Zedník, nádražák, policista nebo zdravotní sestřička. Všichni s podobně šťastným výrazem a příslušným vybavením zacvaknutým v plastové ruce. Kdo by neznal Igráčka. Panáček tisíce profesí býval za minulého režimu nedílnou součástí téměř každého dětského pokoje v Československu.
Kultovní postavička navíc prošla úspěšným porevolučním restartem a firma Efko z Nového Veselí na Vysočině jich každoročně v Česku prodá na 200 tisíc. S jedním má ale potíž, najít pro Igráčka odbytiště v cizině, zejména v západní Evropě. Teď však hlásí průlom hranic a expanzi tímto směrem.
„Získali jsme docela zajímavou zakázku pro španělského zákazníka, zrovna v těchto dnech expedujeme druhou várku celkem 50 tisíc figurek včetně aut a jiného vybavení. Celý obchod má hodnotu několika milionů korun. Klient si objednal dodávku na veletrhu a Igráčky jsme pro něj museli trochu poupravit,“ říká šéf Efka Miroslav Kotík.
Španělé, specializující se na lokalizace společenských her pro tamní regiony, si objednali Igráčky na míru. Část z nich v dresech fotbalových klubů, například andaluské Sevilly, a část v uniformách regionálních hasičských či policejních sborů – kupříkladu katalánské Mossos d’Esquadra, což je v době bouřlivých barcelonských protestů proti uvěznění tamních politických špiček dost ožehavé téma.
Nicméně pro Efko to znamená vítané vykročení západním směrem, kde má za normálních okolností nepřemožitelného konkurenta – německý Playmobil. Igráčkovo bavorské dvojče se širším úsměvem se exportuje do více než sta zemí světa, od 70. let se ho vyrobilo už přes tři miliardy kusů a společnost Geobra Brandstätter, která jej produkuje, měla v minulém roce obrat 748 milionů eur. Igráček je navíc na Západě vnímán jako levná kopie tradiční německé hračky, což není úplně pravda.
Postavičku totiž de facto společnými silami navrhli německý konstruktér Hans Beck a jeho český kamarád Jiří Kalina. Oba byli vášnivými leteckými modeláři, oba pracovali v továrnách na hračky na různých stranách železné opony a oba dali projektu své. Beck prvotní nápad a Kalina konstrukční řešení. Lišila se jen doba realizace.
I když byl v Československu projekt Igráčka schválen dříve, kvůli fatálnímu nedostatku plastů v komunistickém bloku se výroba zpozdila natolik, že první byl na trhu nakonec v roce 1974 Playmobil. Igráček následoval až dva roky poté. A vtipné bylo už porovnání obou úvodních modelů. Zatímco Playmobil vystartoval s indiánem, komunisté vyslali k dětem jako prvního zedníka s lopatou.
Ostatně to je i současná bolest výrobce z Vysočiny na západních trzích. Zatímco Češi jsou zvyklí, že Igráček zastává různé obyčejné profese, německé děti český zedník trochu nudí. Playmobil je zkrátka daleko akčnější a v kooperaci s filmovými studii dělá postavičky inspirované nejoblíbenějšími dětskými filmy a seriály.
„V tom se jim nemůžeme rovnat. Vždycky říkám, že nejde jít stejnou cestou jako oni, ale hledat si svoje pěšinky. A španělský obchod je jedna z nich,“ říká Kotík. Jeho společnost je dlouhodobě zisková, podle poslední zveřejněné závěrky z roku 2016 činí zisk EBITDA 581 tisíc korun při 57milionovém obratu. Současný obrat je ještě o 20 milionů vyšší.
Efko prodá suverénně nejvíc Igráčků v Česku a na Slovensku, menšinu produkce pak vyváží na Ukrajinu a do Ruska. Nejvíce jdou na odbyt modely policista, hasič, voják a doktor, přičemž nabídka je pestrá. Vedle všech možných povolání lze zakoupit v limitované edici i plastového TGM nebo Karla IV.
Vedle Igráčků společnost vyrábí také řadu známých společenských her včetně legendárního Člověče, nezlob se. Hry ostatně produkuje i pro zahraniční klientelu. Loni například pro australského zákazníka vyexpedovala válečnou záležitost World in Flames s údajně největším herním plánem na světě.
