Mladá česká podnikatelka Martina Rozenberg Šmíra se před dvěma lety rozhodla vrátit z italského Milána zpět do rodné Ostravy. Převzala tam rodinný podnik, ale s ambiciózním plánem vařit pivo pro ženy tvrdě narazila. O svém fuckupu teď píše pro Forbes.
V listopadu to bylo přesně pět let, co jsem se jako třiadvacetiletá holka rozhodla investovat všechny své naspořené peníze a založit značku s českým pivem. A jelikož jsem osoba kreativní, rozhodla jsem se na trh přinést úplně nový koncept, který nejen u nás, ale i ve světě rozhodně chyběl.
Pivo pro ženy.
Dva roky od založení značky se mi podařilo nemožné: mluvil o nás celý svět od Anglie přes Ameriku, Kanadu až po Hongkong.
Bohužel negativně.
Celý příběh o založení značky Aurosa se zrodil během studií marketingu a komunikace módy v italském Miláně, kde jsem žila od svých osmnácti. Již během studia mě nadchl marketing módy jako takový.
Říkala jsem si, jak je možné, že vám značky dokážou prodat absolutně zbytečné věci, které nepotřebujete? A proč se tento způsob marketingu nepoužívá více mimo módní průmysl?
Tak jsem si začala pohrávat s myšlenkou, jak využít módu jinak. Když přišel rok mé bakalářské práce, napadlo mě, proč nezhotovit reálný projekt spojením dvou zdánlivě neslučitelných světů – módy a českého piva.
Jelikož však pocházím z rodiny, kde na stará kolena studuje málem i náš pes, tak navázat dalším studiem bylo u mě de facto povinné a musela jsem si po vzoru tatínka, maminky i sestry dodělat MBA titul v Praze. Před pěti lety jsem se tedy vrátila do Česka, prodala byt, který mi rodiče darovali, a celou částku investovala do založení firmy.
Celý následující příběh bych nazvala „O tom, jak se paličatá Martina rozhodla kecat sládkům do piva“.
Proč zrovna pivo? Jednak je to česká poznávací značka – produkt, který naši zemi reprezentuje několik desetiletí. Lidé jezdí za českým pivem z celého světa, aby ochutnali tu pravou chuť. Za druhé to byl fakt, že mí rodiče vybudovali v Beskydech restauraci s minipivovarem a já tak měla místo, kde speciální pivo pro ženy uvařit.
Mým cílem bylo vytvořit trendy komunitu okolo tak tradičního nápoje, jako je právě pivo. Podpořit elegantní chování, důstojnost, sebelásku, a to u všech, nejen u žen. Přitom taky dodat ostatním odvahu jít si za svým cílem.
Díky skutečnosti, že Italové preferují design nad funkčností, jsme měli na univerzitě převahu uměleckých předmětů a já se tak naučila grafiku a později navrhla branding a lahve Aurosy – mé značky piva pro ženy.
Proč pro ženy? Hrála jsem si s myšlenkou, že jde žena do společnosti, vezme si podpatky a večerní šaty a chce si dát pivo. Pokud se snaží někoho okouzlit, není to úplně vhodná kombinace. Nepřišlo mi, že by pivo bylo nápojem hodným luxusních večeří nebo koktejlových party. A věřila jsem, že je na světě mnoho žen, které to vidí jako já.
Až do léta roku 2017 jsme řešili takové krásné malé „fuckupy“, jaké řeší každá začínající firma: doručení rozbitých zásilek, prodání prošlého či zkaženého piva – první várka byla ještě nepasterizovaná a vydržela jen tři týdny, nefungující výčepní zařízení na každé, ale opravdu každé prezentační akci, výsměch sládků a barmanů, že holčičí pivo prostě prodávat nebudou.
Brzdila nás také nedostatečná produkce lahví a špatně zorganizovaná kampaň, která vytvořila mnoho haterů. Snažili jsme se být velmi produktivní, a tím pádem se úměrně vystavovali častým, ale zvládnutelným neúspěchům.
Změna přišla, když jsme od firmy Czech Trade dostali nabídku prezentovat Aurosu během Czech Beer Day v Londýně v sídle našeho velvyslance Libora Sečky. Řekla bych, že jsme se ukázali ve špatnou dobu na špatném místě, protože akci navštívily zaryté feministky a ihned začaly naše pivo napadat na sociálních sítích.
Jelikož se vše odehrávalo v období okurkové sezony a nebylo o čem psát, tak byla „sexistická Aurosa“ tím nejvděčnějším tématem. Jako první o nás napsali novináři z Daily Mailu, jejichž kontroverzní článek se začal šířit světelnou rychlostí.
Vše gradovalo zmínkou na americké televizi ABC News a také v Today Show, kterou sledovalo přes čtyři miliony lidí. Nakonec vyšlo více než 90 článků od Itálie po Indii a všechny byly negativní. Během dvou týdnů jsem denně dostávala nespočet e-mailů a telefonátů a na rovinu vám řeknu, že to byl první moment, kdy jsem neměla sílu jít vůbec dál.
Když vás úplně cizí lidé z druhé polokoule světa začnou osočovat, že jste ta nejhorší osoba a že máte rychle přestat dělat to, co děláte, začnete přemýšlet, jestli vám to všechno vůbec stojí za to. S pomocí mé skvělé rodiny a úžasných kamarádů a kolegů jsem se rozhodla opět bojovat a mým mottem se stalo okřídlené „Hlavně se z toho nepo***.“
Když se na vše dívám zpětně, a kdybych mohla něco změnit, určitě bych se k tomu postavila více čelem a šla proti celé kauze naplno. Přece jenom bojuji za značku, jejíž názor se může zdát lidem s jinou kulturou a historií velmi kontroverzní, ale zároveň nikomu neubližujeme, nikoho neohrožujeme.
Nejdůležitější je se k těmto problémům neobrátit zády, ale něco se z nich naučit a jít dál. Přece jen jsem se pustila do průmyslu, který ženy dlouho opomíjel a který není pro ženu jednoduchým startem k podnikání.
Proto chci dát všem pocit, že stejně tak můžou jít za svým cílem i oni – ať už se to může zdát jakkoliv nemožné.
