skip to main content

Jak „české děti“ nechaly plavat práva a naučily Němce pít dobrou kávu

Reklama

Měli z nich být právníci. A taky k tomu vše směřovalo. Michael i Barbora Schroeterovi, kteří se seznámili ještě na česko-německém gymnáziu v saské Pirně, se ale nakonec místo paragrafům věnují kávě a pečení zákusků. V Lipsku si před pár lety otevřeli vlastní podnik, se kterým ve městě rozjeli trend nových kaváren a teď Němce učí, že kynuté buchty jsou lepší než cheesecake.

„Oba jsme vystudovali bakalářský program na právech v Drážďanech a pak jsme šli na západ Německa na magistra. Postupně jsem ale zjistil, že právo vlastně není vůbec to, čím se chci jednou živit,“ popisuje Michael Schroeter.

Tou dobou si našel první práci v baru s kavárnou, kterou postupem času i vedl. A poznal, že zrovna tohle ho baví o dost víc než zákony a papíry. Jeho partnerka Bára si tehdy mezi studiem přivydělávala tím, že do kaváren občas něco napekla a k tomu si vedla vlastní blog o pečení.

Když se proto před čtyřmi lety stěhovali do Lipska, kde si Bára chtěla dokončit magistra, bylo už jasné, že v novém městě zkusí založit vlastní podnik.

„První měsíc jsem tady obíhal všechny kavárny, abych si to tu zmapoval. To byla práce na plný úvazek,“ směje se Michael, který právě sedí v rohu své vlastní kavárny v centru Lipska, a rychle dodává, že brzy zjistil, že 600tisícové Lipsko má na poli kávové kultury co dohánět.

„Ještě to tady nebylo ani v plenkách,“ vzpomíná do dobu před čtyřmi lety a na rozhodnutí, že si skutečně tihle dva právníci otevřou vlastní kavárnu. Místo si našli kousek od centra přímo naproti slavné univerzitě a vedle nejstaršího erotic shopu ve městě (což rádi poznamenávají jako rozpoznávací znamení). Vzali své úspory a peníze, které jim půjčili rodiče, a dali se do práce.

Když pak svou kavárnu nadšeně otevřeli, nestalo se nic. „První týden byl nejhorší. Věděli jsme, že to bude trvat, než se podnik rozjede, ale začátek byl dost těžký,“ popisuje dnes Bára.

Nešlo jen o to, že museli místním ukázat, že je tady nový podnik a trochu jiná káva, než byli dosud zvyklí, pořádný problém měli i se svým jménem Bohemian Kids.

Reklama

„Chtěli jsme ukázat, odkud pocházíme a naschvál to dali v angličtině, protože hodně Němců nevnímá, že jejich Boehmen má něco společného s pojmem bohemia, který vnímají jen jako životní styl. A kids jsme do názvu dali proto, že jsme oba takoví střelení, prostě trochu děti,“ vysvětluje Michael.

Jenže tenhle vtip se moc nepovedl a Němci si hlavně zkraje mysleli, že buď tady prodávají věci pro děti, nebo je to kavárna určená pro rodiče s dětmi. A pak byli zklamaní. „V první týdnu to byla děsná sprcha,“ říká Bára s tím, že si i pamatuje na první zákaznici, Češku Kláru, která tehdy byla v Lipsku na Erasmu.

Místo obsluhování zákazníků si oba majitelé kavárny četli v práci knížky a čekali, až někdo přijde. „Bylo to na jednu stranu hezké, ale taky pořádně depresivní,“ směje se teď Michael.

Ani jeden z dvojice právníků ale ani na chvíli nepřemýšlel o tom, že by svůj sen s vlastní kavárnou vzdal. Pak najednou přišel průlom. Asi po roce se rozjel ohromný boom a kavárna byla rázem v obležení lidí. Kdo chtěl ve městě dobrou kávu, věděl, že ji najde právě v Bohemian Kids. Ani pandemie a lockdown je nesrazil. Jak říkají, státní pomoc fungovala a díky výdeji přes okénko si udrželi kontakt se svými zákazníky.

Dneska tady mají tým několika zaměstnanců, prodají okolo 150 káv denně a desítky kusů zákusků, které peče hlavně Bára. „Snažím se dělat hodně tradiční české kynuté věci, jako jsou třeba buchty, koláče, ačkoli Němci milují cheesecaky, ale my jim tady ukazujeme, že je i něco jiného,“ směje se s tím, že k sobě hledá někoho, kdo jí s pečením bude pomáhat.

Z Bohemian Kids se stala v Lipsku jistá forma kávové instituce, která tady stála na začátku rozjezdu nové vlny kaváren. Dneska už je podobných podniků ve městě víc, mimochodem další ze slavných espresso barů 7Shot tady vlastní a vede další Češka.

Michael s Bárou ani v nejmenším nelitují, že po prostudovaných nocích strávených nad německými paragrafy nakonec vaří kávu a pečou buchty. „Hrozně nás to baví a ve výsledku nám i to právnické vzdělání pomáhá třeba v tom, že chápeme, že některé věci je potřeba si ohlídat,“ dodává Michael.

Reklama
Reklama