceti a čtyřiceti miliony korun, zatímco teď jsme zhruba na sto milionech, když do toho počítám i hodnoty barterového plnění. S investorem jsme stále ve stejné sestavě a hodně si vážíme jeho trpělivosti, protože v covidu jsme mu neříkali žádné dobré zprávy. On to nazývá hodnotové investování, něco víc než jen vidina rychlého zisku. Dostání se do černých čísel byl původně plán na pět šest let. Teď kvůli covidu jsme se ocitli tak na deseti.

Festival začíná ve středu, ve čtvrtek pokračuje hlavními hvězdami Jamiroquai a v pátek vystoupí francouzská zpěvačka Zaz. Tyhle interprety bych čekala spíše o víkendu…

Končíme v neděli brzy ráno, takže z víkendu máme jen sobotu a během ní vystoupí řada významných hostů. Jdeme tak trochu od nejstarších návštěvníků po nejmladší a máme pocit, že lidi, opouštějící město třeba na chalupy, přijdou ve čtvrtek na Jamiroquaie a Auroru.

Od čtvrtka do soboty pak postupně rozšiřujeme počet koncertů ze současné hudební scény pro mladší diváky, kdy počítáme i s tím, že dorazí víc mimopražských příznivců muziky. Ale svou roli samozřejmě hrají i podmínky kapel pro účast v jednotlivých dnech, kdy nejvíce jsou vytíženy právě o víkendech.

Jak se prodávají vstupenky?

Máme prodaných asi šedesát procent, téměř vyprodaná už je VIP zóna, o kterou byl velký zájem a kde byla na začátku cena vstupného necelých pět tisíc – teď stojí kolem osmi tisíc korun. V průběhu března budeme zvedat i cenu běžného vstupného a těsně před festivalem pak zdražíme ještě jednou. Vzrostly nám hlavně personální náklady, na dodavatele nebo produkční zajištění kapel. To vše šlo tak o třetinu nahoru.

Od začátku festivalu jste na holešovickém Výstavišti. Mohou se návštěvníci těšit na nějaké novinky?

Poprvé budeme mít k dispozici všechny čtyři indoorové pavilony, k tomu ještě venkovní Křižíkovu fontánu a další tři scény. Dohromady zabereme 150 tisíc metrů čtverečních plochy výstaviště.

Návštěvníci městského festivalu rádi zůstanou déle.

Máme kapacitu pro pětadvacet tisíc lidí, z toho šest tisíc může být uvnitř. Tam budeme protahovat čas: nejdříve poběží program do dvou a nakonec do pěti do rána. Víme, že návštěvníci městského festivalu rádi zůstanou déle.

Vidíte v prodeji lístků nějaká zajímavá data?

Skoro každý den si pět procent lidí vyzvedne vstupenku pro dítě do dvanácti let a s ním přijde alespoň jeden dospělý. Takže deset procent budou rodiny s menšími dětmi. Pak si každý den pět procent vyzvednou junioři do jedenadvacti. A nakonec nám ukazují data i prodej do zahraničí, který je zhruba patnáct procent.

Nemáme peníze na to dělat reklamu v cizině a zatím se nám nepodařilo navázat spolupráci třeba s agenturou Czechtourism, která by měla v takových případech pomáhat.

Jakou roli hraje podpora Sergeho Borensteina, podnikatele a majitele developerské společnosti Karlin Group?

Známe se léta a víme, že má muziku rád. Hodně pro ni udělal a o Metronomu ví od začátku. Coby frankofonní Belgičan nám letos pomohl dovézt francouzskou zpěvačku Zaz, která už sice v Čechách koncertovala, ale nikdy nevystupovala na festivalu. Pomohl také s izraelskou zpěvačkou Riff Cohen.

Na kterou z kapel se těšíte vy osobně?

Na všechny. Ale kdybych měl dát jeden tip, tak docela zábavný bude koncert kapely Saténové ruky – vtipný punk, mají skvělé texty a bude to taková čirá energie, která přijede ze Slovenska.