Naučili Čechy pít ledové kafe v plechovce a pak přišli s energeťákem, který porazil i světovou jedničku Red Bull. Teď bratři Raid a Ratib Namurovi poprvé podrobně vyprávějí svůj příběh o tom, jak v Praze vybudovali plechovkové království Big Shock.
Na začátku byl jeden doušek čaje, na konci je 26 milionů plechovek ročně. Zatím. A mezi těmito dvěma body se rozprostírá pozoruhodný mix pokusů a omylů, vytrvalosti, odhodlání a úspěchů, který zcela koresponduje s jejich firemním heslem: Shock Yourself. Bratři Raid a Ratib Namurovi skutečně šokovali sami sebe – a nyní svoji story líčí v největším rozhovoru, jaký kdy českým médiím poskytli.
„Jak na to? Zkoušet, zkoušet, zkoušet. A že jsme v devadesátkách zkoušeli věcí!“ rozesměje se Raid, starší a výřečnější z dvojice. Mezitím se o dva roky mladší Ratib už poněkolikáté omlouvá, že se kvůli viróze zrovna necítí ve své kůži, byť jinak v bratrském duu platí za toho společenštějšího.
„Kam vejde, je ho všude plno. Ale ten krásnější jsem samozřejmě já,“ přidává Raid další z nekončící řady přátelských štulců, v nichž je tolik rošťáctví a zároveň lásky, kolik si jen mezi dospělými sourozenci dokážete představit: „My se buď smějeme, nebo hádáme, že, Tibe?“
Oba mluví naprosto plynně česky, navzdory exoticky znějícím jménům. V jejich rodové linii se totiž potkaly dva odlišné světy, maminka je Češka, tatínek Palestinec. Bratři Namurové se z někdejšího Československa kdysi stěhovali na Blízký východ, aby nakonec stejně skončili v Praze. A s vlastním nápojářským impériem.
O tom, jak křivolaké putování to bylo, svědčí kontrast mezi jejich původní a současnou kanceláří: začínali ve druhém suterénu, kde sotva viděli kolemjdoucím na nohy, teď shlížejí na metropoli z krásné prvorepublikové vily na Hanspaulce. Nebáli se zkoušet, dokázali riskovat.
A tak se od exportu židlí a zubních vrtáků do Saúdské Arábie dostali k výhradní distribuci čaje Ahmad Tea – a v devadesátých letech tak Čechům, do té doby zvyklím na Jemču Jemnice, otevřeli novou dimenzi pití pořádného čaje.
Pak přišel úspěch s ledovou kávou v plechovce, jejich Mr. Brown je dodnes na benzinkách ve své sekci jednička. A následně velký šok. Pardon, Big Shock: energetické drinky vymykající se nejprve rozměrem (půllitrové energeťáky se tehdy nedělaly nikde jinde v Evropě), pestrostí chutí a nyní taky škálou, díky níž se u nás v prodejích předhánějí i se světovou jedničkou, ikonickou plechovkou s mávajícími křídly. Bratry Namurovy v rozletu nezastavily ani katastrofální povodně roku 2002, jež jim zničily tehdejší sklad i výrobní linku.
Jak to zvládli? „Omlouvám se, ale každý váš dotaz je na celou knihu,“ říká Raid, přičemž takové dílo by s jeho chutí vyprávět a vůbec bavit se s lidmi bylo rozhodně čtivé. „Moje babička každopádně vždycky říkala: Nejsou velké věci, život se skládá z ohromného množství maličkostí a vy je musíte poskládat dohromady. To platí i pro firmu.“
Z takových maličkostí za víc než dvě dekády postavili podnik s loni rekordním obratem 603 milionů korun. Připravený k expanzi a velké jízdě, o níž starší z bratrů říká: „Jsou lidé, kteří když přestanou šlapat, tak z toho kola spadnou. Pro mě přestat šlapat nejde.“
Ani kdyby přišel nějaký velký šok?
Raid: Poslední dobou nás šokuje pořád něco, stačí si otevřít zprávy. Máme se dobře, ve srovnání s tím, co se děje za rohem, na Ukrajině, se máme perfektně. I když na psychiku nás všech to není ideální.
Promítá se vám to do byznysu?
Raid: Samozřejmě, ve vstupech. Od Ukrajiny po covid, to vše se odrazilo v drahé distribuci, dopravě, dodacích lhůtách – ty jsou ze tří měsíců na sedmi, kontejner stával tři tisíce eur a dnes je ten stejný někdy i za šestnáct tisíc. Je potřeba daleko víc plánovat, už loni na podzim jsme dělali plán na celý letošek, aby to výroba zvládla. A přitom nevíme, co bude za měsíc.
Baví vás to? Tyhle manažerské výzvy v turbulentních časech?
Raid: Pomáhá být připraven. My měli na začátku pandemie velké štěstí, zrovna měsíc předtím jsme měli školení, kdy každý ve firmě vyfasoval notebook a vzdálené připojení. Všichni si zvykli, a když přišel první lockdown, nikdo neměl problém pracovat z domova. Ze dne na den jsme všichni přepnuli na home office a vůbec nás to pracovně neovlivnilo.
