Zkoumá, jak opravit poraněnou míchu. Jak naučit chodit lidi, kteří skončili na vozíčku? To je sen, ke kterému povede ještě dlouhá cesta. Neurovědkyně Kateřina Štěpánková už na ni ale vykročila a hlásí první fantastické úspěchy.
Rok 1999
Tříletá Kačenka Štěpánková se poprvé setkává s prací v laboratoři. Brávala ji tam maminka, která se věnuje organické chemii. „Aby mě zabavila, dávala mi nějaký neskutečně důležitý úkol. Nejčastěji jsem měla destilovanou vodu, což pro mě byla ohromná chemikálie, a přes aparaturu jsem cedila malé plastové špuntíky. Mamka mi vždycky říkala, že to je velmi důležitý experiment, ale reálně jsem jen rozlévala vodu,“ směje se dnes neurovědkyně, která vyrostla v rodině chemiků.
Rok 2014
Ačkoli původně nechtěla stejný obor jako rodiče, během gymnázia se k tomu přece jen dopracovala. Biologie a chemie jí šly dobře a dávaly jí smysl. Zásadní moment nastal o prázdninách po třetím ročníku gymnázia, kdy se dostala na stáž na VŠCHT. „Tam jsem se poprvé dostala do kontaktu se skutečnými a zajímavými experimenty, nad kterými je potřeba i trochu přemýšlet. Strávila jsem v laborce část léta a ohromně mě to chytlo.“
Rok 2015
V říjnu 2015 začala na UK studovat molekulární biologii a biochemii organismů. Brzy ale zjistila, že tohle je pro ni slepá ulička, a začala intenzivně hledat, co by ji bavilo víc. Nakonec se dostala k oboru, který ji nadchl a v němž se brzy dostala mezi přinejmenším evropskou elitu.
