Grónsko se v posledních měsících stalo jedním z hlavních mocenských cílů Spojených států. Proč je pro amerického prezidenta Donalda Trumpa tolik důležité a co skrývá historie největšího ostrova na světě?
„Myslím, že ho budeme mít,“ řekl staronový prezident USA koncem ledna na palubě Air Force One. Reportérům tehdy odpovídal na otázky o Grónsku, které se ze dne na den stalo horkým geopolitickým tématem.
„Myslím, že tito lidé chtějí být s námi,“ pokračoval dále Trump na adresu 57 tisíc obyvatel Grónska. Mette Frederiksen, premiérka Dánska, pod jehož správu Grónsko aktuálně patří, už dříve vzkázala Trumpovi, že ostrov není na prodej.
Debaty o území, které oficiálně spadá pod jurisdikci Dánska, nabyly na obrátkách zejména poté, co nastupující americký prezident počátkem roku prohlásil, že by Spojené státy mohly k převzetí ostrova použít i vojenskou sílu.
Olej do rozpálených vztahů mezi Kodaní a Washingtonem nedávno přilil americký viceprezident J. D. Vance, který navštívil Grónsko koncem minulého týdne a neodpustil si při té příležitosti pár ostrých poznámek na adresu Dánska.
„Náš vzkaz Dánsku je velmi jednoduchý – neodvedli jste dobrou práci pro obyvatele Grónska. Nedostatečně jste investovali do lidí v Grónsku a do bezpečnostní architektury této neuvěřitelné, krásné země,“ vzkázal Vance dánské vládě.
Na stole je tudíž otázka, proč se Trumpova administrativa v posledních měsících tak intenzivně zajímá právě o Grónsko a v čem je ostrov pokrytý sněhem a ledem tak klíčovým strategickým bodem na geopolitické mapě světových mocností?
Grónsko
- je největším ostrovem na světě
- osmdesát procent jeho území pokrývá led
- má téměř 57 tisíc obyvatel
- hlavním městem ostrova je Nuuk
- je částečně autonomní zemí spadající pod Dánsko
- zemi řídí pouze 31členný parlament
- nemá prezidenta
- má obrovské zásoby nerostných surovin, například ropy a zemního plynu
Přestože ledový ostrov geograficky patří k Severní Americe, politicky a historicky je spjat právě s Evropou a Dánskem. Grónsko bylo více než sto let kolonií Dánského království, ale od roku 1979 získalo částečnou autonomii. Tento status byl v roce 2009 rozšířen o další pravomoci.
Zajímavostí je, že Grónsko, stejně jako Dánsko, je součástí Severoatlantické aliance (NATO). Zároveň však bylo i členem Evropské unie. Z té vystoupilo v roce 1985, ačkoli si ponechalo status zámořského teritoria evropské instituce a Gróňané jsou dodnes občany Evropské unie.
Částečná autonomie Grónska v praxi znamená, že ostrov má vlastní parlament a vládu, ale dánský vládní kabinet v Kodani má poslední slovo v zahraniční a obranné politice země.
Jelikož Grónsko funguje na základě parlamentního systému, má svého premiéra, ale postrádá roli prezidenta.
Nově je předsedou vlády historicky nejmladší, teprve třiatřicetiletý Jens Frederik Nielsen. Ten ostře odmítá politický tlak velmocí na Grónsko.
Foto Profimedia
Po vyhrocené slovní výměně mezi prezidentem Donaldem Trumpem, jeho viceprezidentem a dánskou vládou vzkázal Nielsen svým spoluobčanům toto: „V době, kdy jsme pod tlakem, musíme držet spolu.“ Obyvatelstvo Grónska tvoří Inuité (těch je drtivá většina), Dánové a další národnosti.
Přestože celý ostrov má méně obyvatel než například severočeský Most, Gróňané jsou proslulí coby hrdí vlastenci, kterým záleží na jejich národní identitě a nezávislosti.
Jeden z důvodů, proč je země ledu zajímavá pro světové mocnosti, je právě její zeměpisná poloha. Grónsko je láká i z obchodního a vojenského hlediska. Nedávno o ostrov projevila zájem i Čína, která by na jeho území ráda postavila vlastní letoviska.
Přestože iniciativa Trumpovy administrativy aktuálně vyvolala ostrou polemiku napříč veřejností, ale i mezi světovými politiky, americká přítomnost v Grónsku není žádnou novinkou.
Zmiňovaný J. D. Vance před několika dny navštívil takzvanou Vesmírnou základnu Pituffik, situovanou na západě ostrova, která byla v minulosti známá jako Letecká základna Thule.
Pituffik v grónštině znamená „místo, kde uvazujeme své psy“. Z hlediska bezpečnosti má jít pro Spojené státy o jedno z nejdůležitějších strategických míst na Zemi.
„Pituffik je místo, kde mohou Spojené státy detekovat start, vypočítat trajektorii a aktivovat své systémy protiraketové obrany. Tato lokalita je nenahraditelná,“ vysvětlil pro deník New York Times dánský bezpečnostní analytik Peter Ernstved Rasmussen.
Na základně se trvale nachází přibližně 150 členů vojenského personálu. Zaměstnanci leteckých a vesmírných amerických sil se zabývají protiraketovou obranou, ale i pozorováním vesmíru. Mají pod kontrolou i dohled nad radarem, který dokáže rozpoznat balistické rakety ihned po startu.
Na ostrově dočasně pobývá i jednotka Newyorské národní letecké gardy, která v Grónsku působí zejména během letních misí. Jednotka se v té době stará především o transport vědců a jejich zásobování.
Foto Profimedia
Samotná vojenská přítomnost amerických jednotek na ostrově, který byl dánskou kolonií, se datuje až do období druhé světové války.
V roce 1940 totiž Dánsko obsadilo nacistické Německo a Grónsko se stalo izolovaným územím bez obrany. Američané se však potichu dohodli s dánským velvyslancem ve Washingtonu a obešli vládu v Kodani, kterou ovládali nacisté.
Američané tak dostali zelenou a mohli na ostrově zahájit výstavbu letišť a meteorologických stanic. Do roka se tak americké jednotky vylodily v Grónsku a výhodná lokalita jim umožnila pozorovat výskyt německých ponorek v severním Atlantiku.
Po skončení světové války Spojené státy s Dánskem schválily oficiální obrannou smlouvu, což Američanům umožnilo rozšířit vojenské aktivity na ostrově.
Během studené války hrála právě poloha Grónska Američanům do karet. Na základně Thule totiž mohli startovat bombardéry s dlouhým doletem a potenciálně snadno dosáhnout hranice tehdejšího Sovětského svazu.
Jak zdůraznil list The New York Times, úsek mezi Grónskem a hranicí Sovětského svazu se nazýval polární cesta. Byla to nejkratší spojnice mezi supervelmocemi. Právě z tohoto důvodu zde Spojené státy vybudovaly radarové systémy na detekci raket.
Budování vojenských základen v Thule se spojuje i s temnou kapitolou vysídlování původního obyvatelstva mimo jeho teritorium. Při výstavbě bylo totiž násilně přemístěno 150 Inuitů na místa, kde neměli vhodné podmínky pro lov.
Grónsko se stalo v padesátých letech minulého století také místem bizarních vojenských experimentů. Jedním z nich byla kuriózní vojenská jaderná základna Camp Century, která se nacházela pod ledem.
Cílem bylo otestovat, zda je možné ukrýt jaderné střely pod ledem a odpálit je odtud. Základna se nacházela více než dvě stovky kilometrů od základny Pituffik, fungovala od roku 1959 do roku 1967 a skládala se z 21 tunelů o délce tří kilometrů.
Samotné experimenty byly zastaveny i kvůli nestabilitě ledu. Jak New York Times podotkly ve své analýze, na místě bývalé základny se stále nachází radioaktivní odpad a nafta. Na ekologická rizika roky upozorňují experti a vědci.
Historie Grónska
- Grónsko bylo poprvé osídleno zřejmě už kolem roku 2500 před naším letopočtem.
- Pro Evropany však ostrov poprvé objevil až v roce 875 norský mořeplavec Gunnbjörn Ulfsson.
- Koncem 10. století kolonizoval část ostrova jiný skandinávský mořeplavec Erik Rudý, kterému také vděčí za svůj název.
- Ve 13. století se Grónsko stalo součástí Norského království.
- Na začátku 19. století po napoleonských válkách připadlo Grónsko Dánsku jako kolonie.
- V roce 1953 se Grónsko oficiálně integrovalo pod Dánsko a přišlo o status kolonie.
- Grónsko se stalo ve velké míře autonomní zemí v roce 1979 a jeho práva se rozšířila v roce 2009.
- Americký prezident Donald Trump se snaží o získání Grónska pod americkou nadvládu už od roku 2019.
Navzdory tomu, že Grónsko obývá jen pár desítek tisíc obyvatel a na jeho pevnině není ani dvacítka osad, je to klíčová lokalita z hlediska nerostných surovin.
Pod povrchem Grónska se totiž nachází 25 z 34 nerostů, které Evropská unie zařadila na seznam kritických surovin. Navzdory nerostnému bohatství se potenciální těžba komplikuje kvůli drsnému grónskému podnebí a ochraně životního prostředí.
Grónsko je mimo jiné také nalezištěm obrovských zásob ropy či zemního plynu. Podle serveru Obnovitelne.cz se na území a v okolí ostrova nachází zhruba 17,5 miliardy neobjevených barelů ropy a 4,2 bilionu kubických metrů zemního plynu.
Navzdory tomu, že Grónsko je lákadlem pro turisty, výlet na ledový ostrov není levnou záležitostí a týdenní pobyt může vyjít na více než sto tisíc korun.
O tamní obyvatele se však grónská a dánská vláda starají více než dobře. Občané Grónska mají podle CNN právo na bezplatnou zdravotní péči, bezplatné vzdělání, ale i na důchody hrazené dánskými dotacemi.
Zajímavé však je, že v Grónsku neznají pojem vlastnictví půdy. Zatímco v jiných zemích je úplně běžné koupit si pozemek a na něm postavit vlastní nemovitost, v Grónsku to tak prostě nefunguje. Pokud si chcete v Grónsku postavit dům, musíte o povolení požádat příslušné orgány a je na nich, zda vám pozemek „půjčí“, nebo ne.
Další zvláštností Grónska je téměř úplná absence běžných silnic, na které jsme zvyklí v Evropě. Protože jsou města od sebe často vzdálená i tisíce kilometrů, ideální formou dopravy je loď, letadlo nebo helikoptéra.
Foto Profimedia
Nejdelší pozemní cesta v Grónsku má čtyřicet kilometrů a paradoxně ji nepostavili místní ani dánské úřady, ale německá automobilka Volkswagen.
Se stavbou se začalo v roce 2000 a štěrková cesta o délce desítek kilometrů vedla podél ledovce napříč grónskou krajinou. Cílem automobilky bylo testovat své vozy v mrazivém počasí.
Německý koncern dostal od grónské vlády právo využívat tuto lokalitu po deset let. Nakonec však automobilka Grónsko opustila již v roce 2005.
Důvodem byl pohyb grónského ledovce, který nevyhovoval testování automobilů. V roce 2014 vláda schválila používání cesty i konkurenční automobilce BMW, i ta ale lokalitu nakonec opustila.
