Po deseti sezonách v Milwaukee Bucks začal Junior Bridgeman konečně vydělávat velké peníze. Bohatství dosáhl díky franšízám rychlého občerstvení a společnosti na výrobu lahví Coca-Coly. Nyní je vedle Michaela Jordana, Magica Johnsona a LeBrona Jamese jediným hráčem NBA s majetkem v miliardách dolarů. Navíc vlastní i část svého bývalého týmu.
Jedno listopadové páteční odpoledne si Junior Bridgeman vzpomíná na své působení v NBA. To začalo velkou výměnou za slavného Kareema Abdula-Jabbara do Milwaukee Bucks, kde nakonec strávil devět sezon.
Dnes 71letý Bridgeman se rozhlíží po své kanceláři v Louisville v Kentucky, která je plná fotografií, uměleckých předmětů a vzpomínek z dob, kdy byl jedním z nejlepších šestých hráčů NBA své éry.
Opře se do židle a nechává v sobě doznít emoce. Ví, že se opět blíží okamžik, kdy bude muset odejít do důchodu.
„Pravděpodobně nastal čas,“ říká pro Forbes. Podívá se na repliku prstenu ze Super Bowlu, který dostal od Kansas City Chiefs v roce 2020. „Čas nezastavíš. Ohlédneš se a uvědomíš si, že tvůj čas a doba, kdy jsi měl vliv, byl jsi angažovaný a měl jsi energii, jsou pryč.“
Bridgeman se však zatím stále pečlivě věnuje svým firmám.
Při krátké prohlídce sídla upozorňuje na unikátní portrét Martina Luthera Kinga, vytvořený ze starých klávesnic.
Nedaleko je malé zrcadlo, které kolemjdoucí vybízí, aby ho zvedli a postavili se před portrét. V jeho odrazu pak mohou vidět slova z Kingova slavného projevu „Mám sen“. Na konci chodby se nachází sekce věnovaná Nelsonu Mandelovi, včetně obrazů, které jihoafrický vůdce namaloval během svého pobytu ve vězení.
Je tu také fotografie „Little Rock Nine“, podepsaná devíti afroamerickými studenty, kteří se v roce 1957 jako první stali studenty tehdy segregované střední školy Little Rock Central High School – dovnitř je tehdy doprovodila americká Národní garda.
Inspirovala ho literatura
Nic však pro Bridgemana neznamená víc než police s knihami, které ho v průběhu let inspirovaly. Mezi nimi jsou Good to Great od Jima Collinse, Outliers od Malcolma Gladwella, The One Minute Manager od Kena Blancharda a Spencera Johnsona a také kronika kariéry Teda Turnera It Ain’t As Easy As It Looks od Portera Bibba.
Foto Forbes US
Pokud vám Bridgemanovo jméno zní povědomě, mělo by. Pokud sledujete basketbal, jistě víte, že si jej v roce 1975 jako osmého v pořadí vybral v draftu NBA. Později ho tým Milwaukee Bucks vyměnil v rámci obchodu, který poslal superhvězdu Abdula-Jabbara do Lakers.
Bridgeman pokračoval v úspěšné kariéře jako šestý hráč dlouho předtím, než liga začala toto ocenění udělovat. Po odchodu do důchodu po 12 sezonách, z nichž nakonec deset strávil v Milwaukee a během nichž nikdy nevydělával více než 350 tisíc dolarů, vybudoval impérium rychlého občerstvení.
Na vrcholu v roce 2015 zahrnovalo více než pět set franšíz Wendy’s, Chili’s a Pizza Hut.
Prodejce Coca-Coly
V roce 2016 Bridgeman prodal většinu svých restaurací za přibližně 250 milionů dolarů a získané prostředky použil k tomu, aby se stal distributorem společnosti Coca-Cola ve třech amerických státech.
Za posledních osm let téměř ztrojnásobil tržby svého podniku na plnění lahví, které v roce 2023 dosáhly téměř jedné miliardy dolarů. Podle odhadů Forbesu má dnes Bridgeman čistý majetek ve výši 1,4 miliardy dolarů.
„Neztrácel čas jen přemýšlením o basketbalu. Vždycky měl podnikatelské myšlení.“
LeBron James
Takový majetek řadí Bridgemana do elitní společnosti NBA – miliardáři se stali jen tři další hráči – Michael Jordan, Magic Johnson a LeBron James. Tiger Woods je čtvrtým profesionálním sportovcem, který dosáhl statusu miliardáře.
Na rozdíl od těchto čtyř superhvězd to však Bridgeman dokázal těžší cestou – bez velkých fanfár a mezinárodní slávy. „Neztrácel čas jen přemýšlením o basketbalu,“ říká LeBron James pro Forbes. „Vždy měl obchodní myšlení. Samozřejmě, že miloval hru, protože se dostal do NBA. Ale pak využil všechny zdroje i kontakty ve svůj prospěch a vybudoval si neuvěřitelné portfolio.“
Člen basketbalové Síně slávy Isiah Thomas potřebuje jen jedno slovo, aby popsal Bridgemana, který hrál ve stejné éře. „Legendární,“ říká dvojnásobný šampion NBA. „Je to skutečný příběh úspěchu. Průkopník a skvělý obchodník.“
Nelehké dětství
Bridgeman byl synem dělníka z ocelárny a matky v domácnosti. Vyrůstal v padesátých letech minulého století v americkém Chicagu. Vzpomíná na rozmanité prostředí se sousedy z různých kultur, včetně chorvatských, srbských, jihoslovanských a hispánských rodin.
Aby si Bridgemanův otec vydělal na živobytí, pracoval na několika místech, mimo jiné jako ocelář, a přivydělával si úklidem barů a mytím oken. Mladý Junior a jeho starší bratr často pomáhali – budili se ve 4:30 ráno, ještě před školou.
Za tyto práce dostával jejich otec celkem 7,50 dolaru týdně a tato práce živila rodinu Bridgemanových až do Juniorova prvního ročníku na střední škole.
„Nenáviděl jsem to,“ přiznává. Naučilo ho to však pracovní disciplíně. Rodiče od něj vyžadovali, aby se k lidem choval důstojně a s respektem. Další pravidlo znělo: „Pokud jste se zavázali pracovat pro tým,“ vzpomíná Bridgeman, „nemohli jste s tím jen tak seknout.“
Jednou si vyzkoušel, jak přísné to pravidlo bylo, když se pokusil dostat do juniorského fotbalového týmu. Nakonec se do něj dostal, ale během celé sezony neodehrál ani minutu a jen seděl na lavičce v mrazu.
V následující sezoně s americkým fotbalem skončil a během střední školy začal vynikat v basketbalu. To mu přineslo stipendium na univerzitě v Louisville, kde byl v letech 1974 a 1975 vyhlášen nejlepším hráčem konference Missouri Valley.
Několik týdnů po draftu, kdy si ho v prvním kole vybrali Los Angeles Lakers, byl vyměněn do Milwaukee Bucks v rámci obchodu za Kareema Abdula-Jabbara, který změnil osud obou týmů.
Když se v následující sezoně stal hlavním trenérem Bucks budoucí člen Síně slávy Don Nelson, jenž je druhý v historickém žebříčku trenérských vítězství, přesvědčil Bridgemana, aby přijal roli „šestého muže“, tedy hráče, který sedí na lavičce, ale s prvním střídáním se dostane na hřiště.
Bridgeman titul NBA sice nikdy nezískal, ale své působení v lize využil jako přípravu na kariéru po basketbalu. Neocenitelné obchodní rady dostal od tehdejšího majitele Bucks Jima Fitzgeralda, který Bridgemana přesvědčil, aby investoval do začínající kabelové společnosti.
Bridgeman souhlasil. Během pěti let investoval sto padesát tisíc dolarů.
Cenné lekce
Když Fitzgerald o několik let později společnost prodal, Bridgeman dostal přibližně sedm set tisíc dolarů – více než dvojnásobek toho, co vydělal v NBA v osmdesátých letech. Fitzgerald mu navíc dal lekci, na kterou nikdy nezapomněl: „Pokud vstoupíte do světa podnikání, budete mít jen dva problémy – lidi a peníze.“
Bridgeman se o tom měl přesvědčit tvrdou cestou.
V roce 1987 díky nečekanému zisku z prodeje televizní společnosti rozšířil své aktivity o franšízy rychlého občerstvení. Společně s bývalým hráčem a trenérem NBA Paulem Silasem investovali přibližně sto tisíc dolarů do provozu Wendy’s v Brooklynu.
Restaurace měla problémy kvůli jejich nezkušenosti. „Trpěli jsme všemi problémy, které souvisejí s neznalostí,“ říká Bridgeman. O rok později podnik po požáru úplně zanikl. Silas od smlouvy odstoupil a Bridgeman musel franšízu obnovit sám.
Odhodlaný uspět nastoupil do výcvikového programu pro restaurace, aby se naučil, jak provoz funguje. Pracoval na různých pozicích, včetně pokladníka v drive-thru během polední špičky. „Chcete-li být úspěšní,“ říká, „musíte znát každý aspekt svého podnikání.“
Do roku 1989 znovu vybudoval a prodal restauraci Wendy’s v Brooklynu. Po požáru mu Wendy’s nabídla možnost koupit dalších pět problémových poboček v oblasti Milwaukee za sto padesát tisíc dolarů za každou.
Když převzal podnik, jen jedna prodejna dosahovala průměrného ročního obratu osm set tisíc dolarů, říká. Aby dosáhl ziskovosti (která vyžadovala přibližně milion dolarů tržeb), začal s místním marketingem, reklamou v televizi a rádiu a osobně rozdával kupony budoucím zákazníkům.
Fungovalo to, ale skutečným zlomem byla až změna kultury v restauracích.
„Známé přísloví říká, že lidem nezáleží na tom, co všechno víte, dokud nevědí, jak moc vám na nich záleží,“ říká. „A to je naprostá pravda.“
Za zaměstnance i kauci
Aby ukázal, že mu na lidech záleží, zaměstnával bývalé trestance a často je posílal zpět do školy. Když někteří zaměstnanci znovu začali dělat problémy, zaplatil za ně kauci a dostal je z vězení.
Pomáhal také rozvíjet začínající členy týmu na manažery a spoléhal se na jednu z mnoha obchodních knih ve své knihovně – Raving Fans od Kena Blancharda, která poskytovala cenné lekce o zákaznickém servisu.
„Četl jsem ji v době, kdy jsme se snažili přijít na to, jak přilákat více lidí,“ říká. „Jak zařídit, aby chtěli přijít právě do vaší restaurace?“ Knihu pak rozdával manažerům, aby se zlepšili v přístupu k zákazníkům.
Jeho filozofie budování týmu se vyplatila. Během dvou desetiletí se jeho restaurační impérium rozrostlo na přibližně 520 franšíz, které na vrcholu v roce 2015 dosahovaly celkového obratu pět set milionů dolarů.
„Museli jsme lidi přesvědčit a ukázat jim, že nám na nich opravdu záleží,“ říká. „Jakmile tomu uvěřili, začali se starat o podnik. A jakmile se to stalo, všechno ostatní už byly jen peníze.“
Poté, co v roce 2016 prodal většinu svých franšíz za odhadovaných dvě stě padesát milionů dolarů, měl ale ještě větší ambice. Ve stejném roce koupil společnost Heartland Coca-Cola se sídlem v Kansasu za přibližně 290 milionů dolarů – a jeho načasování nemohlo být lepší.
„Museli jsme dosáhnout toho, aby lidé pochopili a uvěřili, že vám na nich záleží. Když jste se dostali do tohoto bodu, pak jim záleželo na podniku. Jakmile se tak stalo, všechno ostatní byly už jen dolary.“
Coca-Cola totiž nedávno koupila svou největší stáčírnu, Coca-Cola Enterprises, za 12,3 miliardy dolarů a postupně snižovala počet stáčíren. Před sto lety bylo v Americe přibližně tisíc stáčíren Coca-Coly. Dnes jich je méně než sto.
„Je to skvělý byznys, pokud se vám ho podaří získat,“ říká Charlie Higgs, londýnský analytik spotřebitelských produktů ve společnosti Redburn. Dodává, že v roce 2024 zaznamenaly stáčírny Coca-Coly celosvětové maloobchodní tržby ve výši 280 miliard dolarů.
Bohatství ve flašce
Higgs poznamenává, že společnost – která vlastní sto procent Heartlandu – zvýšila své tržby během desetiletí expanzí do států Illinois, Iowa, Kansas, Missouri a Nebraska.
Podle odhadů Forbesu dnes Heartland dosahuje ročních tržeb téměř miliardu dolarů a po odečtení dluhů má hodnotu blížící se miliardě.
Bridgemanovy podíly v Coca-Cole mají pravděpodobně ještě větší hodnotu. V roce 2018 totiž převzal i menšinový podíl v kanadském podniku Coca-Cola na stáčení nápojů, který ovládá kanadský miliardář Larry Tanenbaum, majitel klubů NBA Toronto Raptors a NHL Maple Leafs.
Přestože se Bridgeman přesunul do sektoru stáčení nápojů, restaurační byznys zcela neopustil. Jeho rodina stále vlastní kontrolní podíly ve 160 franšízách Wendy’s a 70 italských restauracích Fazoli’s, které mají podle odhadů Forbes celkovou hodnotu sto milionů dolarů včetně nemovitostí, které jsou jejich základem.
Rozšířil také své podnikání v oblasti médií. V roce 2020 koupil časopisy Ebony a Jet za údajně čtrnáct milionů dolarů.
V září loňského roku se vrátil do NBA – koupil desetiprocentní podíl v Bucks. Forbes odhaduje, že získal patnáctiprocentní slevu jako privilegovaný menšinový partner a za podíl zaplatil přibližně tři sta milionů dolarů.
Ačkoli jeho kariéra v NBA skončila před téměř čtyřiceti lety, jednou z Bridgemanových priorit je péče o tým. Každé ráno kolem 11:30 připravuje osobní kuchař čerstvá jídla pro klíčové lidi. Dnešní brunchové menu se skládá z omelety na přání, máslových vaflí, křupavé slaniny a dokonale propečené klobásy.
„Co to symbolizuje?“ ptá se Charles Grantham, bývalý výkonný ředitel Národní basketbalové hráčské asociace (NBPA), kde byl Bridgeman koncem osmdesátých let prezidentem. „Naznačuje mi to, že si sedl, promyslel si to a řekl si: ‚No, jak budu povzbuzovat lidi, aby byli nejlepší, jací mohou být? Musím projevit zájem, starost o ně. I kdyby to mělo znamenat, že si každý den přivedu osobního kuchaře.‘“
Největší starostí je v těchto dnech zajištění finanční budoucnosti rodiny. Po vybudování impéria, které nyní řídí hlavně jeho děti, přijde čas odejít do důchodu. V průběhu let se v rodině konalo mnoho setkání o plánování majetku a on trvá na tom, že neobnoví své pozice ve správní radě a plánuje se stáhnout z veřejného života.
Služba pro NBA
Kromě rodiny ho čeká ještě poslední mise. Jako menšinový vlastník Bucks chce předat své obchodní znalosti nové generaci v NBA, podobně jako ho to kdysi naučil Fitzgerald.
„Mohou udělat to samé,“ říká Bridgeman. „Za těmito kluky, kteří dnes mají spoustu peněz, pravděpodobně chodí příliš mnoho lidí, kteří je žádají, aby do něčeho investovali,“ říká Bridgeman. „Chci je jen přimět, aby se na to všechno dívali jinak.“
Bridgeman si je dobře vědom, že jeho investice do Bucks brzy získá na hodnotě, když do ligy přibudou dva nové týmy, pravděpodobně v Las Vegas a Seattlu. Cena za vstup do ligy – která se rozdělí mezi majitele třiceti týmů NBA – se odhaduje na pět až šest miliard dolarů.
„To je pro mě šílené,“ říká Bridgeman. „Larry Tanenbaum mi poskytl mnoho informací o tom, co ligu čeká v budoucnu,“ vysvětluje. Minulý rok NBA podepsala novou mediální smlouvu v hodnotě 77 miliard dolarů. Kromě toho má v Číně podnik v hodnotě pěti miliard dolarů a ligu v Africe v hodnotě miliardy dolarů.
Podobně jako v případě společnosti Coca-Cola je vlastnictví profesionálního sportovního týmu byznysem, ze kterého „nikdo nechce vystoupit“, říká Bridgeman. „Jednoduše ho předají dál.“
