Ylang-ylang. Rozpusťte ta slova na jazyku, až z nich vyjde vůně. Ylang-ylang. Ucítíte slunce a legendární Chanel N°5. Ucítíte sen ležící deset hodin přímého letu od Prahy. Ucítíte Madagaskar.

Ze všeho nejdřív se zvedne vítr, tím to začíná. Poryvy vždy v pravidelném čase rozhoupou dosud klidné moře a připraví tím kulisy pro představení viditelné ze zápraží každého stavení s oceánem na dohled.

Podle jedné z pradávných pověr, jimiž je Madagaskar opředen hustěji než tamější džungle liánami, jsou dveře všech domů a chýší situovány na západ, takže z nich stačí vyjít a spatřit topící se slunce.

Překvapí rychlost, s níž se zapadající slunce do oceánu ponoří: ve vteřině zahlédnete jeho poslední kousek, pak už nic.

Nic? Hned dvakrát to není pravda. Ano, nejprve se po západu skutečně několik minut nic neděje vyjma toho, že plastičnost ostře tesaných tvarů se v ubývajícím světle rozplizává do šalebné, stříbrnkovité neurčitosti.

Smrákání stírá i rysy tváří těch, kteří v jistotě očekávání příštích okamžiků zůstávají u moře. Mají jistotu, že to nejlepší teprve přijde, a hle, už je to tady, podívej se, podívej! Fádní obloha se zbarví ponejvíce do ruda, avšak v nebeské paletě je přítomna spousta dalších odstínů a barev, je to nepopsatelně úžasná podívaná.

Jako by slunce z vodního hrobu vystřelilo poslední signál na rozloučenou, ten nejimpozantnější, své opus magnum. Jako by den na Madagaskaru těžce umíral v krvi, neboť do posledních zbytků sil bojoval s nocí, aby tmavým plátnem nepřikryla ostrovní nádheru.

„Nic“ tak bylo popřeno poprvé. K druhému popření nepotřebuje člověk oči, nýbrž nos. Tma už definitivně převzala vládu, přesto nezahnala slunce docela. To nad krajinou přetrvává ve vůni, jež se skládá z květů ylang-ylangu, vanilky a dalšího exotického koření.

Jeho botanické názvy by šlo s akademickým hnidopišstvím vystopovat, jenže by to byla hloupost, protože součástí této vůně má být magické tajemství.

S tímhle tajemstvím souzní i fakt, že vůně slunce byla zakleta do flakonu s číslem 5. Snad k tomu kouzlu přispěla čarodějnice, která může jako jediná vstoupit na jeden z kopců ostrova Nosy Be, jenž patří k Madagaskaru – od severního pobřeží hlavního ostrova ho dělí osmikilometrový pás Indického oceánu. Nosy Be má i neoficiální název, právě ten je nejvýstižnější. Île Parfumée, ostrov vůní, tak se mu říká.

Odmyslete si od Nosy Be vůni a rázem přestane existovat, bez vůně není jeho existence možná.

Nosy Be bez vůně je oxymóron.

Nosy Be útočí na nosy.

Na Madagaskaru překvapí mnoho věcí, téměř vše, jedna věc ale určitě ne. Bylo by naopak překvapivé, kdyby vůně věčného léta z Nosy Be nebyla stlačena do lahvičky s globálně nejprodávanějším a zároveň nejslavnějším parfémem všech dob. Do lahvičky, jejíž tvar se v jakémsi minimalisticky rafinovaném provedení přibližuje tvaru Nosy Be.