Jsou jich dva tisíce, na každém logo IIHF a podpis Reného Fasela, prezidenta hokejové federace. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby ty puky do Moskvy a Petrohradu, kde dnes začíná letošní mistrovství světa hokejistů, neposlala žena. Ta žena se jmenuje Kateřina Zubíčková a stojí v čele valašské firmy Gufex, která ročně vyrobí kolem milionu toušů pro českou extraligu, ruskou KHL, světové šampionáty, ale i země, kde byste možná nečekali, že se hokej hraje. Třeba Mexiko.
„Žena a puky? Že to nejde dohromady? Ale nic jiného nám nezbývá,“ usměje se Zubíčková, nejmladší dcera zesnulého zakladatele společnosti Pavla Mráčka, která se kolem výroby puků pohybuje odmala. „Se sestrou Michaelou jsme tatínkovi slíbily, že se o firmu postaráme,“ vypráví ředitelka Gufexu ve své kanceláři v Kateřinicích, kterou zdobí fotografie tatínka se známými hokejisty a kde svítí firemní slogan „Mistři světa s Gufexem“.
Začalo to olympijským Naganem 1998, od té doby se s puky z Gufexu hraje na každé významné akci.
Přitom výroba puků pro šampionáty je v Gufexu spíš otázkou prestiže než byznysem, bez nějž by rodinná firma nemohla existovat. Výroba puků tvoří pouze polovinu 14milionového obratu společnosti. Ta druhá půlka plyne z prodeje dalších výrobků z technické pryže, od rohožek třeba až po zvony na čištění odpadu. „Jsme menší firma a chceme v tom pokračovat, neplánujeme se nijak rozrůstat,“ říká Zubíčková, jejíž firma zaměstnává sedm zaměstnanců.
Čtěte také: Hokejový sen vyměnil za univerzitu v USA. A ze své zkušenosti udělal byznys
Puky se na Valašsku vyrábějí od roku 1991, kdy se Mráček začal věnovat produkci z kaučuku. „Když se začaly vydávat živnostenské listy, on byl u nás v regionu první. Byl vážně podnikavý,“ vzpomíná Kateřina. Tehdy začínal těsněními do tlakových hrnců, a protože byl velkým fanouškem vsetínského hokeje, jednou na zápase ho oslovilo vedení klubu: Když se pohybujete v gumárenství, proč nezkusíte vyrábět puky? „Nápad se tátovi líbil a díky tomu jsme teď na mistrovství.“
Za značkou Gufex stojí Kateřina Zubíčková (vlevo), její matka a starší sestra Michaela Blažková.
Renomé toušů z Kateřinic odstartovalo zlatou olympiádou v Naganu 1998, odkud pochází i titulní fotografie Mráčka s hvězdným Jaromírem Jágrem. Tedy odstartovalo to celé spíš „oplympiádou“, protože když tenkrát přišlo od pořadatelů her oficiální logo, které se mělo na kotouče natisknout, stálo na něm Oplympic místo Olympic.
„Ale nikdo u nich a ani u nás si toho nevšiml. Přitom všechny puky se tu vyrábějí ručně, to znamená, že projdou rukama několika lidí. Vyrobilo se jich asi 500, poslali jsme je do Nagana a nakonec se kdosi zeptal, proč jsou na kotoučích přehozená písmenka,“ vzpomíná Zubíčková. „Teď už se tomu smějeme, ale tenkrát to byl celkem průšvih. Všechny se totiž musely stáhnout a vyrobit nové,“ vypráví sedmatřicetiletá podnikatelka a dodává, že se z těchto zmetků stala nakonec atrakce a taky hezká vzpomínka.
Puky se v peci pečou 12 minut a další den se nechávají zaležet. Pak už můžou do hry.
Podle mistra výroby Josefa Kutěje se všechny kotouče vyrábějí stejným postupem, a jsou tedy stejně kvalitní. A je jedno, jestli putují do Mexika nebo na mistrovství světa do Ruska. Všechny se vyrábějí ze speciální patentované směsi dovezené z Gumárny Zubří, kterou na konci devadesátých let vymyslel Mráček a která se od té doby nijak nezměnila, protože vyhovuje standardům Mezinárodní hokejové federace.
„Každý puk musí mít přesnou váhu, průměr, elastičnost a tvrdost,“ vypočítává Zubíčková a ukazuje ještě teplý kus pryže, který právě vyjel z lisu a jehož sladce gumová vůně se rozléhá po celé budově.
Do Gufexu se z gumárny posílají předem připravené nálože, které se následně vloží do lisu a pečou se po dobu 12 minut. Po vyjmutí z pece je z každého kusu odstraněn přebytek gumového přetoku, puk se pak nechá odstát 24 hodin a následně se ořezává do finální podoby. Poté může následovat potisk nebo rovnou balení čistě černého puku do krabice, která se následně vyexpeduje. Z 80 procent do zahraničí.
Moskva a Petrohrad, tam teď budou po ledě klouzat české puky.
„Umíme dělat puky i v jiných barvách, ale snažíme se tomu vyhnout, protože časem ta černá stejně někde prosvitne a to nevypadá hezky,“ říká ředitelka firmy. „Jediné, co je mi opravdu záhadou, je to, kam se ty puky pořád ztrácejí. Mají neomezenou trvanlivost a přesto si u nás hokejové týmy objednávají stále nové a nové kotouče. Ale ještě že tomu tak je, jinak bychom tu třeba ani nebyli,” říká Kateřina Zubíčková – žena, jejíž puky teď budou létat po ruském ledě. Tak snad jich do české brány doletí co nejméně.
Foto: Jiří Zerzoň
