Kdyby slovní spojení „americký sen“ hledalo svou tvář ve střední Evropě, klidně by jí mohl být rodák ze slovenského Pezinku Dado Slezák.
Narodil se do velké rodiny, kde většina členů musela začít pracovat dřív, než stihli dokončit střední školu. Nikdo z nich navíc neměl možnost studovat na univerzitě. Každý výlet za hranice rodného města byl považován za luxus.
Právě nedostatek se stal jeho hnací silou a motivací uspět. Vynikal v basketbalu, který hrál v doma ušitém dresu a vypůjčených teniskách. Ještě více než sportovní úspěchy dělaly dojem jeho studijní výsledky.
Už na střední škole v zahraničí získal plné stipendium a později se prosadil na dvou prestižních amerických univerzitách – Harvardu a Kellogg School of Management na Northwestern University.
Dnes žije na cestách a vede hektický život při řízení velkých investic do energetiky a infrastruktury. Spoléhají se na něj guvernéři, Bílý dům i představitelé nejznámějších firem. Navzdory globálnímu úspěchu si nejraději zajezdí na kole po karpatských kopcích, když se vrátí na Slovensko – do domova své rodiny.
Ze Slovenska na americkou burzu
Rodák z Pezinku je lídrem v oblasti private equity na Wall Street už více než patnáct let a vyhledávaným expertem na komplexní investice s dlouhodobou perspektivou. Zaměřuje se především na energetiku, telekomunikace a nemovitosti.
Ve firmě na Manhattanu se věnuje jednomu z nejpalčivějších problémů současnosti. Zatímco se svět soustředí na umělou inteligenci, on hledá způsoby, jak pro ni zajistit dostatek energie – stejně jako pro běžné lidi, průmysl a byznys.
Podepsal se pod historicky největší projekty na světě v oblasti energetických dodávek pro AI. Je těžké si představit rozsah těchto investic – energie, kterou zajišťuje, by totiž stačila na osvětlení několika menších zemí.
Tím významně přispívá k budování energetické infrastruktury budoucnosti. Investice, které spravuje, se ročně pohybují v miliardách dolarů.
Podobné výzvy řeší i světoví lídři a šéfové korporací. O to více si váží jejich důvěry – i toho, že se na jeho názor na Wall Streetu spoléhají. Je to stejně zavazující jako inspirující – při práci s nimi se neustále učí.
Vzrušující svět private equity
A proč si vybral právě segment private equity? Právě v tom pro něj spočívá vzrušení. Neustálý adrenalin, vysoký stres, nové problémy, které vyžadují nová řešení – je to jako soutěž, která ho žene vpřed.
Dado na nedávné přednášce vysvětloval, co vlastně private equity znamená: je to forma investování, kdy se nakupují firmy s cílem je opravit, vybudovat nebo vylepšit – a následně se ziskem prodat.
Je to náročná práce, která kombinuje finanční znalosti s podnikatelským duchem a schopností vidět příležitosti tam, kde je jiní nevidí, a hlavně je uskutečnit rychleji než ostatní.
Větší firmy fungují do značné míry korporátně, a proto je po jejich koupi obtížné provádět zásadní změny v krátkém čase.
I kdyby mohl mít klidnější život, Dado na něj vzpomíná s úsměvem – už před lety ho totiž dobrovolně vyměnil za vyšší dávku adrenalinu.
Foto | Pasha Borsai
Preferuje dobrodružný život „středně velkých firem“. Společnosti s ročními tržbami zhruba od sto do pěti set milionů dolarů (od dvou do jedenácti miliard korun) jsou z pohledu Wall Street považovány za takzvaný middle market. Právě tyto firmy vyžadují mnohem více úsilí, aby mohly dále růst.
Mladý Slovák, který se už od dětství musel v zahraničí umět prosadit, si díky sportu a strategickému myšlení osvojil schopnost vidět několik kroků dopředu a nacházet řešení tam, kde to ostatní vzdali. I to mu pomohlo vyšvihnout se mezi nejmladší ředitele na Wall Street.
Velké transformace se nedějí mávnutím kouzelného proutku – vyžadují nasazení sedm dní v týdnu, dlouhé hodiny v zasedacích místnostech s managementem firem, které spravuje, a téměř neustálé cestování. Létání se stalo jeho každodenní rutinou – přesouvá se mezi městy a zeměmi, aby byl vždy tam, kde je ho nejvíc potřeba.
Pro jeden z největších investičních fondů na světě nakupuje firmy, pro které vytváří strategie, zvyšuje efektivitu, škálovatelnost a řídí rizika – tedy recept, jak přeměnit firmu v rostoucí podnik a následně ji po několika letech se ziskem prodat.
Lidem ve firmách dokáže změnit život. Po úspěšné transformaci a prodeji si často i běžní zaměstnanci připisují své první miliony. Pro Dada jsou to ty nejsilnější momenty – vidět, jak to dokázali a stali se úspěšnými.
Přes basketbal až na Harvard
Jeho cesta na místo, kde je dnes, by se klidně dala označit za americký sen, který se postupně naplňoval. Začala v Pezinku a vedla přes sousední Rakousko, kde vynikal nejen ve škole, ale i na basketbalovém hřišti.
Odtud následoval skok přes oceán – na soukromou střední školu, kde hrál basketbal, až na Harvard, kde získal plné stipendium.
Zatímco se studium na nejprestižnější škole světa v Bostonu obecně považuje za náročné, Dado si ho zkombinoval zároveň se studiem na tehdy nejuznávanější obchodní univerzitě v USA – Northwestern University, Kellogg School of Management v Chicagu.
Každý týden létal mezi Chicagem a Bostonem a na letenky si vydělával prací v hedgeovém fondu jako investor, s kancelářemi v obou městech.
Foto | Pasha Borsai
Co ho motivovalo k vytvoření tohoto dosud nevídaného režimu? Neuhasitelný hlad po vědomostech, pravděpodobně v kombinaci s velkým množstvím kávy a trochou pověstné netrpělivosti.
Přestože ho v dětství příbuzní odrazovali od studia, jeho akademická cesta vyvrcholila mimořádnými úspěchy – stal se nejlepším studentem v ročníku a akademickým All-American, tedy jedním z nejlepších studentů v USA.
Symbolickým završením bylo, když v taláru pronesl závěrečný projev za svůj ročník – s dojatou maminkou v publiku.
Síť kontaktů, která mění život
Na Northwesternu a Harvardu si nejvíce cenil rozmanitosti názorů a lidí, které tam potkal. Učil se i od osobností, jako byli bývalí prezidenti nebo někdejší starosta New Yorku. Na kampusu se potkal i s dnešními velikány, jako je Mark Zuckerberg, zakladatel Facebooku.
Dokonce získal rady přímo od nejúspěšnějšího investora v historii – Warrena Buffetta. Studenti si vyslechli tyto velikány a mohli s nimi diskutovat o tom, jak dospěli k rozhodnutím, která se později zapsala do historie.
Absolventi dnes zastávají významné pozice po celém světě. Když Dado potřebuje pomoc, absolventská síť se jeho problému věnuje s takovým nasazením, jako by šlo o jejich vlastní.
Právě to je jedním z klíčových poslání univerzity – vychovávat absolventy, pro které je nezištná pomoc ostatním stejně důležitá jako jejich vlastní úspěch.
Cyklistika jako ventil
Basketbalový dres ale časem vyměnil za cyklistický. Jízda na kole mu pomáhá udržovat rovnováhu v životě a zároveň uspokojovat jeho neukojitelně soutěživého ducha.
Každodenní pracovní cesty se ukázaly jako překvapivě dobře slučitelné se silniční cyklistikou. Na kolo dokáže nasednout ve dne i v noci, v každém malém i velkém městě – od Los Angeles přes Chicago až po Banskou Štiavnici – ale klidně i v hotelovém fitness centru. Mnohem těžší by bylo všude, kam cestuje, shánět spoluhráče na basketbal.
Jízda před důležitými schůzkami mu pomáhá promyslet si vyjednávací taktiku nebo bojovat s pásmovou nemocí. Nejprve spojil ranní rozcvičku na kole s cestou do práce – soutěžil s vlakem, kterým by jinak cestoval dvě hodiny z Manhattanu do Greenwiche.
Postupně přidával na zátěži. Například při čtyřetapovém závodě z Nashvillu k řece Mississippi spěchal do cíle kvůli notebooku. Místo oslav v cyklistickém úboru se po každé etapě připojil na konferenční hovor – naplánovaný tak, že by ho stihl jen tehdy, kdyby dokončil trať v rekordním čase.
Zdá se, že pracovní tlak funguje jako skvělá motivace i ve sportu – vyhrál všechny etapy, celkem 444 mil (714 kilometrů). Dnes už závodí v profesionálním dresu, i když nejraději vítězí sám nad sebou.
Soutěživost a neústupnost jako hnací motor
I při sportu si uvědomuje, že nemůže ovlivnit, jestli závodníci na startovní čáře měli lepší přípravu nebo kvalitnější spánek. Možná měli více času na kontrolu kola, zatímco on si ho skládal z tašky přímo na letišti. Jediné, co může ovlivnit, je jeho vlastní výkon a snaha být lepší než včera.
Nejde jen o soupeření s okolím, ale i o boj se sebou samým. Právě to ho za oceánem vždy hnalo kupředu.
Vyrůstal velmi skromně – vychovávala ho maminka s pomocí širší rodiny. Na nedávném vystoupení v New Yorku Dado řekl s přesvědčením v hlase: „Narodit se do mojí rodiny bylo to nejlepší, co se mi v životě mohlo stát, protože mi to dalo dvě zásadní lekce.“
Tou první prý bylo, že když něco chtěl – ať už peníze, znalosti, nebo možnost vidět svět za hranicemi rodného města – neexistoval žádný příbuzný ani soused, od koho by si mohl půjčit a ulehčit si tak život. „Jediná možnost byla si to vydřít sám. Právě díky těmto začátkům jsem se naučil disciplíně,“ poznamenal Dado.
Druhou lekcí byla mentální odolnost – když začínáš od nuly, nemáš co ztratit. „To mi dalo odvahu riskovat víc než mým americkým vrstevníkům a nebát se udělat odvážné kroky tam, kde jiní váhali,“ dodal.
Díky sociálním sítím je snadné vidět jen tu pozlacenou stránku jeho života – fantastické destinace se střídají s privátními salonky na letištích. Co ale vidět není, jsou brzká ranní vstávání, skládání kola během telefonátů a nikdy nekončící práce za zavřenými dveřmi bez pozlátka.
Ani v obleku šitém na míru nezapomíná na své skromné začátky. Jeho sportovní výstroj, ve které trénoval, byla kombinací půjčených tenisek a doma ušitého oblečení. Dodnes je na sebe přísný a váží si každého dolaru.
Co mu chybí? Jistota, kterou má většina lidí – na rozdíl od nich nikdy neví, ve kterém městě bude večeřet, protože se jeho plány často mění z hodiny na hodinu.
Slovensko – domov mojí maminky
Na Slovensko nezapomněl ani po letech strávených v zahraničí, i když se slovenštinou je to už o něco složitější. Oprášil ji hlavně poté, co se znovu propojil se Slovenskem přes sdružení Slovenských profesionálů v New Yorku.
Na otázku, zda si dokáže představit, že by dělal podobný byznys i na Slovensku, odpovídá optimisticky. Při velikosti investic, kterým se věnuje, však zatím na slovenském trhu neviděl ten správný moment.
Ale – jako vždy – se nevzdává. Stále hledá vhodnou investici a lidi ke spolupráci. Věří, že i Slovensko má talentované lidi, kteří se dokážou prosadit nejen doma, ale i ve světě.
Rád se sem vrací, a pokud to jednou spojí s byznysem, možná si splní další sen – pomoci lidem na Slovensku, kteří mají stejný hlad po úspěchu, jaký měl kdysi on, aby byli ještě úspěšnější než on.
A proč by investoval právě na Slovensku? Protože je to stále domov jeho rodiny.
Foto | Pasha Borsai
