Zkoumá, jak opravit poraněnou míchu. Jak naučit chodit lidi, kteří skončili na vozíčku? To je sen, ke kterému povede ještě dlouhá cesta. Neurovědkyně Kateřina Štěpánková už na ni ale vykročila a hlásí první fantastické úspěchy.

Rok 1999

Tříletá Kačenka Štěpánková se poprvé setkává s prací v laboratoři. Brávala ji tam maminka, která se věnuje organické chemii. „Aby mě zabavila, dávala mi nějaký neskutečně důležitý úkol. Nejčastěji jsem měla destilovanou vodu, což pro mě byla ohromná chemikálie, a přes aparaturu jsem cedila malé plastové špuntíky. Mamka mi vždycky říkala, že to je velmi důležitý experiment, ale reálně jsem jen rozlévala vodu,“ směje se dnes neurovědkyně, která vyrostla v rodině chemiků.

Rok 2014

Ačkoli původně nechtěla stejný obor jako rodiče, během gymnázia se k tomu přece jen dopracovala. Biologie a chemie jí šly dobře a dávaly jí smysl. Zásadní moment nastal o prázdninách po třetím ročníku gymnázia, kdy se dostala na stáž na VŠCHT. „Tam jsem se poprvé dostala do kontaktu se skutečnými a zajímavými experimenty, nad kterými je potřeba i trochu přemýšlet. Strávila jsem v laborce část léta a ohromně mě to chytlo.“ 

Rok 2015

V říjnu 2015 začala na UK studovat molekulární biologii a biochemii organismů. Brzy ale zjistila, že tohle je pro ni slepá ulička, a začala intenzivně hledat, co by ji bavilo víc. Nakonec se dostala k oboru, který ji nadchl a v němž se brzy dostala mezi přinejmenším evropskou elitu.

Forbes Digital Premium

Chcete číst dál? Tento článek je součástí sekce Forbes Premium

Pořiďte si exkluzivní čtení už od 139 Kč měsíčně! Bez limitů a kdykoliv.