V dnešní době řešíme social distancing ze všech stran, tentokrát vinou koronaviru. Ale obdobný fenomén sledovali psychologové již před čtyřmi desetiletími. Lidé se tenkrát masově stranili zahloubaní do hudby linoucí se ze sluchátek, která měli naražená na uších. Do popkultury totiž vtrhl revoluční přenosný přehrávač hudby – walkman.
V osmdesátých letech si každý školák a teenager přál přesně tyhle tři věci (ne vždy v tomhle pořadí): digitálky, ideálně se sedmi melodiemi, Rubikovu kostku a walkmana. Málokdo vyhrál celý jackpot najednou, ale mít walkmana – a ne nutně toho „pravého“ od Sony, to bylo už něco.
Hudba ve sluchátkách slavila v socialistickém Československu značný úspěch. Stejně jako v ulicích amerických měst se teenageři „odpojovali“ od svého okolí a sociologové hovořili o takzvaném „Walkman effectu“. Obzvláště v uších československých mládežníků dala hudba zapomenout na nudnou šeď normalizace. Stačilo nasadit sluchátka, zmáčknout play a svět byl rázem veselejší.
Ačkoli technicky vzato walkman při svém prvním uvedení nepřinášel vůbec nic objevného a co se pojmenování týká, šlo o vcelku neobratný anglický paskvil, podařilo se malému přenosnému přístroji způsobit hudební revoluci. Hudba sbalená na cesty v tak elegantním podání, s jakým přišli vývojáři v Sony, do té doby neměla obdoby.
Ve skutečnosti přenosné hudební přístroje znali již fanoušci rokenrolu v padesátých letech díky vynálezu tranzistoru. V sedmdesátých letech se velkým hitem staly přehrávače audiokazet.
Japonské Sony ale v tomto ohledu nastavilo zcela novou cestu s přístrojem Pressman. Šlo o diktafon na svou dobu miniaturních rozměrů, ale byl příliš těžkopádný, a tak tehdejší šéf Sony Masaru Ibuka vydal příkaz, ať na přístroji pořádně zamakají.
Tak se stalo, že se na japonský trh dostal v červenci roku 1979 Walkman. A vzbudil tam okamžitou senzaci. Na Západě se o revolučním přístroji brzy vědělo, hudební fanoušci ale museli s prvními objednávkami vytrvat do následujícího roku.
V polovině roku 1980 se teenagerské šílenství přesunulo z Japonska do Spojených států. Z prodejního hlediska lze právě tento okamžik popsat jako začátek zlatého věku walkmanu. Během prvních 10 let si přístroj od Sony pořídilo více než 70 milionů lidí. Další stovky milionů vyrobených kusů připadaly na přístroje od jiných výrobců.
Z přenosného kazeťáku, lidově už „walkmana“, se stal globální fenomén, jaký neměl obdoby. Trh byl neustále hýčkán novými vylepšeními. K dostání byly třeba walkmany na solární pohon. V polovině osmdesátých let byly také celkem běžné přístroje s přidaným ekvalizérem anebo speciální sportovní verze.
K lahůdkám pro skutečné fajnšmekry pak patřily walkmany na dvě kazety, které umožňovaly dvojnásobný hudební zážitek díky ještě delšímu poslechu.
Ještě koncem devadesátek nebyl walkman v ulicích ničím výjimečným. Ani jiný vynález z dílny Sony na přehrávání cédéček místo kazet – discman – s tím příliš nezmohl.
Následná digitální revoluce a rozšíření formátu MP3 ale znamenaly pro audiokazety definitivní konec. Mezi digitálními přehrávači se navíc objevil nový silný hráč, který walkman definitivně poslal do historie a převzal popkulturní status – iPod.
To, co pro předešlé generace znamenal walkman, představoval v nultých letech bílý iPod od Applu. Nezabraly ani digitální verze walkmanu – už jen proto, že v Sony zaspali a místo rozšířeného MP3 formátu nesmyslně lpěli na svém vlastním formátu ATRAC.
Traduje se zábavná historka o cestě zakladatele Applu Steva Jobse do Sony začátkem osmdesátých let. Jako CEO nadějného amerického startupu se setkal i se šéfem Sony a darem od něj získal walkman. Jobs prý přístroj vůbec nepoužil, ale hned jej rozebral do posledního šroubku.
Nikoli tenkrát všemocný počítačový gigant IBM, ale Sony bylo pro mladého Jobse hlavním měřítkem technologického pokroku. Než jej svým iPodem nadobro zařízl.
Nové technologie ovšem smetly nejenom walkman, ale záhy i iPod a rozkývaly celý hudební průmysl. V posledních letech všichni radostně streamujeme, ať už přes Spotify či Apple Music, a hudební společnosti, původně zbídačené příchodem digitálních formátů, se postupně v tomto prostředí hezky zadaptovaly.
K tomu se množí zprávy o každoročních nárůstech prodeje klasických vinylových desek a letos agentury hlásí i ohromný skok v nárůstech audiokazet. Na eBay je klasický walkman znovu horkým zbožím, limitované edice a nejstarší řady Sony Walkman se prodávají za tisíce dolarů. Krásnější dárek ke čtyřicátinám si walkman nemohl přát.
Navzdory obavám tehdejších psychologů walkman lidské vztahy a setkávání nijak nenarušil. Aniž jsme si toho však byli vědomi, možná nás svým způsobem předpřipravil na dnešní zákaz sdružovat se…
