Řidiči natankovali litr benzinu za necelých devatenáct korun, lahváč v obchodě vyšel na téměř šest korun a lístek do kina lidé sehnali za dvacet korun. Takové byly ceny některých výrobků v roce 1993.
Z dnešního pohledu se ceny pochopitelně jeví opravdu lidové, Češi si ale tehdy za průměrnou mzdu mohli dovolit méně než nyní. Podívejte se, jak se ceny za třicet let samostatného Česka změnily.
Průměrná mzda v tuzemsku v roce 1993 dosahovala 5904 korun. Třicet let od chvíle, kdy se Češi a Slováci vydali vlastní cestou, se rovná téměř 40 tisícům. K loňskému třetímu čtvrtletí činila 39 858 korun. Ruku v ruce s tím se samozřejmě zvyšovaly ceny zboží a služeb, i přesto si ale obyvatelé v dnešní době žijí lépe než v roce 1993.
Kolik jsme si vydělávali v prvním roce samostatného Česka, co jsme si za to mohli dovolit a jak jsme na tom v porovnání s rokem 1993 dnes? Podívejte se na naši přehlednou grafiku.
Foto Forbes Grafika
Foto Forbes Grafika
„Pokud srovnáme ceny pečiva, mléka, masa, cukru, pohonných hmot a tak dále, domácnosti si za svůj současný příjem koupí více než poslední rok před rozdělením Československa,“ přikyvuje hlavní ekonom banky Creditas Petr Dufek.
Tak například zatímco v roce 1993 vyšel litr polotučného mléka na 8,43 koruny, a lidé tak na něj vydělali za čtvrt hodiny, dnes jeho průměrná cena činí 23,50 koruny a Češi si jej mohou koupit za šest minut strávených v práci. Jak ukazuje výše přiložená grafika, podobně je to třeba s cukrem nebo chlebem.
Srovnání ukazuje také ceny benzinu, které se loni staly strašákem pro mnohé řidiče. V loňském roce řidiči benzin tankovali i za více než čtyřicet korun na litr, průměrná cena se rovnala 37,07 koruny. Na litr benzinu si tedy lidé při průměrné mzdě vydělali za devět minut, před třiceti lety za déle než půl hodiny. Záleží ale na konkrétním autě, jeho spotřebě i dalších ukazatelích.
Byť je srovnání tehdejších cen a mezd s nynější dobou samozřejmě orientační, Češi jsou obecně v lepší ekonomické situaci než před třiceti lety, a to i přestože v roce 2022 došlo k nejhlubšímu propadu reálných mezd v dosavadní samostatné historii země. Loňský pokles podle Dufka jinak dlouhodobý vzestup životní úrovně zkreslí poměrně málo.
Stejně jako rok 2022 i rok 1993 provázela vysoká inflace. Její průměrná míra tenkrát dosáhla 20,8 procenta, což souviselo se zavedením daně z přidané hodnoty.
„Ceny tržních služeb si hledaly úroveň, za niž by byly dostupné, zatímco u těch netržních jako zdravotnictví či bydlení stát postupně uvolňoval šrouby. Bylo přitom jasné, že se ceny po skokovém růstu nevrátí zpět, protože na Západ od nás byly násobně vyšší,“ dodává k tehdejší době ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek.
V současné době je inflace odrazem cenového šoku v celé Evropě. Loni se v tuzemsku vyšplhala na 15,1 procenta, může za to hlavně prudké zdražování energií.
I Sobíšek ale navzdory loňskému krizovému roku souhlasí s tím, že životní úroveň Čechů za tři dekády vzrostla.
„Životní úroveň je ekonomický pojem, který nemá přesnou definici. V jejím užším smyslu můžeme přepočítávat, kolik si tehdy a nyní můžeme za průměrnou mzdu koupit rajčat a kolik průměrných mezd padne na nákup rodinného auta. V širším smyslu zahrneme do úvah pestrost zboží na trhu, kvalitu služeb, dostupnost lékařské péče, přístup k technologiím, jednoduchost cestování po světě a mnoho dalšího. V obou pohledech má životní úroveň výrazně vyšší než před třiceti lety převážná většina populace,“ říká Sobíšek.
Podle něj v Česku takové tvrzení platí pro větší procento lidí než v některých okolních státech, protože se tuzemsko řadí k příjmově rovnostářské zemi.
Na druhou stranu, například podle výzkumného institutu Credit Suisse Research Institute je tuzemsko na špici v žebříčku majetkových nerovností. V souvislosti s průměrnou mzdou pak odborníci opakovaně upozorňují, že dvě třetiny Čechů na ni dlouhodobě nedosáhnou.
Při hodnocení životní úrovně pak nelze vynechat ještě jeden pesimistický ukazatel – bytovou krizi. Zejména z tohoto důvodu může být podle Sobíška pro někoho obtížné vnímat posledních několik let jako růst životní úrovně.
„Uvědomuji si, že s hodnocením by určitá část populace nesouhlasila, ale to je jiný problém. K růstu životní úrovně docházelo během uplynulých třiceti let nerovnoměrně a největší změny se odehrály na začátku období. Vnímat pozitivní posun za posledních deset let je tedy složitější, notabene když se prokazatelně zhoršila dostupnost bydlení, jakožto jedné z klíčových životních potřeb,“ říká ekonom.
Český statistický úřad ceny nemovitostí sleduje až od roku 1998, kdy se růst cen bytů zastavil vlivem hospodářské recese. Také až zákon o vlastnictví bytů z roku 1994 umožnil v Česku prodej bytů.
Na současnou bytovou krizi ukazuje například fakt, že podle studie Deloitte bylo v roce 2021 na pořízení vlastního bytu o ploše sedmdesáti metrů čtverečních potřeba 13,3 průměrné hrubé roční mzdy. Statistika tak Česko řadí na pozici země s nejméně dostupným vlastním bydlením v Evropě.
