Možná překvapivý, možná plánovaný. Média i sociální sítě už několik dní sledují veřejný vyhazov šéfa společnosti OpenAI Sama Altmana, následovaný bleskovým přestupem i s částí týmu do Microsoftu. Kdo ztratí a kdo získá?
Jde o ukázkový příklad, jak to nedělat, shodují se experti, které Forbes oslovil s otázkou, proč se vyhazov jedné z klíčových tváří OpenAI jednoduše nepovedl a vyvolává řadu spekulací.
První chyba: Odchod bez přípravy
Ať už konala správní rada OpenAI z jakýchkoli důvodů, podcenila přípravu.
„Vždy když odejde výrazný CEO, který má lví podíl na tom, jak firma podniká a kam směřuje, podepíše se to na kultuře firmy a znamená to velkou nervozitu,“ říká Klára Gajdušková, konzultantka z headhunterské společnosti Odgers Berndtson.
„Proto se takové změny běžně promýšlejí, plánují dlouho dopředu a oznamují se s velkým předstihem, třeba i rok nebo ještě déle. V ideálním případě firma rovnou i uvádí jméno nástupce a pečlivě argumentuje, proč vybrala právě jeho,“ dodává svou zkušenost.
OpenAI podcenila odchod svého klíčového člověka, který v mezičase poskytl rozhovor mnoha americkým médiím, i z pohledu krizového řízení společnosti.
„I kdyby Altmanovo odvolání bylo opodstatněné, tento způsob firmu neskutečně poškozuje. Tedy za předpokladu, že to někdo neudělal schválně, aby ji poškodil,“ říká jeden z nejzkušenějších krizových manažerů v Česku, zakladatel M.L. Moran a investor Václav Novák.
O změně CEO se veřejnost obvykle dozvídá až jako poslední. A vedle samotného manažera či manažerky mají o odchodu nejdříve vědět klíčoví investoři a zaměstnanci.
Druhá chyba: Odchod v přímém přenosu
Nejde jen o „dojem“, jaký změna vyvolává. Vysocí manažeři a manažerky prostě tímto způsobem posty obvykle neopouštějí – ani ve Spojených státech, jejichž právní úprava se od kontinentální praxe značně liší a dává zaměstnavatelům výrazně volnější ruce.
