Evropské země stojí před další energetickou výzvou. Světadíl, který se snaží omezit svou závislost na ruských fosilních palivech, se totiž musí rovněž vyrovnat se svou závislostí na obchodu s jaderným palivem ze země, která čelí přísným sankcím. Upozornila na to agentura Bloomberg.

Pro Moskvu je jaderný vývoz důležitým geopolitickým nástrojem. Ruská společnost Rosatom je největším vývozcem jaderných reaktorů na světě a udržuje si téměř monopolní postavení nad palivem, které se v nich používá k výrobě elektřiny. Tato firma zatím nebyla sankcionována Spojenými státy ani Evropou.

V zemích, které v minulosti patřily k sovětskému bloku, vyrábějí elektřinu jaderné reaktory založené na sovětských konstrukcích. Na Ukrajině zajišťují tyto reaktory více než polovinu veškeré elektřiny. V pásu zemí od Finska po Bulharsko jsou tak pak přibližně dvě pětiny. Dodávka paliva pro tyto elektrárny byla celkem rutinní záležitostí. To však skončilo ve chvíli, kdy prezident Vladimir Putin nařídil invazi na Ukrajinu.

Od komodit jako plyn nebo uhlí se jaderné palivo liší v tom, že musí odpovídat předepsanému tvaru s vysokou přesností, podle licenčních požadavků stanovených bezpečnostními úřady. Snaha o předčasné přerušení vztahů s Ruskem by tak mohla ohrozit dodávky elektřiny pro téměř 100 milionů Evropanů v zemích, které spoléhají na jaderné elektrárny jako na svůj největší zdroj čisté energie.

Najít náhradu tak není vůbec snadné a může to trvat roky. Finsko, kde společnost Fortum Oyj provozuje dva reaktory sovětské výroby 90 kilometrů východně od Helsinek, se snaží najít alternativu k Rusku. V 90. letech 20. století podepsalo dohodu s British Nuclear Fuel, kterou nyní vlastní Westinghouse Electric. Nakonec ale zůstalo u výhodnějších cen Rosatomu.

Nedávno americké ministerstvo pro energetiku a Ukrajina začaly pracovat se společností Westinghouse na odstranění paliva Rosatomu z 15 reaktorů na Ukrajině, které stále vyrábějí více než polovinu elektřiny v zemi. Palivo vyrobené firmou Westinghouse nyní vyrábí elektřinu v šesti ukrajinských reaktorech.

Jaderný inženýr José Emeterio Gutiérrez, který dříve vedl snahy Westinghousu konkurovat Rosatomu, upozornil, že aktivity firmy na Ukrajině začaly díky vládním dohodám. Podle něj ale zvláštnosti trhu s jaderným palivem spolu s dědictvím sovětské technologie ztěžují diverzifikaci.

Jen málo zemí má rozsáhlou infrastrukturu potřebnou k přeměně a obohacování uranové rudy na kov, který se pak musí zpracovat na pelety a vložit do zirkoniových palivových tyčí s bezpečnostní tolerancí měřenou v milimetrech. Katalog mezinárodních předpisů zajišťuje, aby materiál nebyl zneužit pro výrobu zbraní.

Nejméně pět let trvá, než země získá licenci pro nového dodavatele. A až deset let, než může začít přijímat palivo vyrobené na míru, uvedl Gutiérrez. Palivo licencované v jedné zemi nelze automaticky převést do jiné země kvůli předpisům a rozdílům v konstrukci reaktorů. Provozovatelům reaktorů ruské výroby ve východní Evropě, z nichž mnohé jsou již na konci své životnosti, se nemusí vyplatit vynaložit stovky milionů dolarů potřebných na změnu zdroje paliva.

Růst poptávky po stabilních dodávkách energie spolu s tím, že EU se rozhodla označit jadernou energii za ekologickou, by mohlo pomoci tento proces urychlit. Slovensko, které má čtyři jaderné bloky ruské výroby, minulý měsíc vytvořilo palivové konsorcium, které má sdílet náklady.

Spojené státy se také zapojují a minulý týden přislíbily, že pomohou České republice zajistit palivo pro jejích šest reaktorů ruské konstrukce. Finsko však upozorňuje, že odklon od Rosatomu si vyžádá čas a bude trvat tři až čtyři roky, než bude možné plně vyměnit ruské palivo v současnosti používané ve Finsku za nové.