Patří mezi nejlepší i nejlépe placené fotbalisty domácí ligy. Byznysově poučenějšího hráče byste na českých trávnících hledali stěží. Lukáš Provod důmyslně uvažuje nad penězi, aby po kariéře už nemusel. Tohle je jeho plán.
Úvodní fotka má charakter lehce matoucí. Ve čtenáři může vzbuzovat dojem, že její aktér se vznáší s hlavou v oblacích, opak je ale pravdou. Lukáš Provod stojí nohama pevně na zemi, byť zrovna v těchto okamžicích postává na střeše stadionu Eden, kde tráví většinu času, jen obvykle o pár desítek metrů níž.
Jeho primární úkol totiž spočívá v pobíhání po trávníku a přihrávání míče spoluhráčům, přičemž moderní fotbal se hraje především po zemi. A to mu jde skvěle. Minimálně stejně dobře (až ukázkově) se pak vypořádává se slávou, kterou mu letité podávání kvalitních výkonů v jednom z nejvýraznějších fotbalových klubů Česka přináší.
Tyto atributy záložníkovi Slavie Praha a národního týmu zajišťují jeden z největších platů v nejvyšší tuzemské lize. Gáži tak nadstandardní, že o ní nikdo nechce veřejně mluvit. Informace Forbesu ale nasvědčují tomu, že si ročně přijde v součtu na nižší desítky milionů korun. To už je vpravdě slušná suma, s níž se dá slušně naložit. A přesně tak zanedlouho devětadvacetiletý slušňák činí.
Co dalšího se o Lukáši Provodovi dozvíte?
- Do čeho investuje a proč?
- Co o něm říká miliardář Pavel Tykač?
- A čím přesvědčil vedení Slavie, aby z něj udělalo jednoho z nejlépe placených hráčů české ligy?
V praxi to znamená, že přibližně 90 procent svého výdělku – alespoň podle svých slov – ušetří, respektive zainvestuje. Tak, aby byl v 35, potažmo 40 letech, po konci své kariéry, kdy přísun peněz dost patrně zpomalí, finančně nezávislý. Jinými slovy, aby měl vytvořené investiční portfolio o takové hodnotě, že z něj bude moct měsíčně čerpat potřebnou částku bez ohledu na to, co bude dále dělat.
„Až skončím s fotbalem, chci to nejdůležitější, co člověk v životě má – čas – vracet rodině a smět si vybírat, jak jej společně strávíme, nebýt ničím limitovaný,“ říká otec roční dcery. Aby se tak stalo a situaci měl, pokud možno, co nejvíce pod kontrolou, má trojnásobný český šampion sestavený sofistikovaný plán, jemuž se podřizuje.
Zjednodušeně spočívá v nekompromisním přístupu k penězům, aby s nimi bylo nakládáno maximálně efektivně, a v diverzifikaci investic. Většinu vydělaných peněz Lukáš Provod zhodnocuje skrz nemovitosti, ať už nákupem bytů, nebo pozemků, vlastní však taky akcie populárních firem nebo podíly ve fondech kvalifikovaných investorů, které se zaměřují na vše možné – od environmentálních „výzev“ přes numizmatiku až po vyřizování pohledávek.
„Držím i dost hotovosti, asi víc, než je zdrávo, ale prostě chci mít nějaký pocit jistoty. A pořád pro mě bude zajímavější koupě pozemků než odeslání peněz do jakéhokoli fondu FKI,“ komentuje rodák z Plzně, jenž se v tomto směru léta opírá o doporučení svého finančního poradce.
Foto Jana Mensatorová
„Čím víc se o tyto záležitosti zajímám, tím víc jim rozumím, pořád ovšem ne do té míry, jak bych si představoval,“ odůvodňuje momentálně druhý nejlepší fotbalista své země, hned po Tomáši Součkovi, alespoň podle ankety Centropol Fotbalista roku 2024.
„Proto mám u sebe člověka, jemuž důvěřuji, a nechávám si od něj radit, ačkoli finální rozhodnutí je vždy na mně,“ dodává charakteristikou spíše konzervativní investor, který se však příležitostně nebrání ani rizikovějším investicím s vyšším potenciálem zhodnocení.
Od první fotbalové výplaty, již vyinkasoval před více než dekádou, si navíc vše eviduje v počítačové tabulce, kde tyhle informace dává do kontextu s veškerými svými příjmy a výdaji. To, v čem by někdo mohl vidět úlet, označuje jiný za pečlivost a snahu být připraven.
„Cítím z Lukáše velkou odpovědnost. Na jeho úrovni neznám podobný příklad. Kluky jeho typu potkáte spíš v kanceláři v bance než ve fotbalové šatně,“ říká pro Forbes na adresu svého nejvýraznějšího svěřence jeden z nejbohatších Čechů a majitel fotbalové Slavie Pavel Tykač.
„Ať už jde o přístup k přípravě, nebo řešení problémů, je to zralý člověk. Jak jsem ho poznal, tak si nedokážu představit, že by byl někdy nepřipravený. A je jedno, zda jde o obchodní jednání, nebo o fotbalový zápas.“ Slova Pavla Tykače skvěle ilustruje historka z loňského léta, kdy si jeden z klíčových mužů sešívaných přišel říct o novou smlouvu.
Před Jaroslava Tvrdíka, předsedu představenstva klubu, měl předstoupit, jako by obhajoval svou diplomovou práci. Připravil si dvacetiminutovou salvu argumentů, proč by mu mělo být přidáno. Mezi čtyřma očima mimo jiné zaznělo, jak moc je pro tým prospěšný, jaká je jeho procentuální úspěšnost nebo kolik gólů Slavia vstřelila, když byl na hřišti.
„Také jsem zmiňoval, že jsem klub při příchodu oproti jiným zkušeným hráčům, které by museli zaplatit, tolik nestál. Jedním z argumentů bylo i to, že když se mnou pan Tvrdík nebude spokojený, může mě prodat a vše se mu vrátí nebo spíše ještě bude v plusu, protože moje hodnota od mého příchodu významně vzrostla,“ usmívá se Provod, jemuž renomovaný server Transfermarkt aktuálně přisuzuje cenovku sedm milionů eur, tedy zhruba sedmkrát vyšší, než když v září 2019 k červeno-bílým přestupoval z druholigových Českých Budějovic.
Foto Jana Mensatorová
Pochopitelně to nebylo tak, že by si Lukáš Provod aktuální smlouvu vyjednal zcela sám. Na tom, že působí ve Slavii, a to za tak velkorysých podmínek, má velkou zásluhu jeho agent Martin Hrdlička. Ve finální fázi ale vzal svou budoucnost do vlastních rukou a vybavený argumenty se šel zastupovat osobně, čímž si ostatně získal uznání předsedy sešívaných.
„Baví mě to. Diskuse je díky tomu věcná a posouvá obě strany. Samozřejmě to je náročnější, protože hráč má přesně spočítáno, co chce a proč, ale zároveň to vnímám jako férový a profesionální přístup,“ hodnotí zpětně Jaroslav Tvrdík. A kdo nakonec z téhle debaty vzešel jako vítěz? Oba.
Slavia si pojistila hráče, který byl v nadcházející, té loňské, sezoně tahounem týmu, jejž pomohl dovést do prestižní Ligy mistrů a s tím k jistotě tučného bonusu ve výši 900 milionů korun. Její středopolař na oplátku dostal, co chtěl, ačkoli jen částečně. „Vždycky to je kompromis,“ nastiňuje. „Ale pro mě moc dobrý, jsem spokojený.“
Od určitých částek je strašně jednoduché sklouznout k tomu, že ‚malé peníze‘ člověk neřeší.
Zlí jazykové mohou namítat, že se sedmimístnou částkou, která mu měsíc co měsíc cinkne na účtu, se to šetří. Tohle vědomí však podle Provoda může naopak zrazovat. „Od určitých částek je strašně jednoduché sklouznout k tomu, že ‚malé peníze‘ člověk neřeší. A nemyslím si, že to je dobře,“ tvrdí. „Jelikož si všechno zaznamenávám, mám mnohem větší přehled, co ušetřím či utratím, zkrátka jestli mi to někde neujíždí.“
Dosud se prý nestalo, že by ho postihly rozhazovačné tendence. Žádný na odiv dávaný přepych. Vlastní auto si koupil až nedávno, po pěti letech v elitním domácím celku. Do té doby využíval služeb „operáku“, pochopitelně co nejvýhodnějšího. Na vysněný rodinný dům na Plzeňsku si také ještě chvíli počká – do doby, kdy mu bude zapadat do tabulky.
A za hodinky neutrácí vůbec, raději je dobrovolně terčem občasných posměšků spoluhráčů, že všude nosí Apple Watch. „Luxusní modely se vám sice v čase zhodnocují, ale jen do okamžiku, než s nimi někde ťuknete o zem a rozbijí se,“ usmívá se Provod.
„Teď dostanu své první prémiové hodinky, kluci za titul vybrali nějaké breitlingy. Upřímně jsem ale zvědavý, kam je budu nosit…“ Jestli reprezentant s 32 starty a třemi vstřelenými brankami na něčem nešetří, je to strava a zážitky spojené s cestováním. Záleží však na úhlu pohledu.
„Když vidím případy kolem sebe, rozhodně bych neřekl, že za dovolené utrácím. Když jsme byli v Thajsku nebo USA, ubytovali jsme se přes Booking a ještě jsem řešil opačný problém, jestli bychom hotel neměli mít ještě levnější. Ekonomické přemýšlení je ve mně až moc,“ přibližuje.
Foto Jana Mensatorová
„Nerad bych ale, aby to vyznělo, že mně se to kecá, když hraju ve Slavii, kde jsou finanční podmínky všech hráčů nadstandardní. Plán se dá vytyčit s jakýmikoli penězi,“ podotýká záhy. A že nejde jen o prázdná slova, dokládá skutečností, že tuhle filozofii vyznává od doby, kdy ještě jako teenager hrával druhou ligu v Sokolově a pobíral měsíční plat mezi 20 a 30 tisíci korun.
„Tyhle příjmy vám možná ještě nezajistí finanční nezávislost, ale může vám to dát pár let času na zorientování se. A hlavně začnete. Čím dříve si člověk osvojí návyk, tím lépe.“ Nutno říct, že v tomhle ohledu je ve svém prostředí stále spíše výjimkou.
Fotbalisté sice nyní mají o byznysu a investicích podstatně širší znalosti a už tak často neskočí na lep všemožným filutům, kteří se na jejich sportovním a finančním úspěchu snaží přiživit, mnoho z nich však žije hlavně přítomností. Na rozdíl třeba od belgické Jupiler Pro League, kde jsou hráči povinni odvádět 30 procent svého platu na penzijní fond, který jim bude zpřístupněn po dovršení 35 let, u nás tato varianta neexistuje.
Ani právně nemůže, neboť tuzemští fotbalisté nejsou zaměstnanci, nýbrž živnostníci. Lukáš Provod by ji přitom – vědom si jejích negativ – uvítal. „Do určité míry je to omezování osobní svobody. Každý fotbalista by měl se svými vlastními financemi zacházet, jak uzná za vhodné, a můžeme klidně polemizovat, jak dobře je, když vám bez zeptání vezmou něco, co vám náleží. Zase je to ale ochrana, aby po kariéře nedocházelo k bankrotům nebo neštěstím sportovců.“
Idea rozhodně zajímavá a hodná diskuse, ale zejména pro někoho jiného, kdo záležitost může řešit komplexně, systémově. O to, o co se 191 centimetrů vytáhlý slávista může zasadit sám – o osvětu –, se mezi spoluhráči snaží. Tedy pokud projeví zájem. Přece jen: jejich volba.
„V dnešní době už nestačí být jen dobrý fotbalista, hráč musí mít i správně nastavenou hlavu a umět přemýšlet o své kariéře v širším kontextu. Předpokládám, že když to ostatní u Proviho v kabině vidí, inspiruje je to. K větší profesionalitě nebo k tomu, aby sami přemýšleli o životě po fotbale,“ potvrzuje Jaroslav Tvrdík.
„Vnímám Lukáše jako takovou ‚intenzivní tichou sílu‘. Určitě nepatří mezi nejhlasitější, ale autoritu u ostatních má, o tom není pochyb,“ doplňuje slávistického bosse miliardář Pavel Tykač.
Foto Jana Mensatorová
Fotbal umí být pomíjivý. Stačí jedno zranění a vše může být úplně jinak. Plejer se sedmnáctkou na zádech to zažil před čtyřmi lety. Už tehdy byl na vrcholu, stal se nejlepším hráčem české ligy, s reprezentací se chystal na evropský šampionát a měl nakročeno k první zahraniční štaci.
Jenže přišel přetržený zkřížený vaz v koleni a utržený meniskus. Pro fotbalistu jedno z nejhorších možných zranění, obzvláště v takto rozjeté fázi kariéry. Nelze se divit, že k tomuto tématu se nevrací zrovna rád. I když by s odstupem času mohl být spokojený, že se mu tohle náročné období povedlo zvládnout, nevzpomíná na něj rád, protože se sebou nebyl spokojený. Zatímco hlava chtěla, zbytek těla spolupracovat odmítal.
„Jsem sám sobě největším kritikem. Vím, jaký mám potenciál, a tehdy jsem nebyl schopný se mu ani přiblížit. Logicky, chtělo to čas, ale byl jsem nedočkavý a nechápal jsem to.“ Vzápětí však přiznává, že svému stropu se patrně nepřiblíží nikdy.
„Fotbal je hezký v tom, že jak bojujeme na více polích, může za rok být vše jinak, přijde úplně nová výzva. Kdybych se neposouval, nebavilo by mě to a nedávalo by mi to smysl.“ Pokud potenciál Lukáše Provoda sahá ještě výš, pro český fotbal je to jedině dobře. Už nyní je považován za dost možná nejprospěšnějšího hráče, který běhá po tuzemských trávnících.
Kdybych se neposouval, nebavilo by mě to a nedávalo by mi to smysl.
Vypracoval se nejen v lídra pražské Slavie, ale také v důležitý článek nároďáku. I proto mu vedení ochotně dalo novou smlouvu. „Jsem perfekcionista, snažím se dělat vše pro to, abych byl významnou postavou jak v klubu, tak v lize a reprezentaci,“ líčí.
„Vždy se však musí sejít spousta věcí – je třeba cítit se dobře na hřišti, mít vhodnou roli v kádru a ideální taktiku. A tahle kombinace se ve Slavii v posledním roce podařila. Pak už je to jen o tom, aby člověk vydržel zdravý a zůstal pokorný.“
Zkušenost s ošklivým zraněním Provoda ovlivnila nejen fotbalově, ale také životně. Připomněl si, že mimo zelené trávníky se mnohdy dějí podstatně důležitější věci. Ostatně proto si doplnil vysokoškolské vzdělání, nejprve bakalářským titulem na Západočeské univerzitě v Plzni, posléze inženýrským na Vysoké škole ekonomie a managementu v Praze.
Nemusel, ale chtěl. Aby měl pootevřená zadní vrátka a přišel na jiné myšlenky v době, kdy mu jedinou pohybovou možností bylo jen ležet doma či hrát na piano, jemuž tou dobou propadl. Proč zrovna ekonomie? Jednak jej k ní vedli rodiče, ale také z pragmatického důvodu – coby profesionální fotbalista, který je na hřišti šest dní v týdnu, by těžko mohl studovat medicínu nebo právo.
Foto Jana Mensatorová
A co dál? Jestliže při vyjednávání nad smlouvou mluvil o kompromisu, plán, jejž si nastavil a striktně se ho drží, mu umožňuje, aby v dalších fázích své kariéry kompromisy už dělat nemusel. Minimálně z fotbalového hlediska. Ne že by svou životní úroveň nechtěl ještě posouvat výše, ale už k tomu není nucen. Nebude tlačen, aby dalším kontraktem zajistil rodinu.
Takže žádný Kypr, Katar či Saúdská Arábie? Nikdy neříkej nikdy. „Muselo by to fotbalově dávat smysl. Neumím si představit, že bych šel někam, kde nebudou sportovní ambice. Peníze pro mě nejsou primární motivací,“ říká k možné vidině fotbalového důchodu v teple a s měšcem v kapse.
Momentální ambice je zřejmá: uspět v Lize mistrů, do níž se celek z Vršovic probojoval po šesti letech. Odhodlaně se postavit evropským velikánům a třeba se i ukázat. Protože, jak si Lukáš Provod uvědomuje, v Edenu mu nic nechybí, ale cesta tam zdaleka končit nemusí. Hlavně zůstat nohama na zemi.
