Výroba her a hraček je až překvapivě konkurenční obor. Kromě nadnárodních evropských gigantů odvětví válcují i levné čínské fabriky. Přesto se s nimi Miroslav Kotík snaží držet krok. Jeho firma Efko karton už na trhu působí přes třicet let, oživila Igráčka a vyrábí nejednu deskovou a karetní hru, kterou pravděpodobně dobře znáte.
Ve výrobně firmy Efko karton v Novém Veselí nás Miroslav Kotík vítá jednoho čtvrtečního rána. Hned po krátkém povídání u kávy nás vede do dvoupatrové haly, kde zaměstnává čtyři desítky zaměstnanců ve výrobě a dalších sedmnáct zaměstnanců v obchodu, administrativě a technologii.
Procházíme oddělením kompletace deskových her do hlavní haly, kde desítky strojů na vysekávání a kašírování lepenkových komponentů do deskových her současně zpracovávají několik desítek zakázek.
Většina strojů je tu automatizovaná a lidé jim jen asistují, byly ovšem i časy, kdy veškeré operace dělali ručně. Ještě předtím, než se ale Miroslav Kotík vůbec pustil do výroby, hračky prodával.
„V době před revolucí platilo: čím lepší vzdělání, tím nižší plat. Takže podnikání bylo jasnou volbou,“ vysvětluje podnikatel, který vystudoval průmyslovou automatizaci.
Podnikání měl prý mimochodem vždy v krvi. A je to vidět i dnes, když nám vysvětluje, jak funguje výroba. Zná každý detail, zaměstnance oslovuje jménem jako staré přátele a z rukávu vytahuje jedno číslo a propočet za druhým.
Kapitál na rozjezd podnikání si zčásti našetřil sám a pomohli také rodiče. Po práci u podniku Kancelářské stroje, kde pracoval jako technik počítačů, si přivydělával ještě jako instruktor autoškoly a se švagrem prodával nábytek, který byl tenkrát nedostatkovým zbožím. Na rozjezd prodejny s vlastním zbožím mu naštěstí stačilo pár desítek tisíc.
Bylo to těžké období – odkoupil jsem tenhle projekt, byla krize a chyběly nám peníze. A do toho nám ze zahraničí dlužili devět milionů korun. Měli jsme co dělat, abychom Igráčka znovu rozdýchali.
Miroslav Kotík
