skip to main content
Ekonomika

Inflace 101. Katastrofický scénář, nebo sebenaplňující proroctví?

Málokteré téma nyní rezonuje veřejným prostorem více než inflace. Ano, každý se bojí snížení kupní síly svých peněz, tím spíš když je drží na něčem, jako je spořicí účet.

A každý se obává ještě víc, když čte zprávy ze Spojených států, kde CPI neboli consumer price index či index spotřebitelských cen (tvořený ze spotřebitelského koše) za červen vzrostl o 5,4 procenta. To je, pravda, hodně, ale… k tomu se ještě vrátíme.

Tímto textem, který je spíše jakýmsi postřehem než čímkoli jiným, raději připomeňme, že inflace je běžný jev. Nebo ještě přesněji – kýžený jev. Nejen americký Fed říká, že dlouhodobě míří na inflaci okolo dvou procent. Centrální bankéři se vesměs shodují, že jde o úroveň, která jde nejvíce ruku v ruce s cílem maximální zaměstnanosti a cenové stability. Což je smysl centrálních bank.

Reklama

Extrémně nízká či nulová inflace není vesměs žádoucí, neb může na spotřebitelské straně oddalovat nákupy (lidé očekávají, že ceny ještě klesnou), tlumit investiční aktivitu a značně snižovat manévrovací prostor centrálním bankám při ekonomických poklesech.

Když fyzické osoby i firmy očekávají nízkou a hlavně stabilní inflaci, půjčují si, investují, nakupují a šetří „tak akorát“ (ekonomové prominou). Prostředí je relativně předvídatelné, stabilní. Pakliže očekávají vysokou inflaci, do jejich chování vstupují aspekty paniky.

A právě zde nastává problém, který se nazývá inflační očekávání. Neustálým „strašením“ o inflaci se inflační očekávání zvyšuje. A reálná inflace je do značné míry ovlivněná tím, jaká výše se očekává. Zaměstnanci požadují navýšení mezd, protože očekávají ztrátu kupní síly peněz. Ke zvýšení dojde, načež podniky obratem zvednou ceny, aby se vyrovnaly s rostoucími mzdovými náklady. A z očekávání je inflace.

Reklama

Tento banální příklad (ekonomové opět prominou) slouží k jedinému – z té strašlivé inflace, o které se mluví, se může stát sebenaplňující proroctví.

Je nepochybně namístě být na pozoru, ale pokud existuje nějaká elementární důvěra v instituci centrální banky, panika namístě není. Takový předseda Fedu Jerome Powell opakovně americký lid ujišťuje, že jde o dočasný jev, který je způsobený rychlým ekonomickým oživením a problémy v rámci dodavatelských řetězců.

Když nyní dovolíte návrat k onomu „ale“ z nedokončené věty v úvodu tohoto textu, pak je nutné mít na mysli, v ekonomii zejména, následující: V porovnání s čím je inflace tak vysoká? Americká červnová čísla sice působí děsivě a do značné míry právem – index CPI je největší za posledních dvanáct let. Nicméně, pokud má Jerome Powell pravdu, jsou pouze odrazem dostávání se z bezprecedentní pandemické situace, která ochromila celý svět.

Jinými slovy, porovnávat spotřebitelský koš v červnu 2021 s roky minulými není poté, co jsme za poslední dobu zažili, úplně nejšťastnější, respektive všeříkající. Neprožíváme zkrátka ani v nejmenším standardní ekonomický cyklus.

Každopádně pokud by se Jerome Powell přece jen mýlil, bůh (nejen) Americe pomáhej.

Reklama
Reklama